(lat. Arctocephalus pusillus, angl. brown fur seal, Cape fur seal nebo Afro-Australian fur seal)
Popis
Lachtani patří mezi šelmy do čeledi lachtanovití (Otariidae), vyskytují se na mořských pobřežích jižní a jihozápadní Afriky a na několika ostrovech Austrálie a Tasmánie. Obývají písečné, kamenité, oblázkové i skalnaté pláže.
Váha a velikost se mezi pohlavími dost liší. Dospělí samci lachtana mohou být dlouzí i 2,3 m a vážit 200 až 300 kg. Jejich hustá srst je tmavě šedě až hnědě zbarvená se světlejším břichem. Na silném krku a v oblasti ramen mají navíc dlouhé chlupy, které tvoří „hřívu“. Samice jsou zhruba o polovinu menší, měří 1,8 m a váží 120 kg. Jejich zbarvení je světlejší a chybí jim „hříva“.
Lachtani patří mezi tzv. semiakvatické živočichy, dokážou žít jak na souši, tak i ve vodě a jsou tomu výborně přizpůsobeni. Nozdry jsou až na špičce čumáku, otočeny směrem nahoru, takže zvíře může dýchat, i když plave téměř celé ve vodě. Uši jsou uzavíratelné a ušní boltce jen malé, aby nekladly odpor (tuleni boltce nemají vůbec). Končetiny jsou opatřeny plovacími blánami, ocas je téměř redukovaný. Na rozdíl od tuleňů se lachtani dokážou pohybovat po zemi po předních končetinách. Před chladem je chrání hustá srst a silná vrstva podkožního tuku.
Většinu života tráví ve vodě, na souš vylézají jen kvůli rozmnožování, odpočinku nebo spánku. Jsou to výborní plavci a potápěči, potopí se do hloubky 200 metrů a zadrží dech na cca sedm minut. Nikdy se ale nevzdalují příliš od pobřeží, nejdále byli pozorováni 160 km od něj.
Lachtani se stávají potravou kosatek dravých a velkých bílých žraloků. Na souši jim hrozí nebezpečí od lvů, hyen a šakalů. Dožívají se až 18 let.
Sociální uspořádání
Lachtani se na mořských pobřežích sdružují do velkých kolonií o 500 až 1 500 jedincích. Samci lachtanů si v době rozmnožování vytváří harémy samic. Na moři se pohybují v menších skupinkách, ve kterých i loví.
Potrava
Lachtani se živí převážně rybami a hlavonožci. Na mořském dně hledají pomalu se pohybující korýše, kteří jim také slouží jako potrava. Drobnější kořist polykají v celku, větší trhají na kusy. Nadbytek soli, který přijmou s potravou, vylučují ledvinami.
Rozmnožování
Samci lachtanů se na pláže vrací dříve než samice (cca v polovině října), aby zabrali teritoria a upevnili svoje postavení. Poté, co dorazí samice, tak si i ony zaberou svůj prostor na pláži, který leží v teritoriu samce. Tyto samice pak tvoří jeho harém.
Poté se rodí mláďata lachtanů počatá v loňském roce, která jsou zbarvená černě. První týden s nimi matky zůstávají po celou dobu. K jiným samicím a cizím mláďatům se chovají nepřátelsky. Po cca šesti dnech od narození mláďat se samice znovu páří. Potom už samice mláďata nechávají delší čas o samotě a vydávají se na moře za potravou. Mláďata se v době bez matky sdružují do školek.
Ve věku 4 až 6 měsíců je mládě postupně odstaveno a začíná si hledat potravu samo. Získává také zbarvení dospělých zvířat. Samice dospívají a začínají se rozmnožovat po dosažení tří let. Samci jsou dospělí ve stejném věku, ale nedokáží si uhájit teritorium, takže se začínají rozmnožovat až o několik let později.
Díky tomu, že se lachtani páří jen pár dní po porodu předešlého mláděte, snižuje se doba nutná k pobytu na souši. Aby se mláďata narodila v příznivém ročním období, mají lachtani tzv. prodlouženou březost. Zárodek se v určité fázi přestane vyvíjet a po nějaké době se vývoj znovu spustí.
Komunikace
Lachtani vydávají mnoho druhů zvuků s různými významy. Dospělí samci pronikavě volají během agresivního rozpoložení, štěkají při ustavování teritorií a vrčí při kontaktu se samicí. Samice vydávají zvuky hlavně při komunikaci se svým mládětem, nebo když se snaží zahnat jiné samice. Podle zvuku a čichu samice bezpečně rozpozná své mládě mezi ostatními v kolonii.
Zajímavosti
- Populace lachtanů jihoafrických se odhaduje na více než jeden milión jedinců. S narůstajícím populačním trendem jsou zařazeni mezi málo dotčené druhy. Populace lachtana v jižní Africe jsou v dobré kondici, jejich lov byl JAR zakázán v roce 1990. Naopak v Namibii je jejich lov stále povolen. Loví se hlavně mláďata pro jejich kožešinu, z níž se vyrábí luxusní kožichy, a také samci pro genitálie, které se považují v některých zemích za afrodiziakum. Další nebezpečí, kterému musí lachtani čelit, je intenzivní rybolov a znečištění oceánů (hlavně těžkými kovy). Ubývá jim tím velké množství přirozené potravy a také se zamotávají do zbytků sítí, lan a různých plastových kusů plovoucích ve vodě.
- Na Kapském mysu byl pozorován velký samec lachtana, který zaútočil a zabil pět žraloků modrých o délce mezi 1 a 1,4 m. Následně z nich sežral obsah žraločího žaludku a výživná játra.
- Lachtani mají přátelský vztah k lidem, často se zvědavě přidávají k potápěčům. Na souši jim lidská přítomnost vadí trochu více. Když se lidé přiblíží příliš, tak hromadně utíkají. V roce 2023 však bylo nahlášeno několik případů agresivního chování lachtanů vůči lidem v Kapském Městě. Zřejmě to způsobila buď jedovatá látka ovlivňující funkci mozku pocházející ze sežraných ryb, anebo toxiny z přemnožených sinic vlivem klimatické změny.
- V roce 2024 byla u 17 jedinců zjištěna vzteklina, která se na ně přenesla pravděpodobně z šakalů čabrakových.
- Aby přežili ve vodách obývaných žraloky, často plavou lachtani ve skupinách, využívají svojí hbitosti při úniku a snaží se zmást nepřítele rozprchnutím do všech stran. Menší žraloky ve vodě obtěžují a snaží se je odehnat pryč.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.