Oficiální název
Portugalská republika (República Portuguesa)
Hlavní město
Rozloha
92 391 km2 (včetně Azorských ostrovů a Madeiry, zhruba stejnou rozlohu má Maďarsko). Portugalsko má v Evropské unii po Francii a Velké Británii třetí největší výlučnou ekonomickou zónu (tj. rozlohu moře, kde má stát výlučné právo na průzkum, těžbu a rybolov) a jedenáctou největší na světě.
Státní zřízení
republika, parlamentní demokracie
Administrativní členění
18 správních regionů a dvě autonomní oblasti (ostrovy Madeira a Azory). Všechny regiony se jmenují podle svého hlavního města: Aveiro, Beja, Braga, Bragança, Castelo Branco, Coimbra, Évora, Faro, Guarda, Leiria, Lisboa (Lisabon), Portalegre, Porto, Santarém, Setúbal, Viana do Castelo, Vila Real a Viseu.
Podnebí
Subtropické, na severu oceánské mírné. Silný vliv má Atlantický oceán, zejména na severu, který je výrazně chladnější a vlhčí než jih země (zejména Algarve). Atlantik také zmírňuje klima podél pobřeží. Ve vnitrozemí jsou teplotní rozdíly mezi létem a zimou větší - léto může být velmi horké, zatímco v zimě se dá v pohoří Serra da Estrela i lyžovat. Na většině území je však zima velmi mírná.
Reliéf
Na sever od řeky Tejo je země poměrně hornatá, 90 % území zde přesahuje výšku 400 m n. m. Nejvyšší pohoří Serra da Estrela je pokračováním pohoří (sierras) centrálního Španělska. Na jih od řeky Tejo se nachází zvlněná nížina. Hranice regionů Beira Baixa a Alto Alentejo podél řeky Tajo se vyznačuje náhlým poklesem nadmořské výšky z 480 na 215 metrů. Pobřeží Atlantského oceánu je nížinné, místy lagunovité, na jihu s pobřežními útesy.
Nejvyšší hora
Ponta do Pico (2 351 m) na ostrově Ilha de Pico na souostroví Azory. Nejvyšší bodem portugalské pevniny je vrchol Serra (1 993 m) v pohoří Serra da Estrela.
Nejnižší bod
Atlantický oceán (0 m)
Největší řeky
Tejo (španělsky Tajo) teče od východu na západ a dělí zemi na dvě poloviny. V Lisabonu se vlévá do Atlantiku. Je to nejdelší řeka na Pyrenejském poloostrově, delší část toku se však nachází na území Španělska. Částečně také tvoří španělsko-portugalskou hranici. Dalším veletokem je řeka Douro (španělsky Duero), která rovněž přitéká ze Španělska a v Portu se vlévá do Atlantiku, stejně jako řeky Minho (na severu) a Guadiana (na jihu). Další významná řeka Mondego pramení v pohoří Serra da Estrela.
Jezera
Žádná velká přírodní jezera v zemi nejsou, je tu však celá řada uměle vytvořených vodních nádrží. Přehrada Alqueva na řece Guadiana v regionu Alentejo je přitom s plochou 250 km2 největším přehradním jezerem v západní Evropě. Podél pobřeží se vyskytuje několik lagun a solných bažin.
Obyvatelstvo
10,3 milionu. Demografický vývoj je charakterizován rostoucí pravděpodobností dožití, klesající porodností a rostoucím podílem obyvatelstva cizího původu. Portugalsko má po Maltě druhou nejnižší míru gramotnosti v Evropě (93,3 %), což je dědictví vlády diktátora Salazara, který vzdělání podceňoval (povinná školní docházka trvala tehdy jenom čtyři roky). Mnoho Portugalců (převážně mužů) odcházelo v minulosti za prací do západní Evropy, protože země patřila k nejchudším v Evropě. Portugalské komunity tak dodnes v těchto zemích existují, týká se to zejména Německa a Francie, ale také Velké Británie, Nizozemska, Belgie a Švýcarska. V Lucembursku dokonce tvoří Portugalci 13 % obyvatel země.
Etnické složení
Etnicky téměř homogenní stát, 96 % obyvatel jsou Portugalci. Zbytek tvoří přistěhovalci z bývalých kolonií (nejvíce z Brazílie - 1,4 % populace, z Kapverd 0,4 %), z Velké Británie (0,3 %), Ukrajiny (0,3 %) a ze zemí Evropské unie (Rumunsko, Itálie, Francie atd.). Existuje také čínská menšina (0,3 %), malá romská komunita a téměř zanedbatelná menšina Židů.
Náboženství
Římskokatolické 81 %, ostatní křesťanské církve 3 %, malá muslimská menšina. Země je tradičně silně katolická, ačkoliv kostely pravidelně navštěvuje čím dál menší část křesťanů. Výrazně více nábožensky založení jsou lidé na severu země než na jihu. Jiná vyznání byla velmi dlouho pronásledována inkvizicí. Teprve v 19. století přinesly do Portugalska protestantská vyznání Britové, kteří se tu začali usazovat. Islám vyznává malá komunita přistěhovalců z bývalých kolonií (hlavně Mozambiku a Guinei-Bissau a imigranti ze severní Afriky (především Maročané).
Jazyk
Úředním jazykem je portugalština a lokálně také mirandština (v okolí města Miranda de Douro v severovýchodním Portugalsku mluví tímto jazykem asi 10 tisíc lidí, je velmi blízký asturštině a leonštině). Portugalština je románský jazyk, který má svůj původ v dnešní Galícii a severním Portugalsku. Díky koloniálnímu a obchodnímu impériu, které Portugalci vybudovali v 15. a 16. století, je dnes portugalština na šestém místě mezi světovými jazyky co do počtu rodilých mluvčích (1. mandarínská čínština, 2. hindština, 3. španělština, 4. angličtina, 5. bengálština, 6. portugalština). Portugalština je oficiálním jazykem také v Brazílii, Angole, Mozambiku, Guinei-Bissau, Rovníkové Guinei, na Kapverdách, na Svatém Tomáši a Princově ostrově, v Macau a ve Východním Timoru. V bývalých koloniích také existuje mnoho kreolských jazyků založených na portugalštině (kreolové byli lidé evropského původu, ale už narození v koloniích).
Města
Lisabon (553 tisíc), Porto (238 tisíc), Vila Nova de Gaia (187 tisíc, součást metropolitní oblasti Porto), Amadora (176 tisíc, součást metropolitní oblasti Lisabon), Braga (137 tisíc), Funchal (112 tisíc, hlavní město ostrova Madeira), Coimbra (106 tisíc), Setúbal (98 tisíc, součást metropolitní oblasti Lisabon). V aglomeraci v okolí Lisabonu žijí téměř 3 miliony lidí, v aglomeraci v okolí Porta cca 1,8 milionů lidí.
Vlajka
Portugalská vlajka se skládá ze dvou vertikálních pruhů nestejné šířky. Levý tmavě zelený pruh zabírá dvě pětiny délky, pravý šarlatově červený tři pětiny délky. Na hranici obou barev je státní znak umístěný na armilární sféře, což byl důležitý astronomický a navigační nástroj v době portugalských zámořských objevů. Státní znak je tvořen pěti menšími modrými znaky uspořádanými do tvaru kříže na bílé ploše. Malé modré znaky symbolizují vítězství Afonsa Henriquese nad Maury v bitvě u Ourique v roce 1139, při němž se mu údajně dostalo božské pomoci. Na okraji znaku je červený lem se sedmi hrady, které symbolizují sedm vítězství nad Maury - tentokrát jde o vítězství Alfonse III. ve 13. století. Zelená barva na vlajce symbolizuje naději a červená krev těch, kteří zemřeli při službě vlasti. Je však pravděpodobné, že tyto významy přisoudil barvám teprve autoritářský Salazarův režim (1933-74) a šlo spíše o propagandu. Současná podoba vlajky byla přijata v roce 1911 po vyhlášení republiky a radikálně se tehdy odlišila od předchozí vlajky konstituční monarchie.