Oficiální název
Republika Severní Makedonie (Република Северна Македонија).
Hlavní město
Skopje
Rozloha
25 713 km2 (zhruba dvakrát méně než činí rozloha Slovenska)
Státní zřízení
parlamentní republika
Administrativní členění
Severní Makedonie má 84 municipalit (opštin), z toho 10 je součástí tzv. Velkého Skopje. Žádné vyšší správní jednotky neexistují, pouze pro statistické účely je země rozdělena na 8 větších celků.
Podnebí
Klima se nachází na půl cesty mezi středozemským a mírným, záleží pochopitelně na vzdálenosti od moře a nadmořské výšce. Léta jsou v Severní Makedonii většinou horká, zimy jsou relativně mírné, ovšem v horských oblastech na západě země jsou tuhé a sníh na horách přetrvává až do začátku léta. Také srážky jsou vyšší na hornatém západě než na východě v údolí největší řeky Vardar.
Reliéf
Severní Makedonie je hornatý stát, 80 % území je tvořeno horami. Západem země prochází horská pásma navazující na Dinárské pohoří (na severu) a řecký Pindos (na jihu). K nejvýznamnějším pohořím tady patří Šar Planina, Jablanica, Galičica, která je vklíněná mezi Ohridské a Prespanské jezero, a Baba. Na východě země se rozkládá o něco nižší horské pásmo Osogovo-Belasica, které je pokračováním bulharských pohoří Rila a Rodopy. Tři horské oblasti jsou zároveň národními parky – Mavrovo, Galičica a Pelister (v pohoří Baba).
Hory Severní Makedonie vznikly v důsledku činnosti tří tektonických desek – evropské, africké a asijské. Ze stejného důvodu se jedná o oblast, kterou často stíhají zemětřesení a najdeme tu také velké množství termálních pramenů. Mezi pohořími leží řada mezihorských pánví a kotlin. Zhruba středem země potom protéká řeka Vardar, kolem níž najdeme jedinou nížinu.
Nejvyšší hora
Golem Korab (2 764 m) v pohoří Šar Planina – hraniční hora, o kterou se Severní Makedonie dělí s Albánií (tam se jmenuje Maja e Korabit). Vrchol je vyobrazen i na makedonském státním znaku. Nejvyšší hora, která leží celá na území Severní Makedonie, se jmenuje Titov Vrv (2 748 m) a je také součástí Šar Planiny.
Nejnižší bod
Hladina řeky Vardar na hranici s Řeckem (45 m).
Největší řeky
Nejdelší a jednoznačně nejvýznamnější řekou je Vardar, který pramení na západě v horách, prochází středem země a pokračuje na jih do Řecka, kde se už pod názvem Axios vlévá do Egejského moře. Vardar odvodňuje 80 % území Makedonie a i druhou a třetí nejdelší řekou jsou jeho přítoky – Bregalnica a Crna. Do Albánie a Jaderského moře potom teče řeka Černý Drin (Crni Drim), jejíž vody pochází z Ohridského a Prespanského jezera. Velmi malá část území na severovýchodě je odvodňována do Černého moře.
Jezera
Severní Makedonie nemá přístup k moři, ale částečně je tato nevýhoda kompenzována existencí velkých jezer tektonického původu. Ohridské jezero leží na hranicích s Albánií, Prespanské jezero leží na hranicích s Řeckem na jihozápadě a menší Dojranské jezero rovněž na řecké hranici, ale tentokrát na jihovýchodě. Ohridské jezero je považováno za jedno z nejstarších jezer a biotopů světa, je srovnatelné s jezery jako Bajkal a Titicaca a je pod ochranou UNESCO.
Kromě těchto velkých jezer se v zemi nachází i řada umělých přehradních nádrží (Mavrovo, Tikveš, Matka…) a v pohořích Šar Planina, Baba či Jablanica také menších ledovcových jezer.
Obyvatelstvo
V zemi žije zhruba 2,1 milionu lidí, což je populace srovnatelná např. se Slovinskem či Lotyšskem.
Etnické složení
Makedonci 64,2 %, Albánci 25,2 %, Turci 3,9 %, Romové 2,7 %, Srbové 1,8 %. Severní Makedonie je etnicky pestrá země. V době dlouhé vlády Osmanské říše přešla většina Albánců na islám a jejich populace se ze samotné Albánie rozšířila do Kosova a Makedonie, po odchodu Turků zde už zůstali. Totéž platí v mnohem menším počtu i o samotných Turcích a také muslimech makedonského původu, kterým se někdy říká Torbeši nebo také Pomaci (to je ovšem spíše označení pro muslimské obyvatele Bulharska). Někteří Torbeši se ale hlásí k turecké národnosti. Mnoho Turků i dalších muslimů odešlo do Turecka v důsledku perzekuce jugoslávských úřadů. Albánci a další muslimové mají dlouhodobě vyšší porodnost než etničtí Makedonci. Srbové se do Makedonie začali stěhovat po vzniku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (pozdější Jugoslávie) po první světové válce.
Další zajímavou menšinou jsou Arumuni (Vlaši), románský národ hovořící jazykem vycházejícím z latiny a žijící také v severním Řecku, částech Albánie a Bulharska. Navzdory názvu nemají Arumuni mnoho společného s Rumuny, i když i v Rumunsku v důsledku emigrace žijí. Někteří se již zcela asimilovali a považují se za Makedonce, poslední sčítání lidu však stále zaznamenalo 0,5 % Arumunů.
Náboženství
Většina etnických Makedonců vyznává pravoslavnou víru, Albánci jsou muslimové. Makedonská pravoslavná církev se vydělila ze srbské v roce 1967 a teprve v roce 2022 to srbská církev oficiálně uznala. V současné době je tedy makedonská církev nezávislá. Katolických křesťanů a protestantů je v Severní Makedonii velmi málo, dříve poměrně početná židovská menšina byla téměř vyhlazena za druhé světové války.
Pravoslavných křesťanů žije v zemi 64,8 %. Severní Makedonie má v Evropě čtvrtý nejvyšší poměr muslimů v poměru k počtu obyvatel (po Kosovu, Albánii a Bosně a Hercegovině), tvoří zde 33,3 % obyvatel.
Islám nevyznávají jen Albánci, ale také Turci, Romové a dokonce malá část Makedonců (makedonský muslim = Torbeš). Téměř všichni muslimové patří k sunnitské větvi islámu, žijí zde ale i vyznavači náboženských řadů, jako je např. Bektaši.
Jazyk
Makedonská ústava zná jako jediný oficiální jazyk makedonštinu, ale v regionech, kde mají minimálně 20procentní zastoupení Albánci, se jako oficiální jazyk v úředním styku používá i albánština.
Makedonština je jihoslovanský jazyk, který patří do indoevropské rodiny a je blízce příbuzný s bulharštinou – Makedonci a Bulhaři si proto částečně rozumí. Některé prvky ale převzala makedonština i od srbštiny, zejména v době existence Jugoslávie. V písemné podobě se užívá cyrilice, stejně jako v Bulharsku a Srbsku, občas ale můžete vidět i latinku.
Albánština je indoevropský jazyk, ale podobně jako řečtina nebo arménština nevykazuje podobné rysy s žádným jiným indoevropským jazykem a tvoří tak samostatnou větev. Je jedním z nejstarších evropských jazyků (pravděpodobně se vyvinula z jazyka starověkého kmene Ilyrů) a je ovlivněna turečtinou, řečtinou i italštinou. Albánština má dva dialekty: severní ghegský a jižní toskický. Ghegským dialektem mluví Albánci v Kosovu, Severní Makedonii a severní Albánii, toskický dialekt se používá v jižní a střední Albánii. Pro zápis se používá latinka.
V souladu s etnickou pestrostí země je pestré i zastoupení jazyků. Desetitisíce obyvatel hovoří turecky, romsky či srbsky, tisíce arumunsky či bosensky. Mladí lidé většinou umí alespoň částečně anglicky, mezi staršími je rozšířenější spíše němčina a z pochopitelných důvodů i srbština.
Města
Skopje (510 tisíc obyvatel), Kumanovo (74 tisíc), Bitola (71 tisíc), Prilep (64 tisíc), Tetovo (57 tisíc), Štip (45 tisíc), Veles (43 tisíc), Ohrid (39 tisíc), Gostivar (37 tisíc), Strumica (37 tisíc).
Vlajka
Státní vlajku tvoří stylizované žluté slunce na červeném podkladě. Osm paprsků slunce vychází ze středu vlajky k jejím okrajům. Současná vlajka byla přijata v roce 1995 po roční blokádě země ze strany Řecka. Jižnímu sousedovi velmi vadila předchozí vlajka s tzv. sluncem z Verginy, které bylo nalezeno na sarkofágu Filipa Makedonského ve Vergině na území řecké části Makedonie. Makedonská opozice tehdy nesouhlasila se změnou vlajky a dlouho se paralelně používaly obě dvě varianty.