Via Francigena

Via Francigena ve středověku přestavovala jednu z nejvýznamnějších poutních a obchodních cest v celé Evropě. Z anglického Canterbury vedla přes Francii, Švýcarsko a Itálii až do Vatikánu k hrobu svatého Petra. Odtud mohli poutníci pokračovat na poloostrov Gargano k hrobu svatého Michaela, nebo ještě dále po Appijské cestě do Apulie, odkud vypluli do Svaté země. Naopak italští věřící putovali po této cestě na sever do Santiaga de Compostela. První zmínky o cestě pochází z 8. století, kdy Lombardie soupeřila o nadvládu s Francií, která nakonec získala převahu a přejmenovala trasu z původního Via di Monte Bardone na Via Francigena, tedy „silnici, která pochází z Francie“. Záhy získala stezka strategickou roli pro přepravu zboží přicházejícího z východu na sever Evropy a zpět. Trasu se podařilo rekonstruovat díky cestopisným deníkům, zejména od slavného poutníka Siderika (arcibiskupa z Canterbury), který kolem roku 990 putoval do Říma a zpět. Francká stezka protíná celé Toskánsko a prochází jeho ústředními městy, jako jsou San Gimignano, Monteriggioni, San Quirico d'Orcia a Radicofani. Díky řídké infrastruktuře pro poutníky dnes není tak frekventovaná jako svatojakubská cesta, je ale neméně kouzelná.