Oficiální název
Republika Ázerbájdžán (Azərbaycan Respublikası)
Hlavní město
Rozloha
86 600 km2 (odpovídá zhruba rozloze Rakouska nebo Srbska)
Státní zřízení
Prezidentská republika, fakticky se jedná o diktaturu.
Administrativní členění
Země se administrativně člení na 69 regionů (rayon) a 11 měst (şəhər). Ty jsou ještě dále sloučeny do ekonomických regionů, kterých je celkem 14. Toto členění zahrnuje i Nachičevanskou autonomní republiku, exklávu Ázerbájdžánu, která hraničí s Arménií, Íránem a Tureckem. Dále je do členění zahrnuta i oblast Náhorního Karabachu, která je nyní již oficiální součástí země. Dříve o ni však Ázerbájdžán vedl spor s Arménií, který vyústil v několik ozbrojených konfliktů.
Podnebí
Země leží na pomezí mírného a subtropického podnebného pásu, klima je však díky velkým rozdílům v nadmořských výškách rozmanité. Pohoří Velký Kavkaz brání pronikání studených vzduchových hmot ze severu, a to je příčinou vzniku subtropického klimatu v podhůří a v nížinách. Centrální a východní část Ázerbájdžánu je suchá subtropická a charakteristická mírnou zimou a dlouhým horkým létem. Kursko-arakská nížina má až charakter stepi nebo polopouště. V jihovýchodní části země najdeme vlhkou subtropickou oblast, pro kterou jsou typické velké úhrny srážek hlavně v zimních měsících. V Nachičevanu je oproti samotnému Ázerbájdžánu vyšší kontinentalita, což znamená, že tato exkláva se vyznačuje chladnou zimou a horkými a suchými léty. Oblasti ve vyšších nadmořských výškách jsou chladné s velkým množstvím sněhu v zimních měsících.
Reliéf
Reliéf Ázerbájdžánu je velice členitý a jsou pro něj charakteristické velké rozdíly v nadmořské výšce. Nejvýznamnějším pohořím je Velký Kavkaz, které leží na severu země při hranici s Ruskem. Toto pohoří tvoří i část hranice mezi Evropou a Asií. Na jihu se rozkládá pohoří Malý Kavkaz. Při pobřeží Kaspického jezera se nachází Kursko-arakská nížina.
V zemi se vyskytuje více než polovina světových bahenních sopek, ve kterých jde o erupce bahna, vody a plynů (metanu, oxidu uhličitého a dusíku). Horká voda se v podzemí mísí s horninami v podloží za vzniku bahna. Tato hmota je pak na základě rozdílu tlaků puklinami vytlačována na zemský povrch. Tento jev je typický pro místa zlomů litosférických desek, kde je zvýšená seismická aktivita. V Ázerbájdžánu se nejznámější lokalita s výskytem bahenních sopek nachází poblíž města Gobustán.
Dalším zajímavým fenoménem jsou hořící vývěry zemního plynu, který je vlivem přetlaku vytlačován na zemský povrch. Pokud jsou tyto vývěry plynu zapáleny, hoří na místě v podstatě nepřetržitě. Ke vznícení může dojít vlivem člověka nebo samovolně. Nejznámější lokalitou s výskytem tohoto jevu je Yanar Dağ na Abšeronském poloostrově.
Nejvyšší hora
Bazardüzü (4 466 m)
Nejnižší bod
Kaspické moře (-28 m)
Největší řeky
Nejvýznamnější řekou je Kura (Kür), která pramení v jižní části Velkého Kavkazu a teče severem Ázerbájdžánu až do Kaspického jezera. Leží na ní Mingačevirská přehradní nádrž. Při ústí do Kaspického jezera tvoří Kura mohutnou deltu. Další významnou řekou je Araks (Araz), která pramení v Malém Kavkazu a většinu délky protéká jihem země na hranici s Íránem. Obě řeky jsou propojené velkým množstvím kanálů sloužících pro zavlažování.
Jezera
Nejvýznamnějším jezerem v Ázerbájdžánu je Kaspické jezero, někdy nazývané i Kaspické moře, omývající východní část země, které je největším jezerem světa. Jeho rozloha činí cca 371 tisíc km², což je srovnatelné přibližně s rozlohou Německa. Jedná se o mělké jezero s mírně slanou vodou – míra slanosti je cca třetinová oproti světovému oceánu. Nejnižší salinita je na severu, kde do jezera ústí řeky Volha a Ural, a směrem k jihu se zvyšuje. Zároveň je s nadmořskou výškou –28 m jedním z nejníže položených míst na Zemi. V současnosti se neustále snižuje přítok vody, a jezero tak pomalu vysychá. Dalším problémem je poměrně silné znečištění Kaspického jezera.
Největším sladkovodním jezerem je jezero Sarysu (66 km²). Z dalších jezer můžeme zmínit například slané jezero Aggol (Ağgöl). Obě najdeme v jižní části země. Významnou vodní plochou je také Mingačevirská přehradní nádrž (605 km²) ležící na řece Kura v severní části země, na které se nachází největší vodní elektrárna v Ázerbájdžánu.
Obyvatelstvo
V zemi žije cca 10,1 milionu obyvatel. Největší koncentrace je kolem hlavního města Baku. Výrazným trendem je stěhování z venkova do měst. V současnosti žije ve městech 53 % Ázerbájdžánců. Populace Ázerbájdžánu je velice mladá. Necelá polovina je mladší 30 let a z toho méně než čtvrtina je mladší patnácti let.
Velkou národnostní menšinu tvoří Ázerové v Íránu. Najdeme je hlavně na severu země při hranici s Ázerbájdžánem, ale i v Teheránu. Tvoří přibližně 24 % obyvatel Íránu a celkově jich je více než na samotném území Ázerbájdžánu. Do etnika íránských Ázerů patří i nejvyšší vůdce Íránu Sajjid Alí Chameneí. Až do 19. století byl totiž Ázerbájdžán součástí Íránu. Po rusko-perských válkách bylo území postoupeno Rusku a na části území vznikl v roce 1918 současný Ázerbájdžán. Historické území Ázerbájdžánu se tedy rozkládá i na území dnešního Íránu a Ruska. Po zmíněných válkách si obyvatelé Ázerbájdžánu mohli vybrat, zda zůstanou na území Ruské říše nebo se přesunou do dnešního Turecka. V Turecku tak v současnosti najdeme přibližně 8 milionů Ázerů a v Rusku cca 600 tisíc.
Etnické složení
Hlavním etnikem jsou Ázerové (Ázerbájdžánci), kteří tvoří přibližně 93 % populace. Dále jsou zastoupeni Lezgové (cca 2 %), které najdeme na severu země u hranic s Ruskem. Toto etnikum tradičně rozdělené do několika nezávislých klanů pochází původně z oblasti Dagestánu ležící severně od Ázerbájdžánu. Dále můžeme zmínit Talyše (cca 1,3 %) žijící na jihu u hranic s Íránem. Jedná se o etnikum původem z Íránu, jehož příslušníci vyznávají hlavně šíitskou nebo sunnitskou formu islámu a používají i vlastní jazyk. V minulosti obývali území Ázerbájdžánu, a to hlavně oblast Náhorního Karabachu, také Arméni. Po vítězství Ázerbájdžánu v konfliktu o Náhorní Karabach však téměř celá populace emigrovala do Arménie. Celkem se v Ázerbájdžánu nachází 80 etnických skupin.
Náboženství
Přibližně 97 % obyvatel země jsou muslimové. Z toho 65 % vyznává šíitskou formu islámu, zbylých 35 % patří k sunnitům. Vlivem komunistického režimu v době Sovětského svazu se však jen přibližně 10 % obyvatel Ázerbájdžánu označuje za pravidelně praktikující muslimy. Většina Ázerbájdžánců dodržuje pouze významné svátky jako například ramadán. Dále žije v Ázerbájdžánu 3,1 % křesťanů většinou pravoslavného vyznání. Zastoupen je i zoroastrismus, původně íránské (perské) náboženství, jehož stoupenci jsou někdy nazýváni uctívači ohně. Jejich chrámy jsou typické udržováním neustále hořícího ohně. Hlavně v okolí Baku najdeme ještě malou židovskou komunitu.
Jazyk
Úředním jazykem je ázerbájdžánština, která patří mezi turkické jazyky. Tuto řeč považuje 92 % obyvatel Ázerbájdžánu za svůj mateřský jazyk. Významnou roli například ve vzdělávání hraje i angličtina a ruština. Přesto však více než polovina obyvatel Ázerbájdžánu mluví pouze jedním jazykem. Dalším důležitým jazykem je arménština, která převažuje hlavně mezi etnickými Armény žijícími v Náhorním Karabachu.
Města
Baku (Bakı, 2,3 milionu obyvatel), Gandža (Gəncə, 330 tisíc), Mingačevir (Mingəçevir, 106 tisíc), Nachičevan (Naxçıvan, 96 tisíc), Šeki (Şəki, 65 tisíc), Quba (Guba, 25 tisíc).
Vlajka
Vlajka Ázerbájdžánu je tvořena třemi horizontálními pruhy v modré, červené a zelené barvě, dále srpkem měsíce a osmicípou hvězdou ležícími uprostřed červeného pruhu. Modrá barva na vlajce odkazuje na turkické dědictví země. Červená je znakem pokroku a rozvoje moderního státu. Zelená barva symbolizuje islám. Srpek měsíce a někdy i osmicípá hvězda jsou považovány za znaky islámu. V jednom z výkladů však hvězda a počet jejích cípů reprezentuje turkické národy Ázerů, Osmanů, Jagatajů, Tatarů, Kipčaků, Seldžuků a Turkomanů. Kipčekové se někdy dělí na národy Kazachů a Kyrgyzů, proto je hvězda osmicípá.