Oficiální název
Zakarpatská oblast. V České republice se nejčastěji používá název Zakarpatská Ukrajina nebo historický název Podkarpatská Rus, který má svůj původ v časech první republiky v letech 1919 až 1939, kdy bylo území součástí Československa.
Hlavní město
Rozloha
Rozloha 12 777 km2 zhruba odpovídá rozloze Černé Hory či o něco většího Jihočeského kraje. V rámci Ukrajiny je to druhá nejmenší oblast – zabírá pouze 2,1 % jejího teritoria.
Administrativní členění
Zakarpatská oblast je jednou z 24 provincií (oblastí) Ukrajiny a sama se dělí na 13 rajónů a dále pět měst regionálního významu, která jsou přímo podřízená oblastní vládě (Berehovo, Čop, Chust, Mukačevo a Užhorod).
Podnebí
Klima je mírné a kontinentální. Průměrné roční teploty se pohybují v rozmezí od 3 °C (horské pásmo) po 10 °C. Zakarpatská Ukrajina je nejdeštivější oblastí Karpat, průměrný roční úhrn srážek činí 700 až 1 000 mm.
Reliéf
Zakarpatí charakterizují zvlněné hřebeny s rozsáhlými pastvinami a hlubokými lesy. Na rozdíl od drtivé většiny území Ukrajiny je Zakarpatská oblast hornatá, protože je z 80 % tvořena pohořím Karpaty. Zbývajících 20 % tvoří Zakarpatská neboli Potiská nížina, která je pokrytá poli, loukami, sady a vinicemi a která spadá do subsystému Panonské pánve. Nížinu odděluje od Východních Karpat zalesněný vulkanický hřbet o délce 125 km a šířce pouhých 8 až 20 km. Původní bukové lesy rozkládající se na Zakarpatí i na Slovensku byly v roce 2007 zapsány na Seznam UNESCO.
Ukrajinské Karpaty jsou považovány za nejmladší evropské pohoří. Na Ukrajině má jejich pásmo délku 240 km. Tvoří je především třetihorní pískovce, slepence a břidlice, ale nalezneme zde i vápencový podklad, v němž se zformovaly krasové jeskyně a propasti. Na utváření krajiny měl podíl také ledovec a především erozní činnost řek. Vysoké horské hřbety jsou protkány hlubokými dolinami, které klesly až 1 000 m pod úroveň původního reliéfu. Hory i nízké kopce jsou pokryté lesy, s výjimkou nejvyšších partií nad cca 1 500 m, kde najdeme oblé travnaté hřebeny bez lesů, tzv. poloniny. Poloninský hřbet se dělí na čtyři horské celky: Runa, Boržava, Krásna a Svidovec. Nejvyšší částí ukrajinských Karpat je Černohorský masiv na východě oblasti, v němž najdeme nejvyšší horu Ukrajiny Hoverlu a také zbylých pět vrcholů ukrajinských Karpat přesahujících nadmořskou výšku 2 000 m.
Nejvyšší hora
Hoverla (2 061 m) – zároveň nejvyšší hora celé Ukrajiny, která je součástí Černohorského masivu.
Nejnižší bod
Ruski Hejevci (101 m, vesnice v užhorodském rajónu).
Největší řeky
Hlavní řekou je Tisa, která pramení na východě oblasti nedaleko Rachova, resp. zde vzniká soutokem Bílé a Černé Tisy. Částečně tvoří jižní ukrajinskou hranici s Rumunskem a pokračuje do Maďarska, kde se vlévá do Dunaje. Ostatní významné řeky jsou jejími přítoky nebo alespoň patří do povodí Tisy, zejména řeka Už (na níž leží Užhorod), Latorica (protéká městem Mukačevo), Boržava, Rika, Terebla (protéká Koločavou) a Teresva. Všechny dohromady tvoří hustou říční síť, která vyniká vysokým objemem vody (třetina ročních srážek spadne ve formě sněhu).
Jezera
Největší jezero ukrajinských Karpat je jezero Siněvir s kolísající rozlohou 4 až 7 hektarů a maximální hloubkou 22 metrů. Leží v nadmořské výšce 989 metrů a jedná se o hrazené jezero, které vzniklo sesuvem půdy a přehrazením vodního toku.
Turisticky zajímavá jsou člověkem vytvořená solná jezera na místě bývalých solných dolů, např. nedaleko města Solotvina (Solotvyno). Koncentrace soli v nich je podobná jako v Mrtvém moři, což je předurčuje k léčebnému využití.
Obyvatelstvo
V Zakarpatské oblasti v současnosti žije cca 1,25 milionu obyvatel. Na rozdíl od celé Ukrajiny netrpí Zakarpatská oblast poklesem populace a udržuje si velmi mírný růst. Díky své poloze na pomezí čtyř sousedních států a ekonomickým podmínkám se Zakarpatská oblast vždy vyznačovala vysokou mírou migrace. V důsledku nedostatku pracovních míst od roku 1991 odešly desetitisíce obyvatel jak na Západ, tak i do Ruska.
Zhruba 62 % obyvatel žije na vesnicích. Ztížené životní podmínky jdou ruku v ruce se zvýšenou spotřebou alkoholu, který je jedním z negativních vlivů na průměrnou délku života, které je nízká na celé Ukrajině.
Etnické složení
80,5 % populace tvoří Ukrajinci. Významnou menšinou jsou Maďaři (12,1 %), díky kterým je možné narazit při jižní hranici na použití latinky. Dále jsou zde zastoupeni Rumuni (2,6 %), Rusové (2,5 %), Romové (1,1 %), Slováci (0,5 %) a Němci (0,3 %).
Přibližně 10 000 lidí (0,8 % obyvatel oblasti) se dnes na Zakarpatí hlásí k rusínské národnosti. Ukrajina Rusíny dlouho neuznávala jako etnickou menšinu a navzdory jejich snaze o autonomní postavení je považovala za Ukrajince. Teprve v roce 2007 uznala Zakarpatská oblastní rada v Užhorodě rusínskou národnost. Podle místa, kde žijí, se Rusíni dělí do čtyř etnických skupin – Bojkové, Lemkové, Dolyňané a Huculové. Zejména poslední jmenovaní si hýčkají své lidové tradice, jako je malování kraslic, výzdoba krojů, folklórní hudba a tance, a hovoří svébytným nářečím. Rusíni žijí v několika zemích (v Zakarpatí hlavně v Užhorodu a Mukačevě, na Slovensku v Prešově, v Polsku v Legnici a Krynici, v Maďarsku v Budapešti, v Srbsku ve Vojvodině). Další, často politicky aktivní, Rusíni žijí v Kanadě, USA a Jižní Americe. Rusínského původu je celosvětově odhadem asi 1,2 milionu lidí, ale jen přibližně 55 tisíc se jich k této národnosti hlásí. Všichni mají svůj původ v regionu východních Karpat.
V Zakarpatské oblasti žije třetina všech ukrajinských Romů – asi 40 000. Zachovalo se tu také velké množství dialektů romštiny a různých lidových zvyků. Komunity vytvářejí izolované osady s tradičním „baronem“ v jejich čele. Velká část Romů nikdy nechodila do školy a neovládá ukrajinštinu a mnoho jich také nechodí do práce.
Podkarpatská Rus byla územím s největším zastoupením Židů z celé bývalé ČSR. Nejvíce jich obývalo města Užhorod, Chust a Mukačevo. V roce 1944 však byla většina z nich deportována do vyhlazovacích táborů (nejčastěji Osvětimi) a z více než 104 000 se jich navrátilo pouhých několik stovek.
Za dob první československé republiky žilo v Podkarpatské Rusi asi 30 000 Čechů. Po vystěhování maďarskými orgány v roce 1939 a poválečném vystěhování v roce 1945 jich zde zbylo zhruba 500. V Zakarpatské oblasti nalezneme také několik původně německých vesnic jako vzpomínku na panovnici Marii Terezii, která se zasloužila o osídlení tohoto cípu svého rakousko-uherského impéria.
Náboženství
Zakarpatí bylo historicky vždy na rozhraní mezi pravoslavnou a katolickou církví. Ještě za časů první republiky převažovala řeckokatolická víra, avšak po připojení k SSSR byly kostely násilně přeměněny na pravoslavné. V současné době se 68 % obyvatel hlásí k pravoslavnému náboženství, 19 % k řeckokatolickému, 7 % tvoří římští katolíci a 1 % protestanti (katolíky či protestanty jsou většinou Maďaři, Rusíni a Slováci). Řeckokatolická církev zachovává východní (byzantské) obřady, zároveň však uznává autoritu papeže. Jedinečný kolorit Zakarpatí dodávají typické dřevěné kostely.
Jazyk
Oficiálním jazykem je ukrajinština, východoslovanský jazyk, který označuje za svou mateřštinu 81 % obyvatel Zakarpatí. 12,7 % populace mluví maďarsky, 2,9 % rusky, 2,6 % rumunsky a 0,5 % rusínsky. Jazykové složení tedy téměř odpovídá etnickému s drobnými odchylkami, kdy malá část Ukrajinců označuje za rodný jazyk ruštinu, někteří Maďaři zase ukrajinštinu apod. Česky se lze v Zakarpatské oblasti domluvit poměrně dobře, vzhledem k tomu, že mnoho Ukrajinců v Čechách pracovalo či stále pracuje.
Rusíni však hovoří od ukrajinštiny odlišnou rusínštinou, kterou někteří lingvisté považují za pouhý dialekt, jiní za samostatný jazyk (v Polsku a na Slovensku má dokonce kodifikovanou spisovnou podobu). Je paradoxní, že jediným regionem, v němž je rusínština uznána za oficiální jazyk, je srbská autonomní oblast Vojvodina. V Zakarpatské oblasti tomu tak není. Rusínština má některé společné prvky se slovenštinou a polštinou, částečně také s ruštinou, a dokonce i s češtinou.
Města
Užhorod (115 tisíc), Mukačevo (86 tisíc), Chust (28 tisíc), Vinohradiv (25 tisíc), Berehove (24 tisíc), Svaljava (16 tisíc), Rachov (14 tisíc).
Vlajka
Je podobně jako vlajka celé Ukrajiny tvořena dvěma vodorovnými pruhy, horní je modrý a dolní je žlutý. Oproti celostátní vlajce je však navíc v levém horním rohu tradiční znak Rusínů, Podkarpatské Rusi i Zakarpatské oblasti, který existuje už od roku 1920. Za první republiky byl tento znak dokonce součástí státního znaku Československa. Znak je tvořen v levé části modrožlutými pruhy, v pravé části je stojící červenohnědý medvěd.