Kaňon opic a Kaňon krys
Národní park Isalo patří mezi několik klíčových a nejvýznamnějších chráněných území Madagaskaru. Písek, který se ukládal během triasu a jury, vytvořil mohutnou vrstvu pískovců, kterou později eroze vymodelovala do současné podoby. Do mohutného pískovcového masivu se zařezává množství hlubokých kaňonů. Dva největší a nejhlubší najdeme na východní straně pohoří, které se tu zvedá několik set metrů nad plochý terén planiny Horombe. Poněkud jižněji se nachází ústí Kaňonu opic (Canyon des Makis, Canyon des Singes), o necelý kilometr severněji je vstup do úzkého Kaňonu krys (Canyon des Rats). Obě průrvy jsou několik kilometrů dlouhé a skalní stěny poblíž ústí dosahují výšky přibližně 200 metrů.
Fauna a flóra kaňonů je extrémně odlišná od okolní roviny i od náhorní planiny na vrcholu Isala. Dostatek vláhy a stínu dole pod skalami zajišťuje vhodné podmínky pro růst galeriového lesa, což je les typický pro říční břehy a hluboká říční údolí. Roste tu několik palem (včetně krásného druhu Ravenea glauca, který na jiných turistických trasách Isalem neuvidíte), mnoho kapradin, orchideje atd. Také fauna je v kaňonech docela jiná než nad nimi v žáru slunce na skalách. Žije tu 22 druhů žab, jeden druh sladkovodní želvy, gekoni, hadi, chameleoni a také lemuři, jak ostatně napovídá název jednoho z kaňonů.
Kolem říček, které z obou kaňonů vytékají, vyrůstá na rovině před skalní stěnou Isala malý les. Je o něco sušší než porosty v zastíněných kaňonech a pozvolna přechází v mangovníkový sad, který tu vysázeli obyvatelé nedaleké vesničky Ranohira (neplést se stejnojmenným městem asi o 17 km dále). Kromě manga tu pěstují i kukuřici, rýži, zeleninu a také cukrovou třtinu, z níž podomácku vyrábějí rum. Lidé kmene Bara, kteří žijí v této části Madagaskaru, využívají skalní stěny Isala jako místa odpočinku svých mrtvých. Nebožtík je nejprve pochován v dočasném hrobě v zemi. Zhruba za rok, někdy i za dva nebo tři, jej příbuzní opět vykopou a po náležité ceremonii s konečnou platností uloží do definitivního hrobu. Ten se vždy nachází v nějaké jeskyňce, puklině, na římse či ochozu vysoko na skále, v níž jsou ostatky zemřelého chráněny navršeným kamením.