Albánská hymna

Státní hymna Albánie (Himni i Flamurit, v překladu Hymna o vlajce) je trochu netradičně rumunského původu. Hudba byla převzata ze skladby rumunského skladatele Cypriana Porumbesca, který ji zkomponoval v roce 1859 u příležitosti sjednocení Rumunska (resp. spojení knížectví Valašsko a Moldávie). Slova k albánské verzi napsal albánský básník Aleksandër Stavre Drenova a jejich znění se jen mírně liší od slov rumunského textu, který napsal na píseň Cypriana Porumbesca Andrei Barseanu.

Albánská verze písně byla poprvé publikována v dubnu roku 1912 v albánských novinách vycházejících v bulharské Sofii. Původně nebyla zamýšlena jako státní hymna, ale mezi lidmi se stala natolik populární, že byla v roce 1912 prohlášena státní hymnou. Byla to právě Hymna o vlajce, která se hrála při vztyčování albánské vlajky při vyhlášení nezávislosti Albánie téhož roku ve Vloře.

Text hymny

Kolem naší vlajky společně stojíme,
s jedním přáním a jedním cílem,
svatosvatě zde přísaháme,
svoji víru v naši spásu.

Z boje utíká jen ten, kdo otočí se zády,
jen ten, kdo se jako zrádce narodil,
ale skutečný muž nezná strachu
a radši zemře jako mučedník!

Se zbraněmi v našich rukou
budeme bránit svoji vlast,
svých posvátných práv se nikdy nevzdáme,
nepřítel nemá v naší zemi místo!

Neboť Bůh sám prohlásil:
Národy země budou ubývat,
ale přesto bude žít, bude vzkvétat Albánie.
Pro naši zemi náš boj marný není!


Autorem textu je Petr Želiezko, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena. Případné připomínky můžete zaslat na e-mail petr@mundo.cz.

Vážíme si vašeho soukromí

Pomocí cookies analyzujeme návštěvnost, přizpůsobujeme obsah a reklamy podle vašich potřeb. Kliknutím na „Přijmout“ vyjadřujete souhlas s tím, že cookies používáme.