(lat. Acinonyx jubatus, angl. cheetah)
Popis
Gepard patří mezi kočkovité šelmy. Je nejrychlejším suchozemským živočichem na světě, na krátké vzdálenosti (500 m) dosahuje rychlosti 112–120 km/h. Z nuly na 100 km/h zrychlí za tři sekundy. Na rozdíl od ostatních kočkovitých šelem nemá úplně zatažitelné drápy, takže nemůže vertikálně šplhat po stromech. Může vyskočit jen na snadno dosažitelné větve. Na druhou stranu mu drápy umožňují lepší přilnavost k terénu ve vysokých rychlostech. Oproti levhartovi je mnohem drobnější a má malou hlavu.
Gepardi mají neobyčejně ohebnou páteř, která při běhu slouží jako pružina. Zvíře se pohybuje až 7 m dlouhými skoky. Pro dostatečné zásobení kyslíkem mají velké nozdry a plíce. Při běhu se totiž dechová frekvence zvedne z 60 až na 150 dechů za minutu. Ocas používají jako kormidlo při kličkování. Černá maska na obličeji odráží světlo mimo oči zvířete, a tak mu umožňuje lépe vidět.
Skvrnitý kožich gepardů je výborné maskování při lovu, břicho mají bílé. Občas se vyskytují tzv. královští gepardi, kterým se skvrny spojují a vytváří pruhy. Velmi dlouho byli považováni za mytické zvíře nebo za neznámý druh. Až v roce 1975 se v jihoafrickém Krugerově parku podařilo pozorovat a vyfotografovat královského geparda. Teorie, že se jedná o křížence mezi gepardem a levhartem byla po genetických testech vyvrácena. Toto zabarvení je způsobeno geneticky.
Gepardi žijí na otevřených travnatých savanách a polopouštích. Těžko se od sebe rozeznávají pohlaví. V přírodě se dožívají 12 let, v zajetí až 20 let.
Sociální uspořádání
Samice jsou samotářské a vyhýbají se sobě navzájem, ve skupině žijí jen, když mají mláďata. Obývají rozsáhlá teritoria, která se překrývají s teritorii dalších samic (většinou matek, dcer, sester).
Samci jsou sociální a často se sdružují do skupin – koalic. Studie z NP Serengeti ukazuje, že 41 % samců je solitérních, 40 % žije ve dvojicích a 19 % ve trojicích. Jejich teritorium zabírá území zhruba od 37 do 160 km2 a překrývá se s teritorii několika samic. Značkují si ho močí a podílí se na tom celá skupina. Ze svého území se snaží vyhnat všechny vetřelce, při soubojích často dochází ke zranění nebo zabití.
Potrava
Gepardi jsou masožravci, nejčastěji loví potravu o hmotnosti do 40 kg, jako jsou gazely, impaly a mláďata i dospělci velkých savců (pakoňů, zeber). Oproti ostatním šelmám jsou to denní lovci – hodně se řídí zrakem. Za kořist si vybírají většinou jedince, kteří se vzdálili od stáda, dále staré nebo nemocné kusy. Připlíží se k ní na 10–30 m a pak rychle vyrazí. Pronásledování trvá asi minutu, pokud není kořist rychle chycena, tak to gepard vzdává. Zabíjí prokousnutím hrdla (udušením) nebo tepen. Gepardi nemají dost síly, aby zlomili vaz. Co nejrychleji se snaží kořist sežrat, aby neriskovali střet s většími a silnějšími predátory.
Rychlost běhu 112 až 120 km/h klade velké nároky na tělo. Při sprintu se tělesná teplota nebezpečně zvedá až na 40 °C, proto pak musí půl hodiny až hodinu odpočívat. Gepard je nejúspěšnější samotářský lovec, až 70 % jeho loveckých pokusů končí úspěchem. Farmáři si někdy myslí, že gepardi loví hospodářská zvířata, a tak je zabíjí, gepardi se ale většinou dobytku vyhýbají.
Rozmnožování
Gepardi se mohou pářit celoročně, k námluvám ale dochází především v období dešťů. Samice je březí 90–98 dní, pak v hnízdě z trávy vrhne jedno až pět koťat. Těm hrozí nebezpečí od lvů, hyen a paviánů, a tak je matka často přenáší. Na krku a hřbetu mají mláďata pruh delší šedé srsti, který slouží k uchopení matkou a také jako maskování. Díky němu připomínají nebezpečného medojeda kapského. Až 90 % mláďat je zabito během prvních týdnů života. Odstavená mláďata se ještě nějakou dobu drží pohromadě. V zajetí se gepardi rozmnožují velmi špatně.
Komunikace
Gepardi produkují mnoho zvuků. Např. cvrlikání, když se jedinci hledají navzájem nebo když hledá matka mláďata. Vrčení je často spojeno s prskáním a objevuje se při rozčilení nebo střetu s nebezpečím. Když nebezpečí trvá, přejdou k vřískání. Předení je projevem spokojenosti během setkání s dalším jedincem (převážně mezi matkou a mláďaty). Dále používají gepardi postoje těla, ježení srsti, postavení uší a celkový výraz tváře.
Zajímavosti
- Vědecké rodové jméno geparda Acinonyx pochází z řečtiny a znamená nepohyblivý dráp, druhové jméno jubatus je pak latinsky hřivnatý – podle hřívy mláďat. České pojmenování gepard pak vychází ze středověkého latinského jména gattus-pardus, kočka-levhart.
- Anglický název „cheetah“ je odvozen ze sanskrtu ze slova citrakayah, které znamená pestrý.
- Starověcí Egypťané chovali často gepardy jako domácí mazlíčky a využívali je k lovu antilop. Tato tradice byla rozšířena i v Persii a Indii, kde byla praktikována indickými princi až do 17. století. Gepardi se převáželi v malých vozíčcích s nasazenou koženou kuklou na hlavě, podobnou, jakou mívají sokolnicky cvičení draví ptáci. Po přiblížení k lovné zvěři majitel gepardovi kuklu sňal a ukázal mu kořist.
- Gepard je řazen mezi zranitelné druhy, je ohrožen ztrátou vhodného prostředí a kořisti a loven pytláky pro kožich nebo jen pro zábavu.
- V Africe se odhadem vyskytuje 7 000 – 10 000 jedinců.
- Toto zvíře je symbolem elegance.
- Gepardi mají velmi nízkou genetickou variabilitu, takže mají všichni jedinci téměř stejné geny. Při transplantaci kožních štěpů mezi nepříbuznými jedinci nedochází k odmítnutí tkáně. Důvodem může být to, že prošli delší inbrední fází (křížení mezi blízkými příbuznými) anebo došlo během poslední doby ledové k prudkému poklesu početnosti, což vedlo ke snížení genetické variability. Přesto byli gepardi po tisíce let velmi rozšířeni, a to i přes dva kontinenty.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.