Původ Chorvatů - Kdo žije v Chorvatsku - Chorvatská povaha - Chorvatské ženy - Významné osobnosti
Původ Chorvatů
Tak na tom se neshodnou ani oni sami. Jedna nová teorie archeologa Dr. Vladimira Sokola dokonce tvrdí, že Chorvati přišli z Čech, přesněji řečeno z Polabské nížiny v 8. století. Jedním z argumentů, které to mají potvrzovat, je mnoho podobných nebo stejných toponym – názvů měst a míst, která známe z naší vlasti. První název Chorvatska zněl Velké nebo také Bílé Chorvatsko. Tato teorie vysvětluje, že pochází právě z keltského pojmenování Labe – Alba, což znamená „bílý“. Takže to mělo vlastně správně znamenat Polabské Chorvatsko.
Další teorie tvrdí, že Chorvati pocházejí z kmene Ostrogótů. Jméno Chorvat se objevuje na územích obývaných tímto kmenem, gótská i chorvatská jména mají podobná zakončení a gótská runová abeceda byla nesporně základem pro chorvatskou hlaholici.
Jeďte do Chorvatska v dobré partě
Většinou se ale uvádí, že Chorvati jsou prostě Slované z jihoslovanské skupiny, kteří se všemi ostatními přišli od Uralu, odkud je vytlačili asijští útočníci. Za dob Jugoslávie byla tato teorie jedinou oficiální. Při genetickém zkoumání se ale ukazuje, že Chorvaté mají genetické znaky Slovanů, ale mnohem méně než jiné národy.
Zatím nejpravděpodobnější se zdá „íránské teorie“. Vychází z nálezu tabulek v ruském městě Azov (dříve Tanais), kde se objevuje jméno „Horoathus“. Jméno Chorvat se přímo spojuje s perským kmenem Harahvaiti a jejich zemí Harahvaitia. Po přesídlení do Evropy se kmen měl slovanizovat a ponechat si pouze svůj původní název, některé tradice a lidové písně.
Živili se chovem dobytka a z oblasti mezi Azovským a Kaspickým mořem se přesunuli na západ do Karpat a poté se postupně přestěhovali do slovanského prostředí. Dali kmenu jméno, které se vyskytuje na Ukrajině (podle Nestorovy kroniky), v jižním Polsku (Bílí Chorvaté), od Karpat po Korutany a Štýrsko a podél Labe a Muru. S migrací v 7. století se jméno Chorvat objevuje v toponymech na území Rudého Chorvatska (Albánie), v Makedonii a Řecku. Největší koncentrace ale byla v mateřské zemi Dalmácii, která také vytvořila první chorvatský stát.
V 6. a 7. století obývaly tehdejší římské provincie Dalmácii a Panonii chorvatské a avarské kmeny a staré románské obyvatelstvo se stáhlo k pobřeží Jadranu a na ostrovy. V průběhu času se jméno Chorvatů rozšířilo na další obyvatele a stalo se znakem země, ve které žili.
Vysvětlení samotných Chorvatů je ale takové, že prostě přiletěli z jiné planety. A kdo se s nimi jednou setká, přikloní se k němu také.
Kdo všechno žije v Chorvatsku
Tohle není vůbec složité. Žijí tu téměř výhradně Chorvati, a to z 90,42 %. Jedinou významnou národnostní menšinou jsou Srbové, kteří tvoří 4,46 % obyvatelstva. Ostatní menšiny nedosahují ani 1 %.
V roce 2020 mělo Chorvatsko 4,058 milionu obyvatel, kterých ale stále ubývá. Mnohem víc Chorvatů totiž najdete mimo hranice vlasti, nejvíc v Německu. Chorvatsko bojuje s velkým úbytkem obyvatel už od začátku 20. století a největší ztráty přišly od roku 2018. Může za to politická a ekonomická situace.
Nejvíce obyvatel (cca 86 %) se hlásí ke katolickému vyznání. 4-5 % je pravoslavného vyznání a necelá 2 % obyvatelstva vyznává islám.
Chorvatská povaha
Jaké lidi potkáte v Chorvatsku? Pokud jste komunikativní extrovert, budete si mezi nimi připadat jako ryba ve vodě. Jsou přátelští a pohostinní. Především se ale připravte na to, že jsou velice, velice hluční.
S hlukem souvisí i jejich záliba v malých skútrech, na kterých jezdí naprosto všude a pořád a samozřejmě u toho rádi dělají hluk. Když jedou autem, u domu známých troubí. Takže zvuk Chorvatska zní jako směsice křiku, burácení motorek a troubení klaksonů.
Dále je pro Chorvaty velmi signifikantní neřešení času. Nespoléhejte se na žádnou dochvilnost nebo dodržování termínů. Tak jak většinu z nás znervózní a často i naštve někdo, kdo přijde pozdě, jim to nevadí. Oni jsou rádi, že ten člověk vůbec dorazil a je prakticky jedno kdy.
Typická vlastnost Chorvatů, kterou mají společnou s ostatními balkánskými národy, je jejich pověstná lenost, na kterou jsou vysloveně pyšní. Nikdy nikam nespěchají a než cokoli udělají, většinou si to promyslí u šálku jejich oblíbené kávy. V každé části Chorvatska můžete narazit na desatero, pojmenované vždy podle dané oblasti, ve kterém je vždy to stejné – odpočívat, nepracovat, pokud to není nutné a co jde, tak odložit. Když přijdete do kavárny, obsluha se k vám určitě nerozběhne okamžitě, a s tím je třeba počítat. Není to projev nechuti, ale zkrátka a dobře povahový rys. Život tam prostě probíhá ve stylu „lážo plážo“. Když se projdete chorvatským městem po ránu, v době, kdy u nás jsou už všichni v práci, uvidíte plné zahrádky kaváren. To jsou lidi, co jdou do práce. Žádný spěch.
Typický rys Chorvatů je také velká družnost. Naprosto běžné je, že se mezi sebou dají do řeči i cizí lidi. Prohodí se aspoň pár frází, třeba s prodavačkou v obchodě, jaký má dnes den. Proto nebuďte překvapení, když s vámi naváže hovor i člověk, na kterého jste někde náhodně narazili. Oni si prostě rádi povídají. A často si tykají, vykání se používá jen výjimečně. U mladých lidí, i neznámých je ale normální, že si říkají ahoj a tykají si.
Zdraví se už na vzdálenost několika metrů a klidně i několikrát za den. Pokřikují na sebe různé fráze a zvuky bez významu, jako ej, aaa, alooo, oblíbený pozdrav je „di siiii?“, což doslova znamená kde jsi, ale tam se to používá ve významu „jak se máš, co děláš?“. Také se oslovují tituly jako kralju, majstore, legendo apod.
Jsou ochotní, pomůžou vám. Cokoli budete potřebovat, odpovědí vám bude „nema problema“ – není problém. Pro ně nic není problém, i když ve skutečnosti často je, tím se ale netrápí. Nakonec to nějak vyřeší.
Může vás zmást i zdánlivý chaos a neexistence jakékoli organizace. Dodneška jsem nepřišla na to, jak, ale oni se v tom vyznají. Vždycky nakonec všechno zařídí, všechno funguje, všechno je, ale do poslední vteřiny si myslíte, že to absolutně nemůže dopadnout. A ono jo.
Samozřejmá je u nich velká pohostinnost. Běžně sedí u oběda někdo, kdo šel zrovna kolem. Vám domácí určitě nabídnou rakiju, domácí zeleninu nebo rovnou upečou čerstvou rybu. V restauraci se nehádají, kdo co měl, prostě to jeden zaplatí a příště zas někdo jiný.
Záleží jim na rodině a přátelích. Rodiny bydlí většinou pohromadě, děti nevylétávají z hnízda, jako je běžné u nás. Hlavně na pobřeží to dovolují velké domy. Když dojde místo, obětuje se jeden turistický apartmán a předělá se na byt. Často se setkávají nejen členové rodiny, ale i přátelé. Chorvati mají u domů tzv. „komin“, což je letní kuchyně s ohništěm, kde přežívají zimu a v létě tam tráví večery. Pečou ryby nebo maso a popíjejí. Někteří víno, někteří pivo.
Seskupování se ale děje vlastně pořád a všude. Potkají se dva známí v autě, zastaví a povídají si z okýnka. Ostatní prostě počkají, až si to dořeknou. Potkají se před domem, před obchodem, na trhu. Zkrátka mají ve zvyku se zastavovat se známými a prohodit aspoň pár slov. Tím pádem se může taková půlhodinka na nákup pěkně protáhnout. Ale opět, oni nikam nespěchají.
Oproti tomu jsou ale velmi temperamentní a emotivní. Mezi sebou komunikují mnohem hlasitěji, než je pro nás běžné. Křičí se i doma, v kavárně, v obchodě, na ulici. Jinak mluvit neumí a pro neznalého pozorovatele to může někdy vypadat, že se hádají. Oni si jen vysvětlují. Třeba když jeden u stolu vstane a něco křičí na kamaráda, vůbec se nemusíte bát, i když v tu chvíli máte pocit, že se právě teď povraždí. Kdepak.
Taky jsou docela hypochondři a k lékaři chodí opravdu s každou maličkostí a hodně se pozorují. Paradoxně od nich často uslyšíte, že jsou „znervirani“. Takže tak jako u nás je nejoblíbenější pilulkou ta růžová, tady všichni polykají Normabel, lék na uklidnění, známý u nás jako diazepam. Nejčastěji je kupodivu vynervuje horko…
Chorvatské ženy
Na rozdíl od chorvatských mladíků, kteří si vystačí s teplákovou soupravou a bílými teniskami, chorvatské ženy jsou velké parádnice. Pokud se bavíme o mladší a střední generaci, málokdy potkáte v Chorvatsku ženu nebo dívku, která by měla mastné vlasy a vytahané triko. Rády nosí šaty a podpatky. Hodně si vyhrají i s účesy, protože jejich dlouhé vlasy jsou pověstné. Umějí s nimi kouzla, každý den dokážou vytvořit zase něco nového.
Rády vyrážejí večer do kaváren, které v Chorvatsku často suplují bary. A pokaždé si dají záležet na oblečení, líčení i účesu. Na takový každodenní večírek v kavárně se chystají podobně, jako slečny u nás do drahých klubů. A naprosto stejně upravené chodí i do kostela. I to je tady společenská událost, ale místo cudných šatů bez výstřihu tu uvidíte spíš módní přehlídku.
Jejich vkus je odvážnější než ten náš. V šatníku využívají barvy a vzory a boty na platformách. Pokud půjdete v Chorvatsku kolem výlohy Baťa, můžete porovnat, jak se nabídka liší od té naší.
Chorvatské dámy se tedy v péči o sebe vůbec neodbývají a najdou si čas na sebe i mezi starostí o rodinu. Většinou jsou štíhlé, protože se nepřejídají. A v této oblasti bychom se od nich mohly inspirovat.
Naproti tomu u chorvatských starších pánů je nejoblíbenějším módním prvkem bílé tílko. Tomu říkají „majica na špaline“. Takže pánové vytvářejí dámám výrazný protipól.
Významné osobnosti
Slavná chorvatská jména si určitě vybavíte především ze sportu nebo z politiky. Mezi slavnými figurují i vynálezci a nositelé Nobelovy ceny.
Nikola Tesla
Slavný vynálezce, který se v Chorvatsku narodil, byl původem Srb. Narodil se 10. července 1856 ve městě Smiljan v oblasti Lika. Studoval v Gospići a Rakovaci u Karlovacu, vysokou školu pak také na Karlově univerzitě. Celý život ale pracoval v USA, kde také vytvořil většinu svých vynálezů a kde také zemřel.
K jeho hlavním vynálezům patří asynchronní motor, Teslův transformátor, Teslův ventil, Teslova turbína nebo bezdrátová komunikace. Položil základy pro obor elektrotechniky. Ale protože nebyl právě zdatný podnikatel a svoje vynálezy si často nenechal patentovat, dostával se do sporů s ostatními vynálezci, nejčastěji s Edisonem a Marcconim.
Zemřel zapomenutý a chudý a po jeho smrti jeho spisy zabavila FBI. V anketě Největší Chorvat se umístil na 2. místě (po Josipu Brozi Titovi, prezidentu Jugoslávie). V jeho rodném městečku můžete navštívit muzeum, které je umístěno přímo v jeho rodném domě.
Faust Vrančić
Rodák z Šibeniku a jeden z nejvýznamnějších Chorvatů všech dob. Byl nejen vynálezcem, ale také polyhistorem, lingvistou, diplomatem, inženýrem, knězem a biskupem. Slávu a nesmrtelnost mu zajistil jeho první náčrt padáku, který je podle odborníků stoprocentně funkční. Proslavila ho také kniha „Machinae novae“, v níž publikoval 49 různých vynálezů s popisy. Je také autorem prvního slovníku chorvatského a maďarského jazyka, který je součástí pětijazyčného „Dictionarum“. V Šibeniku se pravidelně pořádají „dny Fausta Vrančiće“.
Eduard Slavoljub Penkala
Je to sice rodák ze slovenského Liptovského Mikuláše, navíc polského původu, ale v roce 1900 se však přestěhoval do Záhřebu a vyprodukoval tam mnoho vynálezů nejen pro běžné denní používání.
Mezi jeho prvními patentovanými vynálezy byla termoska a rotující zubní kartáček. K nejslavnějším patří určitě automatické mechanické pero, ke kterému později přidal plnicí pero s tuhým inkoustem a také tzv. knips, kterým se dá pero přichytit na kapsu nebo na sešit. V některých jazycích se výraz „pinkala“ běžně používá pro tento typ pera. Patentoval například vznášedlo airbagu o spoustu let dříve, než bylo něco takového skutečně vyrobeno.
V roce 1908 začal v Záhřebu stavět letadlo, postavil hangár a založil první letiště v Chorvatsku. Z něj Penkalovým letadlem vzlétl Dragutin Novak a stal se prvním chorvatským pilotem. Nakonec to s jeho strojem nedopadlo dobře, každopádně je prvním letadlem postaveným a létajícím na území Chorvatska.
Ivan Vukić
Tento inovátor a důstojník rakousko-uherského námořnictva je vynálezcem torpéda. Vymyslel ho a vyrobil v roce 1860, poté ho zdokonalil Robert Whitehead. Následně byla v Rijece založena továrna Torpédo, přejmenovaná na Whitehead & CO. Netrvalo dlouho a o licenci na výrobu požádalo 19 zemí a torpédo se stalo běžnou součástí vybavení mnoha námořních armád.
Josip Broz Tito
Bývalý prezident Jugoslávie. Vládl zemi od druhé světové války až do své smrti v roce 1980. Dokázal zemi osvobodit od nacistů. Poté se rychle chopil vlády a razantně se vypořádal se všemi svými oponenty. Byl milován i zatracován, každopádně si v rámci komunistického bloku dokázal udržet jistou autonomnost, protože se dokázal vzepřít sovětské moci. Jugoslávie v 60. letech otevřela hranice a nechala obyvatele vydělávat si svobodně v zahraničí. Podpořil naše Pražské jaro a postavil se proti okupaci Československa v roce 1968. Ovšem ani jeho vláda, která se roku 1970 stala doživotní, nebyla tak idylická. I tady existovaly koncentrační tábory a političtí vězni. Ke konci jeho vlády se začaly zostřovat národnostní vztahy, což po jeho smrti vyústilo v občanskou válku.
Franjo Tuđman
První prezident nezávislé Chorvatské republiky. Je symbolem chorvatské vlastenecké politiky a na jeho počest je pojmenováno hlavní letiště v Záhřebu a mosty v Osijeku a Dubrovníku. Tuđmanovo jméno nese ulice v mnoha městech Chorvatska. Opozice ho kritizovala za autoritářský přístup a také za aférami opředenou privatizaci státního majetku.
Jeho cílem bylo sjednocení všech Chorvatů a nezávislý chorvatský stát. Snažil se Chorvatsko přesunout z balkánské úrovně na tu středoevropskou a tako obnovit potlačované chorvatské tradice, kulturu a jazyk.
Během občanské války byl nejvyšším velitelem obrany. Do politiky se zapojil už v roce 1989, kdy založil Chorvatskou demokratickou unii (Hrvatska demokratska zajednica – HDZ), se kterou zvítězil ve volbách v roce 1990. Je autorem Deklarace nezávislosti Chorvatska ze dne 25. června 1991 a také preambule Ústavy Chorvatské republiky. Zvolen prezidentem byl v roce 1992 a poté znovu v roce 1997.
Lavoslav Ružička
První chorvatský laureát Nobelovy ceny. Získal ji za chemii v roce 1939. Narodil se ve Vukovaru a jeho otec byl původem Čecho-Chorvat. Kromě Nobelovy ceny je nositelem osmi čestných doktorátů – za vědu, medicínu a přírodní vědy. Pracoval ve Švýcarsku, kde také zemřel.
Vladimir Prelog
Druhý chorvatský nositel Nobelovy ceny, kterou získal roku 1975 také za chemii, jako jeho předchůdce. Právě na jeho pozvání přišel do Švýcarska, kde rozvíjel svou vědeckou práci.
Goran Ivanišević
Slavný tenista a jediný chorvatský vítěz Wimbledonu se narodil ve Splitu a dodnes je ve své zemi jedním z nejoblíbenějších sportovců. S chorvatským týmem vyhrál Davis Cup a na svém kontě má 22 titulů ATP ve dvouhře a 9 ve čtyřhře. Během turnaje ve Wimbledonu v roce 1991 upozornil mezinárodní veřejnost na probíhající válku. Rok poté, kdy hrál poprvé za samostatné Chorvatsko na olympiádě, přivezl dvě bronzové medaile, což bylo pro chorvatský národ velkou motivací a vzpruhou. Dnes je druhým trenérem slavné světové jedničky, srbského Novaka Đokoviće.
Janica Kostelić
Nejúspěšnější chorvatská sportovkyně všech dob i nejúspěšnější alpská lyžařka v historii zimních olympijských her, na kterých získala celkem 4 zlaté a 2 stříbrné medaile. Je několikanásobnou mistryní světa a teprve třetí sportovkyní, která dokázala zvítězit ve všech pěti lyžařských disciplínách v jedné sezoně. Známé je i jméno jejího staršího bratra Ivici, který se původně zaměřoval na slalom, ale časem se z něj vyvinul jeden z nejvšestrannějších lyžařů současnosti.
Davor Šuker
Bývalý fotbalista, u nás známý také pro svoje nám směšné jméno. Byl to nejlepší střelec chorvatského národního týmu a v 90. letech patřil také k nejlepším útočníkům světa. V reprezentaci působil od roku 1990 do roku 2002. Hrál za domácí klub rodného Osijeku, poté za Dinamo Zagreb. Ve světě vystřídal slavné celky jako Sevilla, Real Madrid, Arsenal, West Ham United a TSV 1860 München.
Dražen Petrović
Patří mezi nejlepší chorvatské sportovce historie. Slavný basketbalista, který byl zařazen mezi 50 osobností, které měly největší přínos pro Euroligu. Připisuje se mu také vliv na zahájení průniku evropských hráčů do NBA.
Luka Modrić
Člen chorvatské fotbalové reprezentace, který momentálně působí ve španělském Realu Madrid. Tento fenomenální hráč získal mnoho ocenění – nejlepší hráč Mistrovství světa v Rusku, nejlepší hráč Evropy podle výběru UEFA, nejlepší hráč světa podle výběru FIFA, Zlatý míč za nejlepšího hráče světa roku 2018. Je jediným Chorvatem, který nejenže tyto ceny získal, ale získal je v jediném roce.
Autorkou textu je Dita Lendvayová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.