Severovýchodní část pohoří Bjelašnica místy připomíná spíše náhorní plošinu]
Pohoří Bjelašnica se nachází více než 30 km jihozápadně od Sarajeva. Stejnojmenný nejvyšší vrchol měří 2 067 m. Své jméno získala Bjelašnica díky bělosti kamene (vápence) a sněhu, který se zde na jaře drží velmi dlouho. Přírodním divem Bjelašnice je kaňon říčky Rakitnice (přítoku Neretvy), který je hluboký až 800 m a dlouhý 26 km. Křišťálově čistá voda říčky je po celé délce toku pitná. V této oblasti žijí mj. vlci, medvědi, divoká prasata, srnci a draví ptáci.
Historie
Když byla Bosna a Hercegovina v roce 1878 okupovaná Rakousko-Uherskem, postavili Rakušané na vrcholu Bjelašnice meteorologickou stanici, první na celém území Balkánu.
Pohoří se však stalo známým především díky zimním olympijským hrám, které proběhly v Sarajevu a jeho okolí v roce 1984. Zatímco v sousedním pohoří Igman se tehdy uskutečnily závody v klasickém lyžováním (běh, skoky na lyžích), areál Babin Dol v Bjelašnici hostil mužské sjezdové lyžování. Nachází se tu i nejprudší sjezdovka, která začíná v nadmořské výšce 2 000 m a končí ve výšce 1 200 m. Během bosenské války byla většina lyžařské infrastruktury zničena, stejně jako mnoho zdejších tradičních vesnic.
Za války tu byla nárazníková zóna mezi vojsky bosenské vlády a bosenskými Srby. Velkou část konfliktu sídlili v lyžařském středisku francouzští vojáci mírových sil OSN. Vrchol Bjelašnice byl opevněn Srby a sloužil k ostřelování muslimských pozic v pohoří Igman. Po válce byla oblast přiřazená k bosensko-chorvatské federaci, proběhla zde rozsáhlá rekonstrukce a lyžařské vleky se znovu rozjely.
Tradiční vesnice
Horské vesnice Bjelašnice jsou známé svým folklórem, tradičním způsobem života i architektury, specifickým nářečím a kvalitním jídlem, které snese označení „bio“. Mnoho za války zničených vesnic bylo rovněž obnoveno, nejznámější z nich je Lukomir ležící v nadmořské výšce 1 469 m a obývaný především pastevci, kteří se živí prodejem ovčích produktů.
Snáze přístupná než izolovaný Lukomir je vesnice Umoljani, za války zničená a poté znovu postavená. V době osmanské říše se v Umoljani začalo říkat, že se v jeho okolí pohybuje příšera podobná drakovi. Místní muslimský duchovní (hodža) se ji vydal hledat, prý ji potkal, použil na ni modlitbu a ona zkameněla. Skalní formace nad vesnicí se údajně drakovi opravdu podobá a název vesnice znamená v překladu „u modlitby“. Na hřebenech kolem vesnice jsou rozesety středověké náhrobky, tzv. stećci, a nedaleko vesnice je k vidění sedm starých vodních mlýnků.