Městečko s 33 tisíci obyvateli je centrem komunity krymských Tatarů. Jeho název pochází z dob turecké vlády a znamená „zahradní palác“. Bachčisaraj leží na dně kaňonu řeky Čurjuk-Su (Çürük Suv) na úpatí horského svahu. Díky tatarskému obyvatelstvu, jeho domkům, mešitám a především díky Chánovu paláci je symbolem orientálního nádechu Krymu. Významný je však i pro pravoslavné věřící, kteří sem proudí kvůli blízkému poutnímu Uspenskému klášteru.
Historie
Ve 13. století vpadla na Krymský poloostrov tatarská „Zlatá horda“. V 15. století potom vznikl Krymský chanát, jehož vládce se usídlil v nedalekém skalním městě Čufut Kale. Chanát se později dostal do područí osmanských Turků a v roce 1532 sem nový chán Abdul Sahel Girej přesunul své sídlo a hlavní město. Tehdy vznikl i palác.
Do příchodu Rusů v 18. století stály ve městě desítky mešit. Při ruské okupaci chanátu v roce 1783 nařídila Kateřina Veliká zničení všech mešit, ušetřen byl pouze palác. Celý národ Tatarů byl po druhé světové válce Stalinem obviněn z kolaborace s Němci a deportován do Uzbekistánu. Po pádu Sovětského svazu se Tataři začali postupně vracet a pomalu se jim daří opravovat své domovy, obnovovat tradiční kulturu i řemesla.
Chánův palác
Palác je pochopitelně hlavní památkou a dominantou městečka. Byl postaven v 16. století perskými, tureckými a italskými architekty jako nové sídlo krymského chána. Po dobu tří staletí byl dále rozšiřován a přestavován, přesto si do značné míry udržel svůj původní charakter. Palác a jeho mešita zůstaly zachovány i po ruském záboru Krymu, pravděpodobně proto, že působily romanticky a také díky slavné básni A. S. Puškina o zdejší fontáně.
V rámci prohlídky s místním průvodcem si návštěvník může prohlédnout např. díván (místnost, kde chán a jeho vláda diskutovali o zákonech a vedení války), harém (jeden z původních čtyř, kde sídlily chánovy manželky), obytné místnosti (dnes muzeum), sokolí věž kdysi obývanou chánovými dravými ptáky, nebo tzv. Malou mešitu. Zajímavé je, že archeologové v paláci objevili i fresky zobrazující lidi a zvířata, což islám zakazuje a muslimové to jinak většinou dodržují.
Největší pozornost přitahuje Nádvoří fontán se Zlatou fontánou a nenápadnou Fontánou slz, která inspirovala Puškina k sepsání básně. Vstup do paláce obstarává benátská renesanční brána. Vně hlavního komplexu budov na nádvoří stojí ještě Velká mešita z 18. století, hřbitov, letohrádek a hrobka Dilary Bikeš, krasavice, která okouzlila sultána. Před palácem stojí řada stánků, kde lze koupit tatarské speciality (čebureki, krymsko-tatarská baklava) a jiné místní výrobky.
Bachčisarajská fontána slz
Fontána slz v Chánově paláci je symbolem příběhu o posledním krymském chánovi Girejovi. Ten se údajně beznadějně zamiloval do polské krasavice Marie, která byla jeho válečnou kořistí. Když ji poprvé uviděl, nazval ji „Dilara Bikeš“, tedy krásnou princeznou.
Dívka si však v jeho harému nikdy nezvykla, byla tam nešťastná a jeho lásku neopětovala. Po roce zemřela, když ji ze žárlivosti zavraždila dosavadní sultánova favoritka v harému. Girej po smrti Dilary celé dny a týdny plakal. Na paměť své lásky nechal zbudovat fontánu, v níž protékající voda symbolizovala jeho prolité slzy a nekončící smutek.
V roce 1820 navštívil Bachčisaraj ruský básník Alexandr Sergejevič Puškin, spatřil i fontánu a vyslechl legendu, která se k ní váže. V roce 1824 zachytil tento příběh v poémě „Bachčisarajská fontána“, která získala světovou proslulost.