Siena je středověké město s 55 tisíci obyvateli, které leží v Toskánsku 70 km jižně od Florencie. Už od dob válečných konfliktů ve 13. století, které mezi oběma městy zuřily, je velkým rivalem Florencie. Dnes však soupeří především o zájem turistů – zatímco Florencie disponuje krásnými renesančními stavbami, Siena je perlou gotické architektury. Známá je i jako rodiště patronky Itálie, velmi oblíbené svaté Kateřiny Sienské a především jako dějiště slavného Palia – dostihu neosedlaných koní, který se na hlavním náměstí koná nepřetržitě už od středověku.
Historické centrum je zapsáno na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Kromě cestovního ruchu je hlavním zdrojem obživy zdejších obyvatel bankovnictví, protože zde sídlí Monte dei Paschi - nejstarší dosud fungující banka na světě (a dnes třetí největší v Itálii), která tu zaměstnává mnoho lidí.
Svatá Kateřina ze Sieny
Světice, která získala v roce 1970 oficiální titul „učitelka církve“, se v Sieně narodila v roce 1347 jako 23. z celkem 25 dětí místního barvíře. Náboženské zanícení projevovala už ve velmi časném věku, a když jí bylo sedm let, ke zděšení své rodiny zasvětila své panenství Kristu. V 18 letech vstoupila do dominikánského kláštera a žila velmi asketicky, např. dokázala celé dny hladovět. Možná byla právě v takovém stavu hladovění, když údajně prožila mystický sňatek s Kristem.
Většinu svého krátkého života (zemřela ve 33 letech) věnovala Kateřina péči o chudé a nemocné. Věnovala se ale také politice, ačkoliv sama neuměla psát, nadiktovala nespočet dopisů, ve kterých vyzývala k ukončení válek mezi italskými státy, reformě církve apod. Podnikla také cestu do Avignonu a svojí snahou se podílela na tom, že papež Řehoř XI. přenesl své sídlo z Avignonu do Říma. V roce 1378 se snažila pomoci papeži Urbanu VI. ve sporu s jeho odpůrci. Dopisy diktované Kateřinou patří dodnes k výkvětu toskánské literatury.
V roce 1461 se Kateřina stala první ženou, která byla svatořečena. V roce 1940 byla papežem ustanovena (vedle svatého Františka z Assisi) patronkou Itálie a v roce 1999 Janem Pavlem II. dokonce jednou z patronek Evropy.
Palio
Palio je jedna z nejpůsobivějších událostí v Itálii. Je to slavnost, která má náboženský původ, probíhá k uctění Panny Marie a je provázena procesími. Magnetem pro diváky je však především dostih na neosedlaných koních, který se koná dvakrát ročně (vždy 2. července a 16. srpna) přímo na sienském hlavním náměstí Piazza del Campo. Dostihu, který trvá jen kolem 75 vteřin, se účastní 10 žokejů a koní. Ti oběhnou pouze třikrát náměstí po okruhu vysypaném hlínou a pískem. Vyhrát může i kůň, který doběhne bez jezdce. Vítěz získává palio, tedy hedvábný prapor.
Při dostihu je dovoleno téměř vše, kromě tahání za uzdu soupeřova koně. Dochází k obtěžování protivníka bičíkem, ale také už před závodem k napadení soupeřových žokejů pěstmi nebo jejich podplácení, aby schválně prohráli, k dopování koní atd. Pro cizince může být tato brutalita, zákulisní machinace a vychloubání šokující. Jsou však projevem velké rivality zdejších čtvrtí, tzv. contrade, kterých je celkem 17. Deset soutěžících čtvrtí pro dostih je vždy vybráno losem. Contrade existují už od středověku, každá má ve městě svůj kostel, prapor, zvířecí symbol a dokonce svoje muzeum. Další zvláštností je, že pro zúčastněné je stejně důležité vítězství jejich contrade jako porážka historicky nepřátelské contrade a i ta se oslavuje.
Zatímco mnohé tradice a slavnosti v Itálii i jinde v Evropě byly ve 20. století obnoveny ve jménu návratu k tradicím a jsou často především podívanou pro turisty, Palio v Sieně je projevem hluboce zakořeněného tradicionalismu a existuje nepřetržitě už od 16. století. Místní ho tak prožívají, že by nepochybně existovalo i bez turistů. Nic s tím nenadělají ani ochránci zvířat, kteří protestují proti občasnému zranění či dokonce smrti koní.
V době konání dostihu je na náměstí doslova hlava na hlavě. Podívaná je zdarma, pokud člověk přijde mnoho hodin předem a na náměstí se protlačí… Pohled z okolních balkónů, restaurací a hotelů stojí nekřesťanské peníze. Dostih je sice krátký, ale přenáší ho a mnohokrát opakuje státní televize RAI. Kdo se nedostane na náměstí v „dny D“, může se přijít podívat na zkušební dostihy, které probíhají ve dnech před závodem.
Historie Sieny
Podle legendy založil Sienu Senius, syn Rema, jehož bratr Romulus založil Řím. Vlčici kojící Romula a Rema proto v Sieně stejně jako v Římě uvidíte po celém městě. Ve skutečnosti však město založili už Etruskové. Siena nebyla příliš významným městem až do 12. a 13. století, kdy se z ní stalo mj. celoevropsky významné centrum obchodu s vlnou a také bankovnictví – zdejší bankéři půjčovali peníze evropským vládcům.
Siena tehdy patřila k největším městům Evropy a žilo v ní mnohem více obyvatel než dnes. Po dobu dlouhých 400 let existovala Sienská republika, které vládli volení vládci. Vrchol její moci přišel po vítězství nad silnou armádou věčného rivala Florencie v bitvě u Montaperti v roce 1260 a později za vlády Rady devíti volené z řad bohatých obchodníků. Tehdy byla také postavena většina dodnes stojících nádherných gotických staveb. Tvořili tu i slavní malíři jako Duccio, Simone Martini nebo Ambrosio Lorenzetti.
Úpadek nastal po velké morové epidemii (tzv. černá smrt), která udeřila v roce 1348 a zabila dvě třetiny obyvatel. V roce 1472 založila republika banku Monte dei Paschi, která existuje dodnes. Obnovený rozvoj města zarazil císař Karel V., který město v roce 1555 dobyl a brzy nato daroval Cosimu I. de Medici, florentskému vládci toskánského vévodství. Díky tomu, že v následujících staletích město stagnovalo, nestavělo se tu ani nebouralo, středověké památky zůstaly zachovány dodnes. Samozřejmě k tomu přispělo také štěstí za druhé světové války, kdy se Sieně na rozdíl od některých okolních měst vyhnulo bombardování.
Siena - zajímavosti a památky
Siena je se svými úzkými uličkami skanzenem středověku a v roce 1966 se stala prvním městem na světě, které znepřístupnilo centrum automobilové dopravě. Ke spokojenosti vám tedy může úplně stačit procházka centrem, pokud nechcete prohlížet umělecké poklady v muzeích. Nemá cenu jmenovat všechny kostely a paláce města, kterých je spousta, zmíníme jen nejzajímavější památky.
Piazza del Campo – polokruhovité svažující se náměstí připomíná tvarem lasturu. Je rozděleno travertinovým dlážděním na devět částí jako symbol vládnoucí Rady devíti, která ho nechala vybudovat. Náměstí stojící na místě někdejší římské tržnice bylo dokončeno v roce 1349 a stalo se skutečným centrem města. Konaly se zde trhy, popravy, býčí zápasy a samozřejmě slavnosti a závody Palio. Dominantní stavbou náměstí je Pallazo Pubblico.
Jednou z atrakcí náměstí Campo je také renesanční fontána Fonte Gaia, která je kopií původní stavby Jacopa de Quercia. Voda do ní proudí stále funkčním systémem podzemních chodeb a tunelů, který má celkovou délku 24 km a který byl budován od 13. století Radou devíti. V době rozkvětu a růstu populace tak byla Siena zásobována vodou přivedenou z okolních kopců.
Palazzo Pubblico (Palazzo Communale) – palác postavený v roce 1297 městskou vládou, Radou devíti, jako její sídlo. Dodnes je palác využívaný jako radnice, ale především je sídlem městského muzea (Museo civico), k jehož nádherné výzdobě patří fresky od Ambrogia Lorenzettiho a Simone Martiniho. Na svou dobu jsou netradiční jejich světské náměty, protože v době gotiky byly nejčastější náboženské výjevy. První patro paláce je z kamene, zbytek je cihlový.
Součástí paláce je 102 metrů vysoká věž Torre di Mangia, v Itálii druhá nejvyšší po věži v Cremoně. Po zdolání 503 schodů se vám z věže naskytne krásný výhled na náměstí Campo a na celé město. Hlavním účelem stavby bylo, aby byla vyšší a lepší než věže v rivalské Florencii, což se také podařilo.
Katedrála (Duomo) – románsko-gotická stavba dokončená na začátku 13. století má netradiční severo-jižní orientaci. To proto, že bohatí občané Sieny chtěli už tak velký dóm ještě výrazně rozšířit a ze stávající hlavní lodi udělat jenom příčnou loď (transept)! Finanční problémy a morová epidemie v roce 1348 znemožnily dokončení plánu, přesto je katedrála s černými a bílými pruhy mramoru působivá.
Návštěva interiéru s řadou uměleckých pokladů opravdu stojí za to. K vidění jsou tu mj. klenby pokryté modrou barvou se zlatými hvězdami, slavná osmiboká kazatelna Nicoly Pisana, socha Jana Křtitele od Donatella, mramorová mozaika na podlaze a krásná knihovna Libreria Piccolomini. Tu vybudoval syn Aenea Sylvia Piccolominiho neboli papeže Pia II., účastníka křížových výprav proti husitům, autora České kroniky a také muže, který kanonizoval svatou Kateřinu Sienskou.
V přilehlém Museo dell´Opera Metropolitana (zvláštní vstup i lístek) je nejzajímavější proslulý oltářní obraz Maesta (Trůnící Madonna) od Duccia. Po úzkých schodech se dá z muzea vystoupit na Panorama del Facciatone, což je místo fasády původně plánovaného a nedokončeného obrovského Duomo Novo, které nabízí pěkný výhled. Ke katedrále přiléhá baptisterium (Battisterio di San Giovanni) s mramorovou gotickou fasádou, kam se také platí vstupné zvlášť.
Via di Citta – hlavní ulice, která spojuje náměstí Campo s katedrálou. Je plná obchodů a vede z ní řada menších uliček, které stojí za procházku.
Pinacoteca Nazionale – obrazová galerie s díly všech významných sienských gotických malířů (Duccio, Martini, Lorenzetti…).
Kostel San Domenico – velký cihlový gotický kostel příslušející k dominikánskému klášteru. Ten je spojován se svatou Kateřinou Sienskou, která zde skládala řeholní slib a žila jako dominikánská jeptiška. Většina jejích relikvií je v Římě, San Domenico se ale může „pochlubit“ její hlavou a prstem…
Casa di Santa Caterina – rodný dům svaté Kateřiny s freskami znázorňujícími její život a některými jejími osobními předměty.
Palazzo Salimbeni – jeden z mnoha sienských paláců je zajímavý tím, že je dnes sídlem Monte dei Paschi di Siena, nejstarší fungující banky světa založené v roce 1472.
Fortezza di Santa Barbara (Fortezza Medicea) – pevnost na západním okraji města, kterou nechal postavit toskánský vévoda Cosimo I. Medici v roce 1560 a stvrdil tak symbolicky nadvládu medicejských nad Sienou.