Státní hymnou Bulharska je píseň Mila Rodino (v překladu Milá vlasti). Slova i hudbu k ní napsal v roce 1885 mladý student (a později učitel) Cvetan Radoslavov, když odcházel do boje v rámci srbsko-bulharské války. Píseň si ale musela počkat celých 79 let, než se stala státní hymnou, oficiálně přijata byla v roce 1964, navíc její text byl několikrát modifikován. V době bulharského knížectví, království i v prvních letech komunistické vlády se používaly jiné hymny.
Teprve počátkem 60. let (po destalinizaci) začal básník Georgi Džagarov volat po nahrazení předchozí hymny, která zahrnovala zmínky o Stalinovi a jejíž text byl podobný textu hymny Sovětského svazu. Nejmocnější muž v zemi, generální tajemník Bulharské komunistické strany Todor Živkov, souhlasil a sestavil komisi pro výběr nové hymny. Protože se ale žádný z nových návrhů hodnotitelům nezamlouval, na radu Georgi Džagarova bylo odsouhlaseno, že se využije píseň Mila Rodino z 19. století. Džagarov byl společně s jedním kolegou pověřen, aby k ní vytvořil nová slova.
První sloka a refrén zůstaly tak, jak je napsal Cvetan Radoslavov, přibyla ale druhá a třetí sloka, z nichž ta třetí se na přímý rozkaz Todora Živkova zmiňovala o bratrském Sovětském svazu („s námi je Moskva“) a vedoucí roli komunistické strany v zemi („velká strana vede naši vítěznou společnost“). Tyto části textu byly odstraněny po pádu komunismu v roce 1990.
Slova hymny
Hrdá Stará planina,
u ní modrý Dunaj,
Slunce hřeje Thrákii
plamenem nad Pirinem.
Milá vlasti,
jsi zemský ráj,
tvoje krása, tvá nádhera,
ach, nikde nekončí.
Bezpočet bojovníků padlo
za milovaný náš lid,
matko, dej sílu mužnou,
ať v jejich cestě pokračujeme.
Autorem textu je Petr Želiezko, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena. Případné připomínky můžete zaslat na e-mail petr@mundo.cz.