Oficiální název
Krym (rusky Крым, ukrajinsky Крим)
Hlavní město
Simferopol (Сiмферополь)
Rozloha
26 100 km2 (něco přes 4 % rozlohy Ukrajiny). Rozloha Krymu je zhruba na úrovni rozlohy Albánie či Severní Makedonie.
Státní zřízení
autonomní republika Ukrajiny
Administrativní členění
Krym se dělí na 25 regionů: 14 rajónů a 11 městských rad. Město Sevastopol má zvláštní samosprávný status v rámci celé Ukrajiny.
Podnebí
Většina území Krymu má mírné kontinentální podnebí s relativně nízkým množstvím srážek, jižní část poloostrova podél pobřeží Černého moře má mnohem vlhčí subtropické klima.
Reliéf
Autonomní republika Krym leží na Krymském poloostrově mezi Černým a Azovským mořem. Se zbytkem Ukrajiny je Krym spojen úzkou Perekopskou šíjí. Nejvýchodnější výběžek Krymu tvoří Kerčský poloostrov, oddělený od ruské Kubáně jen několik kilometrů širokou Kerčskou šíjí. Kerčská šíje zároveň odděluje Azovské a Černé moře. Většinu území poloostrova pokrývají rovinaté stepi. Pouze podél jihovýchodního pobřeží se v délce asi 100 km táhnou hřebeny Krymských hor. Nejvyšší je nejjižnější hřeben, který dosahuje výšek 1 200-1 500 metrů a spadá prudce do moře k tzv. Ruské riviéře. Jižní pobřeží Krymu je skalnaté. Vyšší partie hor (vysokohorské plošiny) se označují tatarským slovem „jajla“ a jsou vesměs travnaté. Na sever od hlavního hřebene probíhá ještě druhý hřeben, který je o poznání nižší (600 až 700 metrů) a tvoří ho tzv. cuesty - asymetrické hřebeny, jejichž delší povlovný svah je tvořen vrstevní plochou hornin, zatímco kratší a příkřejší svah je tvořen výchozy neboli čely vrstev.
Nejvyšší hora
Roman Koš (1 545 m)
Nejnižší bod
Černé moře (0 m)
Největší řeky
Území Krymského poloostrova je s výjimkou jižního pobřeží velmi suchou oblastí. Řeky zde mají většinou malý průtok a během letního období vysychají. Nejdelší řekou Krymu je řeka Salgir (její tok měří 150 km), která pramení ve střední části hlavního hřebene mezi Čatyr Dagem a Demerdži. Hlavními přítoky Salgiru, který ústí do Sivašského zálivu, jsou Malá a Velká KarasuV oblasti hlavního hřebene pramení rovněž významné řeky jihozápadního Krymu – Belbek, Kača a Alma, které se vlévají do Jevpatorijského zálivu. Horní tok řeky Belbek zformoval ve vápencích hlavního hřebene známý Velký krymský kaňon.
Jezera
Jezera na Krymu jsou většinou slaná. Jsou seskupena ve třech hlavních skupinách: na Kerčském poloostrově, v okolí Jevpatorije a na jih od Perekopu. V poslední jmenované oblasti leží největší jezera Krymu: Kjatskoje a Staroje ozero, obě slaná. Známé je také lagunové bezodtoké jezero Sasyk-Sivaš s rozlohou km2, která se ale v létě výrazně zmenšuje. Leží nedaleko Jevpatorije.
Obyvatelstvo
Populace Krymu činí cca 1,9 milionu obyvatel.
Etnické složení
67,9 % Rusové, 15,7 % Ukrajinci, 12,6 % Krymští Tataři, 1 % Bělorusové. Zatímco populace Rusů a Ukrajinců trvale klesá v důsledku nízké porodnosti a vysoké úmrtnosti, populace krymských Tatarů mírně roste, především proto, že se příšlušníci tohoto etnika postupně vracejí z Uzbekistánu, kam byli násilně přesídleni Stalinem v roce 1944.
Náboženství
Převažuje pravoslavné křsťanství, ale většina krymských Tatarů jsou vyznavači islámu, resp. jeho sunnitské větve.
Jazyk
Oficiálním jazykem na Ukrajině je zatím pouze ukrajinština, kterou však na Krymu hovoří pouze 10 % populace. 77 % obyvatel uvádí jako svůj rodný jazyk ruštinu. Dalším používaným jazykem je krymská tatarština (krymština, krymská turečtina), což je jazyk tatarské menšiny, kterým hovoří asi 11,5 % obyvatel Krymu. Jeho kořeny sahají až do 13. století, tedy do časů Zlaté Hordy. Krymská tatarština byla do deportací v roce 1944 oficiálním jazykem Krymu. Patří do rodiny turkických jazyků a přes podobný název se liší od tatarštiny. Ruština a krymská tatarština mají na Krymu status tzv. chráněného jazy, to znamená, že kdokoliv požádá úřady o udělení vládních dokumentů (rodný list, cestovní pas atd.) v těchto jazycích, musí je dostat.
Města
Sevastopol (397 tisíc), Simferopol (342 tisíc), Kerč (151 tisíc), Jevpatorija (107 tis.), Jalta (79 tisíc), Feodosija (68 tisíc), Džankoj (38 tisíc), Alušta (29 tisíc), Bachčisaraj (26 tisíc), Krasnoperekopsk (25 tisíc), Saki (25 tisíc).
Vlajka
Tvoří ji tři vodorovné pruhy: horní modrý a dolní červený jsou velmi úzké (jedna šestina šířky vlajky), střední bílý je výrazně širší. Jedná se o jednu z variant barev státní vlajky Ruska, což je dáno tím, že většina obyvatel Krymu jsou Rusové. Vlajka se začala používat v roce 1992, oficiálně přijata byla v roce 1999.