Oficiální název
Sultanát Omán (Saltanat ʿumān)
Hlavní město
Maskat (Masqat)
Rozloha
309 500 km2 (odpovídá přibližně rozloze Polska)
Státní zřízení
absolutní monarchie
Administrativní členění
Omán se administrativně člení do jedenácti regionů zvaných muhafáza. Těmito regiony jsou ad-Dáchíliia (hlavní město Nazvá), ad-Zahíra (Ibrí), Severní al-Batína (Suhár), Jižní al-Batína (Rustak), al-Burajmi (al-Burajmí), al-Wusta (Hajma), Severní aš-Šarkíja (Ibra), Jižní aš-Šarkíja (Súr), Dafár (Salála), Maskat (Maskat) a exkláva Musandam (Chasab) – poloostrov vybíhající do Hormuzského průlivu a oddělený od zbytku země Spojenými arabskými emiráty.
Podnebí
Pro klima Ománu jsou typická velice horká a suchá léta, která začínají v březnu a končí v září. Teploty ovlivňuje vítr zvaný v arabštině gharbí, což v překladu znamená západní. Ten vane z pouště Rub al Chálí a výrazně zvyšuje pocitovou teplotu.
Srážek spadne v zemi jen zanedbatelné množství. Výjimkou je oblast Dafár na jihu Ománu, která je od června do září ovlivněna monzunem z Indického oceánu nazývaným cháríf. Jedná se o typ proudění, které se pravidelně střídá během roku na základě rozdílných teplot pevniny a oceánu. V letních měsících vane vítr od oceánu a přináší s sebou srážky, naopak v zimě fouká vítr směrem z pevniny a nese suchý vzduch. Ve městě Salála se v červenci každoročně koná festival, který oslavuje příchod letního monzunu. Někdy také zemi zasáhnou tropické cyklony z oblasti Indického oceánu, které přinesou prudké a intenzivní deště.
Reliéf
Nejvýznamnějším pohořím je Hadžár (Jibal al-Hajar) rozkládající se v severní části Ománu. Název znamená v překladu Kamenné hory. Na svazích těchto hor neroste téměř žádná vegetace, a proto jsou zde jasně viditelné jednotlivé geologické vrstvy. Během roku zde spadne na poměry Ománu poměrně velké množství srážek, proto byly v oblasti vybudovány kanály na zachycení dešťové vody nazývané faladž. Masiv odděluje suché vnitrozemí od úrodné nížiny Batína (Al-Bātinah) na severovýchodě Ománu. Jedná se o území při pobřeží Ománského zálivu, které je intenzivně zemědělsky využíváno. Je to také jedna z nejhustěji zalidněných oblastí v Ománu, kde leží i hlavní město Maskat.
Další významnou složkou reliéfu jsou pouště. Na území Ománu částečně zasahuje poušť Rub al Chálí (ar-Rubʿ al-Khali, v překladu prázdná čtvrť), která je s rozlohou 650 tisíc km2 třetí největší pouští na světě a největší písečnou pouští na světě (její rozsah zhruba odpovídá rozloze Francie). Najdeme zde jedny z nejvyšších písečných dun na Zemi. Ve východní části této pouště se nachází krátery, které jsou pozůstatkem dopadu meteoritů. Dále můžeme zmínit poušť Wahíba (Rimāl Āl Wahība), která zaujímá menší rozlohu než Rub al Chálí, ale přesto se jedná o jednu z největších písečných pouští světa.
Nejvyšší hora
Džabal Šams (2 980 m, v překladu Sluneční hora) leží v pohoří Hadžár.
Nejnižší bod
Arabské moře (0 m)
Největší řeky
V Ománu nenajdeme žádné řeky se stabilním průtokem vody po celý rok. Vyskytuje se zde však velké množství občasných vodních toků nazývaných vádí, jako například vádí Baní Chálid nebo vádí Tiwi na východě země.
Jezera
V zemi se nenachází žádné větší vodní plochy. Zajímavá jsou menší jezera při pobřeží v oblasti al-Wusta na jihu Ománu. Tato slaná jezera se vyznačují výraznou růžovou barvou vody, kterou způsobují takto zbarvené řasy žijící ve vodě.
Obyvatelstvo
V zemi žije 5,1 milionu obyvatel. Populace je velice mladá a stále prudce roste. Více než polovina Ománců je mladších 25 let. Na růst má výrazný vliv migrace převážně za prací. Přistěhovalci tvoří až 43 % obyvatelstva. Nejvíce jich pochází z Indie (465 tisíc), Bangladéše (107 tisíc), Pákistánu (84 tisíc) nebo Egypta (30 tisíc). V důsledku přírodních podmínek je Omán jednou z nejřidčeji osídlených zemí na světě. Většina obyvatel žije v pobřežní oblasti na severu v podhůří pohoří Hadžár a v oblasti Dafár ovlivněné monzunem na jihu. 85 % Ománců žije ve městech a 5 % stále kočovným způsobem života.
Etnické složení
Omán je vlivem migrace etnicky rozmanitou zemí. Převažujícím etnikem jsou Arabové tvořící 48 % populace. Druhé nejvyšší zastoupení mají Balúčové, kterých je v populaci přibližně 20 %. Další část obyvatel tvoří jihoasijská etnika. Největší podíl z nich tvoří Indové pocházející převážně z oblasti Kérala na jihu Indie, kteří tvoří téměř 20 % obyvatel země a jsou tak největší národnostní menšinou. Díky historickým vazbám Ománu na Zanzibar najdeme v zemi i Afričany pocházející z tohoto ostrova.
Náboženství
Státním náboženstvím zakotveným v ománské ústavě je islám, který vyznává 95 % obyvatel, přičemž 45 % jsou sunnité a stejné procento se přiklání k ibádijské odnoži. Jedná se o jednu z umírněných forem islámu, která nepatří pod ani jednu z hlavních větví a je velice tolerantní vůči jiným náboženstvím. Nejvíce je zastoupena právě v Ománu, ale vyskytuje se také v Jemenu, Tunisku nebo Libyi. Pouze 5 % obyvatel tvoří šíité. Převážně ve velkých městech jsou zastoupeni křesťané (3,6 %) z řad přistěhovalců hlavně z jižní a jihovýchodní Asie nebo západní Evropy. Vyznavačů hinduismu najdeme v Ománu přibližně 1 %, nejvíce z řad migrantů z Indie.
Jazyk
Úředním jazykem je arabština, která patří mezi semitské jazyky. Ve školách se vyučuje stejně jako v ostatních arabských zemích moderní standardní arabština. V mluveném projevu se používají spíše dialekty arabštiny. V tomto případě je to ománská arabština. Díky velkému množství migrantů jsou dalšími používanými jazyky i bengálština, hindština, urdština či tamilština. Kvůli historickým vazbám Ománu a Zanzibaru mluví část obyvatel také svahilsky.
Města
Masqat (Maskat, 1,7 milionu obyvatel), Salālah (Salála, 448 tisíc), Ibrí (163 tisíc), Nizwa (Nazvá, 72 tisíc), Sur (Súr, 71 tisíc)
Vlajka
Vlajka je složena ze tří horizontálních pruhů bílé, červené a zelené barvy a červeného pruhu na levé straně vlajky. Bílá barva je symbolem míru a prosperity. Červená značí boj a ochranu před nepřáteli. Zelená je znakem úrodnosti země. Podle neoficiálního výkladu představuje bílá náboženského vůdce Ománu imáma, červená je typická na barvách vlajek států Perského zálivu a zelená reprezentuje pohoří Džebel Achdar známé jako Zelené hory. V levém horním rohu najdeme státní znak Ománu. Na něm jsou vyobrazeny dvě zkřížené šavle, zahnutá dýka zvaná chandžar a opasek.