Oficiální název
Lucemburské velkovévodství (lucembursky Groussherzogtum Lëtzebuerg, francouzsky Grand-duché du Luxembourg, německy Großherzogtum Luxemburg)
Hlavní město
Lucemburk (Luxembourg)
Rozloha
2 586 km2. Pro srovnání: i nejmenší kraj České republiky (Liberecký, 3 163 km2) je o něco větší než Lucembursko.
Státní zřízení
konstituční monarchie
Administrativní členění
Země se dělí na 12 kantonů.
Podnebí
Klima je mírné, přechodné mezi kontinentálním a oceánským. Panují zde mírné zimy a relativně chladná léta. I přes malou rozlohu země existují rozdíly mezi severem a jihem. Na severu země spadne více srážek. Zimní teploty jsou v obou částech podobné, ale v létě je na jihu tepleji, zejména v údolí řeky Mosely.
Reliéf
Třetina území na severu Lucemburska je tvořena hornatější a méně úrodnou oblastí Östling, do níž zasahuje z Belgie pohoří Ardenny a kde se vyskytují i četná rašeliniště. Zhruba dvě třetiny území na jihu země tvoří lehce zvlněná pahorkatina s širokými údolími zvaná Gutland. Jižní část, která má teplejší léta, je úrodnější a vhodná pro zemědělství. Také tu žije většina obyvatelstva a leží většina významnějších měst. Úplný jih Lucemburska dostal název „červená země“ díky bohatým ložiskům minerálů. Na jihovýchodě v nížině podél řeky Mosely se pěstuje vinná réva.
Nejvyšší hora
Kneiff (560 m) – leží na severu země v pohoří Ardenny.
Nejnižší bod
Řeka Mosela v městečku Wasserbillig (133 m n. m.).
Největší řeky
Největší řekou je Mosela, která pramení na severovýchodě Francie, teče na sever jako hraniční řeka Lucemburska a Německa a u Koblenze se vlévá do Rýna. Nejdelší řekou Lucemburska je však Sûre (Sauer), která je přítokem Mosely a která také částečně tvoří hranici s Německem.
Jezera
Největší vodní plochou v zemi je přehrada Haute-Sûre na řece Sûre. Byla postavena v 60. letech, aby sloužila jako zdroj pitné vody a elektrické energie.
Obyvatelstvo
V zemi žije cca 626 tisíc obyvatel.
Etnické složení
Nejpočetnějšími etnickými skupinami jsou Lucemburčané (52 % populace), Portugalci (16,2 %), Francouzi (7,2 %), Italové (3,5 %), Belgičané (3,4 %) a Němci, dále Španělé (1,1 %), Britové (1 %) a lidé z dalších zemí EU. Dále najdeme mezi přistěhovalci také občany zemí bývalé Jugoslávie, Albánce, Rusy a Ukrajince. Velké množství obyvatel portugalské národnosti je dáno imigrací, která začala v 60. letech. Lucembursko tehdy potřebovalo levnou pracovní sílu pro svůj průmysl, imigrace z Francie, Německa a Itálie začínala slábnout a Portugalci tehdy žili pod vládou vojenské diktatury. V roce 1970 navíc vlády Portugalska a Lucemburska uzavřeli smlouvu umožňující slučování rodin, takže se zde začali Portugalci trvale usazovat.
Lucemburčané žijí také na území přiléhajícím k Lucembursku, ve Francii, Belgii a Německu. Je to důsledek historických událostí, kdy bylo někdejší Lucembursko třikrát připraveno o část svého území svými sousedy (tzv. trojí dělení Lucemburska).
Náboženství
Výrazně převažuje římskokatolické náboženství, k němuž se hlásí cca 74 % obyvatel. S imigrací se rozšiřuje islám (4 %). Existují také menší komunity protestantů, buddhistů, hinduistů či judaistů.
Jazyk
Lucembursko má tři oficiální jazyky, kterými jsou lucemburština, němčina a francouzština. Lucemburština je západogermánský jazyk, který je dialektem moselské němčiny (středoněmeckým dialektem). Součástí každodenního života obyvatel je multilingvismus. V jiných zemích, kde se hovoří několika jazyky (např. Švýcarsko, Kanada), bývá jejich rozdělení geografické, v Lucembursku však je rozdělení jazyků funkční. Mateřským jazykem většiny obyvatel je lucemburština. Zákony jsou psané ve francouzštině. Jestliže se občan na úřadě na něco zeptá jedním z těchto tří jazyků, musí dostat odpověď v jazyce, ve kterém se zeptal. Většina článků v tisku je psaná německy, menší část francouzsky. V televizi a rádiu se mluví nejčastěji lucembursky. Ve školách se učí ve všech třech jazycích, střídají se podle přesných pravidel v závislosti na věku žáků a vyučovaném předmětu!
Francouzština je hlavním úředním jazykem, je to také vysokoškolský jazyk a používá se často i v komunikaci s turisty a cizinci v práci. Kromě těchto tří jazyků ovládá většina mladých vzdělaných lidí samozřejmě také angličtinu. Používání dalších jazyků (portugalština, italština) odpovídá etnickému složení.
Města
Lucemburk (Luxembourg, 119 tisíc), Esch-Sur-Alzette (35 tisíc), Differdange (27 tisíc), Dudelange (21 tisíc), Pétange (19 tisíc), Sanem (17 tisíc).
Vlajka
Státní vlajku tvoří tři horizontální pruhy, které mají odshora červenou, bílou a světle modrou barvu. Vlajka této podoby byla poprvé použita v polovině 19. století, oficiálně přijata zákonem však byla až v roce 1972. Trikolóra je téměř stejná jako vlajka Nizozemska, se kterou je často zaměňována. Jedinými rozdíly je, že lucemburská vlajka je delší a modrá barva na ní je světlejší. Barvy použité na vlajce jsou odvozeny od erbu hrabat, vévodů a později velkovévodů lucemburských, který pochází ze 13. století. Vzhled vlajky je inspirován francouzskou trikolórou, začal se ostatně používat v revolučních dobách před rokem 1848.