Kráter Ngorongoro leží asi 180 km od města Arusha. Je to ve skutečnosti 19 km široká kaldera, tedy kráter, který vznikl explozí sopky a jejím následným zhroucením vlastní vahou. Jedná se o největší neporušenou a nezatopenou kalderu na světě. Její stěny dosahují výšky 600 metrů. Původní sopka mohla být podle odhadů vysoká 4 500 až 5 800 metrů.
Kráter je součástí rozsáhlejší Ngorongoro Conservation Area, přírodní rezervace UNESCO o rozloze 8 tisíc km2, do níž patří také Crater Highlands (hory tvořené sopkami tyčícími se do výšky kolem 3 000 metrů) nebo třeba rokle Olduvai (slavné archeologické naleziště předchůdců člověka).
Samotný kráter je autem přístupný ze tří stran, jedna cesta je určená pro výstup i sestup, druhá pouze pro výstup a třetí pouze pro sestup. Na ploše 300 km2 se tu nachází travnatá savana, akáciový les Lerai, sezónní slané jezero Magadi, močály a křoviny. Kráter Ngorongoro je světově známé místo s největší koncentrací velkých savců na světě, žije jich tu celkem 25-30 tisíc. Takováto „Noemova archa“ přitahuje velké množství turistů, kteří se přes vysoké ceny účastní safari v džípech.
Fauna Ngorongoro
V kráteru žije obrovské množství zvěře na relativně malé ploše. Tzv. africká velká pětka, do níž patří slon, buvol, lev, levhart a nosorožec, se tu vyskytuje celá. Nosorožec dvourohý byl bohužel pytláky téměř vyhuben a dnes tu žije už jen několik kusů. Šance jej spatřit však přesto může být pro někoho hlavním důvodem k návštěvě kráteru. Z kopytníků tu převažují pakoně, zebry, gazely Thomsonovy, buvoli, antilopy losí a bahnivci, u lesa Lerai potom vodušky.
Běžní jsou tu lvi, hyeny a šakalové, naopak vzácnější jsou gepardi, servalové a na stromech odpočívající levharti. Samozřejmě nechybí sloni, opice, prasata bradavičnatá, hroši a pštrosi. Naopak chybí tu žirafy, impaly, buvolci či krokodýli. Sodné jezero Magadi hostí v některých obdobích roku velká hejna plameňáků. Z dalších ptáků je tu k vidění drop kori, sup mrchožravý a orel damaní, v akáciovém lese potom strdimil.
Přestože má kráter strmé stěny a je těžko přístupný, celá řada zvířat je překonává, a tak tudy prochází např. i býložravci, kteří se účastní velké migrace. Kupříkladu místní lvi se ale téměř nekříží s cizími, protože ti se sem buď vůbec nedostanou, anebo jsou zahnáni zdejšími dominantními savci, kteří mají v kráteru relativní nadbytek potravy, takže jsou silnější. To vede k tomu, že zvířecí populace v kráteru má dědičně stále stejné zdravotní problémy. Dvakrát (1961 a 2001) už také zdejší populaci lvů téměř zdecimovala bodalka stájová, nepříjemný krev sající hmyz.
Lidé
Zvířata odpradávna sdílí Ngorongoro s lidmi. Kmeny Mdulu a Datooga odtud byly v 19. století vyhnány silnými Masaji. První běloch, Němec Oskar Baumann, sem vstoupil až v 90. letech 19. století a bez okolků tu hned zabil tři nosorožce. Pod nadvládou Britů byl v roce 1951 vytvořen národní park Serengeti a v roce 1959 z něj byli vyhnáni Masajové, kteří však získali právo usadit se v Ngorongoro Conservation Area. Tato oblast se v roce 1979 dostala pod ochranu UNESCO.
Masajové žijící v Ngorongoro Conservation Area jsou pod stále větším tlakem a musí ustupovat přírodě. V roce 1974 jim bylo zakázáno usazovat se přímo v kráteru, v roce 1975 zde bylo zakázáno zemědělství a v 90. letech tu byla zakázána i pastva dobytka. Mohou sem však krátkodobě přivést svá stáda ke zdroji vody. Živobytí Masajů pomáhá vylepšovat cestovní ruch, takže v rezervaci vyrostly masajské bomy, tradiční vesnice ovšem postavené pouze pro turisty.