Oficiální název
Nizozemské království (nizozemsky Koninkrijk der Nederlanden). Nizozemsko je jednou ze čtyř zemí Nizozemského království, kam dále patří zámořské ostrovy Aruba, Curaçao a Sint-Maarten. Ty leží v Karibiku a stále se pro ně často používá souhrnné označení Nizozemské Antily – někdejší autonomní území, které bylo oficiálně rozpuštěno v roce 2010.
Zatímco pevninské Nizozemsko je plnoprávným členem Evropské unie, další tři části Nizozemského království mají status oblastí asociovaných k EU. Jejich obyvatelé jsou však občany království, a tedy i občany Evropské unie, mohou tak hlasovat ve volbách do Evropského parlamentu. Žádný z karibských ostrovů nepoužívá jako měnu euro, všechny mají vlastní měnu.
Hlavní město
Rozloha
Celková rozloha 41 526 km2 odpovídá přibližně polovině rozlohy České republiky. Velmi podobnou rozlohu jako Nizozemsko zaujímají také Švýcarsko a Dánsko, zatímco sousední Belgie je cca o čtvrtinu menší.
Státní zřízení
parlamentní konstituční monarchie
Administrativní členění
Území Nizozemska sestává z 12 provincií, kterými jsou Drenthe (hlavní město Assen), Flevoland (Lelystad), Frísko (Leeuwarden), Gelderland (Arnhem), Groningen (Groningen), Jižní Holandsko (hlavní město Haag, největší město Rotterdam), Limburg (Maastricht), Overijssel (Zwolle), Severní Brabantsko (hlavní město ´s-Hertogenbosh, největší město Eindhoven), Severní Holandsko (hlavní město Haarlem, největší město Amsterdam), Utrecht (Utrecht) a Zeeland (Middelburg).
Název Holandsko je často nesprávně používaný pro celou zemi, ve skutečnosti označuje pouze dvě provincie. Stejně tak název Nizozemí není totéž, co Nizozemsko. Nizozemí je historické území odpovídají zhruba dnešnímu území všech tří států Beneluxu (Nizozemsko, Belgie a Lucembursko).
Podnebí
Klima Nizozemska je ovlivňováno Severním mořem a Atlantickým oceánem včetně Golfského proudu. Převládá mírné oceánské podnebí s mírnými zimami, nepříliš teplými léty a typicky vysokou vlhkostí. Srážky jsou relativně rovnoměrně rozložené do celého roku. Často se setkáme s mlhami nebo silným větrem – dnů s bezvětřím je v Nizozemsku pouze několik v roce.
Reliéf
Drtivá většina Nizozemska je nížinatá a rovinatá, pouze na jihovýchodě v provincii Limburg přechází v pahorkatinu s nejvyšším kopcem Vaalserberg. Jen cca 50 % území leží ve vyšší nadmořské výšce než 1 m n. m.. Zhruba 26 % nizozemského území dokonce leží pod hladinou moře, což je převážně důsledek činnosti člověka – zejména těžby rašeliny nebo získávání nové půdy na úkor moře.
Cíleným vysoušením mořské hladiny vznikají tzv. poldery, které bývají chráněné hrázemi. Neexistuje zde přirozené spojení mezi vodou uvnitř a vně polderu, pouze prostřednictvím uměle vybudovaných zdymadel a pump. U polderů musí být neustále kontrolovaná úroveň vodní hladiny a neprostupnost hrází, jinak hrozí jejich zaplavení. Nizozemci mají mnohasetletou zkušenost se získáváním zemědělské půdy z bažinatých oblastí – polderů se tu nachází na 3 000. To se odráží i v okřídleně větě: „Bůh stvořil svět, ale Nizozemci stvořili Nizozemsko.“
Pro pobřežní oblasti Nizozemska jsou typické watty a marše. Watty se vyskytují v okrajovém moři Waadenzee a jsou to písčitá území široká až několik km, která vznikají na přechodu pevniny a moře – při přílivu jsou periodicky zaplavována vodou. Vznikají v oblastech nízkého pobřeží a velkého rozdílu mezi přílivem a odlivem. Pokud se na okraji wattu hromadí organicky bohaté usazeniny, vznikají marše – těsně podél pobřeží se tak objeví lehce zvýšené pásmo. Podobně mohou marše vznikat jako úrodné nížiny na říčních nánosech.
Nejvyšší hora
Nejvyšším vrcholem kontinentálního Nizozemska je Vaalserberg (322 m n. m.), který leží v jihovýchodním koutě země v provincii Limburg. Kopec je zároveň trojmezím, leží na rozhraní tří zemí – Nizozemska, Belgie a Německa.
Nejvyšší horou celého Nizozemského království je vrchol Scenery (887 m n. m.), sopka na ostrově Saba v Karibiku.
Nejnižší bod
Nejnižším bodem je polder Zuidplaspolder, který leží 7 m pod hladinou moře. Společně s dánským polderem Lammefjord je zároveň nejnižším bodem Evropské unie.
Největší řeky
Řeka Rýn (Rijn) vytváří rozsáhlou deltu s rameny IJseel, Lek a Waal, dělí pevninu na velké ostrovy a ústí do Severního moře. Také další velké řeky Máza (Maas) a Šelda (Schelde) ústí do Severního moře. Prakticky celá jihozápadní část Nizozemska je rozsáhlou říční deltou tří řek (Rýn, Máza, Šelda). Celá země je protkaná sítí uměle vybudovaných kanálů.
Jezera
V severní a západní části Nizozemska se nachází velké množství jezer. Největším z nich je IJsselmeer (doslova „IJseelské moře“), které má rozlohu 1 100 km². Vzniklo ve 30. letech 20. století přehrazením mořského zálivu Zuiderzee hrází Afsluitdijk v rámci rozsáhlého vodohospodářského projektu.
Obyvatelstvo
V zemi žije 17,4 milionu obyvatel. Pokud vynecháme ministáty (Monako, Vatikán, San Marino), má Nizozemsko nejvyšší hustotu obyvatel v Evropě (417 osob na km²). Přibližně 8 milionů lidí se přitom koncentruje v obrovské konurbaci (souměstí) Randstad na západě země, která zahrnuje čtyři velká města (Amsterdam, Rotterdam, Den Haag a Utrecht). Celkem žije celých 92 % obyvatel ve městech, takže se Nizozemsko řadí k nejurbanizovanějším zemím světa.
Nizozemci jsou pravděpodobně nejvyšším národem na světě (i když podle některých zdrojů jsou ještě vyšší Černohorci a obyvatelé Bosny a Hercegoviny). Muži měří v průměru cca 184 cm, ženy kolem 170 cm. Podle Světové zdravotnické organizace je důvodem vysoká kvalita života v zemi a také strava založená na množství sýrů a ryb.
Etnické složení
Přibližně 77 % populace tvoří etničtí Nizozemci (počítaje v to i etnickou skupinu Frísů). Jejich podíl se postupně snižuje, protože do země proudí poměrně velké množství imigrantů. Řada z nich přišla z někdejších holandských zámořských kolonií (Surinamci, Indonésané) nebo z karibských ostrovů (bývalých Nizozemských Antil), které patří ke království dodnes. Další významnou skupinou jsou lidé z jiných zemí Evropské unie. Za prací přišli ekonomičtí migranti zejména z Turecka a Maroka. V neposlední řadě se v Nizozemsku usazují také lidé prchající před válečnými konflikty (např. Syřané).
K 1. lednu 2018 bylo etnické složení následující: 2,4 % Turků (a Kurdů), 2,3 % Maročanů, 2,1 % Indonésanů, 2,1 % Němců, 2 % Surinamců, 1 % Poláků, 0,7 % Belgičanů, 0,5 % Syřanů, 0,5 % Britů, 0,4 % Číňanů, 0,4 % Iráčanů, 0,3 % Italů, 0,3 % Afghánců, 0,3 % Francouzů a k tomu řada dalších menších etnických skupin.
Nizozemská společnost je tedy multikulturní, nejvíce to však platí o velkých městech, v nichž se přistěhovalci nejvíc usazují. V Rotterdamu, Amsterdamu i Den Haagu již dokonce žije víc osob zahraničního původu (tj. jejich oba nebo minimálně jeden rodič mají cizí původ) než etnických Nizozemců.
Naproti tomu existuje i poměrně významná nizozemská diaspora – někteří Nizozemci se usadili v holandských zámořských koloniích, po druhé světové válce jich zase mnoho odešlo do Kanady, Spojených států, Austrálie a dalších zemí. Vysoké ceny bytů v nizozemských městech v 21. století přiměly některé obyvatele usadit se v sousední Belgii či Německu.
Náboženství
Nizozemská společnost je čím dál víc sekularizovaná a největší skupinu zde tak již tvoří lidé bez vyznání. K římskokatolické církvi se hlásí 23,6 % obyvatel. Protestanská náboženství v Nizozemsku dřív převládala, právě protestanti ale svou víru opouštějí častěji než katolíci, o čemž svědčí také množství někdejších kostelů, které byly přeměněny na obchody, kancelářské prostory či galerie. Dnes činí podíl protestantů cca 15 % populace. Převažuje mezi nimi kalvinistické vyznání, které je také tradičním vyznáním nizozemské královské rodiny.
V největší Protestantské církvi Nizozemska (PKN), která zahrnuje kalvinisty i luterány, je však i řada členů, kteří ve skutečnosti nevěří v Boha a nemálo agnostiků či ateistů je dokonce i v řadách jejích kněží. Naproti tomu existuje v zemi i tzv. Biblický pás, území obývané množstvím konzervativních kalvinistů, které charakterizuje důraz na tradiční hodnoty a odmítání některých liberálních praktik většinové nizozemské společnosti.
Stále roste nizozemská komunita muslimů, jejichž podíl činí 5,1 %. To odpovídá etnickému složení, nejvíc se jich rekrutuje z řad Turků a Maročanů. Menšiny (se zastoupením nižším než 1 %) tvoří hinduisté, buddhisté, sikhové a judaisté.
Jazyk
Oficiálním jazykem je nizozemština, západogermánský jazyk, který je někdy nepřesně nazývaný holandština. Nizozemština je také jedním ze tří oficiálních jazyků Belgie, kterým tam mluví více než polovina populace – zde se však pro ni používá název vlámština. Lexikologie a morfologie spisovné nizozemštiny má hodně společných znaků s němčinou, ale liší se od ní zejména v pravopisu a ve výslovnosti. Anglický výraz „Dutch“ (v překladu nizozemština, nizozemský) je zkomoleninou výrazu „deutsch“ (německý). Nizozemština je oficiálním jazykem a rodným jazykem také pro většinu obyvatel bývalé nizozemské kolonie Surinam a také karibských zámořských území Aruba, Curaçao a Sint-Maarten.
V severní provincii Frísko je jako druhý jazyk uznávaná také západofríština, která má poměrně blízko k angličtině (resp. je někde napůl cesty mezi angličtinou a nizozemštinou). Cca 90 % lidí v zemi hovoří také anglicky, většina Nizozemců se domluví i německy (cca 70 %), menšina francouzsky (cca 30 %).
Města
Amsterdam (871 tisíc obyvatel), Rotterdam (649 tisíc), Den Haag (s-Gravenhage, 544 tisíc), Utrecht (356 tisíc), Eindhoven (234 tisíc), Groningen (232 tisíc), Tilburg (219 tisíc), Almere (211 tisíc), Breda (184 tisíc).
Vlajka
Státní vlajku Nizozemska tvoří tři horizontální pruhy – odshora červený, bílý a modrý. Nizozemská vlajka byla jako první republikánská trikolóra na světě a jako symbol svobody vzorem všech dalších trikolór, tedy i francouzské. Podle vzoru nizozemské vlajky byla také vytvořená ruská vlajka a vlajky některých jihoevropských států. Vlajka původně pochází z konce 16. století, z doby povstání nizozemských protestantských provincií proti španělské nadvládě pod vedením prince Viléma Oranžského. V této době byl na vlajce místo červeného pruhu oranžový. Po roce 1648, kdy Španělsko uznalo nizozemskou nezávislost, byl oranžový pruh nahrazený červeným (v roce 1796 v době Napoleonem zřízené Batávské republiky bylo dokonce používání oranžové barvy výslovně zakázané). Definitivní podoba vlajky byla přijata zákonem až v roce 1937, kdy byl mj. ustanoven tmavší odstín modré – konkrétně kobaltově modrá.