Arménskou státní hymnou je píseň zvaná Mer Hayrenik, v překladu Naše vlasti. Slova jsou založená na básni rusko-arménského spisovatele, básníka a aktivisty Mikaela Nalbandjana, byla však mírně pozměněna. Dílo s názvem „Píseň o italské dívce“ bylo napsané pravděpodobně v roce 1860 nebo 1861 a bylo inspirované sjednocením Itálie. Autorem hudby je skladatel a dirigent Barsech Kanačjan, hudbu ke slovům doplnil teprve ve 20. století.
Píseň byla vybraná za státní hymnu poprvé v roce 1918, kdy vznikla první arménská republika. Tento nezávislý stát však existoval pouze do roku 1920, kdy ho ovládli bolševici, a to navzdory potvrzení nezávislosti Arménie v mírové smlouvě ze Sèvres podepsané ve Francii vítěznými mocnostmi první světové války a osmanským Tureckem jen o pár měsíců dříve. Arménie se stala součástí Sovětského svazu, píseň pak byla zakázaná a stala se jedním ze symbolů vzdoru proti sovětské nadvládě.
Po rozpadu SSSR získala Arménie znovu nezávislost a Mer Hayrenik byla v roce 1991 znovu přijata za státní hymnu. Úcta ke státní hymně je v zemi důležitou součástí výchovy dětí na základních školách. Je však také pravdou, že mnozí politici v arménském parlamentu v 21. století navrhovali nahrazení této písně hymnou z časů SSSR, pouze se změněnými slovy. Píseň je totiž poměrně ponurá, hovoří o smrti v boji za svobodu Arménie. Žádný z těchto návrhů však nikdy nebyl přijat.
Text hymny
Naše vlasti, svobodná, nezávislá,
ta, která po staletí
volá své syny
k volné, nezávislé Arménii.
Zde je vlajka pro tebe, můj bratře,
kterou jsem šil ručně
během bezesných nocích,
promytých slzami.
Podívej se na ni ve třech barvách,
naše posvátné znamení
nechť září proti nepříteli.
Nechť Arménie je slavná navždy.
Smrt je všude stejná,
člověk umírá jen jednou,
blahoslavený je ten, který umírá
za svobodu svého národa.
Autorem textu je Petr Želiezko, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena. Případné připomínky můžete zaslat na e-mail petr@mundo.cz.