(lat. Connochaetes taurinus, angl. blue wildebeest, common wildebeest nebo brindled gnu)
Popis
Pakůň patří mezi antilopy, do čeledi turovití (dobytek, ovce, kozy atd.). Dorůstá poměrně velkých rozměrů: dosahuje výšky 115-145 cm a váhy 168-274 kg. Má dlouhý ocas, hřívu a bradu. Vyskytuje se na otevřených travnatých pláních a v buši. Samci mají větší rohy a celkově jsou mohutnější než samice, také jejich zbarvení je tmavší. Dospělí pakoně jsou zbarveni od světle šedé do šedohnědé barvy. Mláďata jsou do 9 týdnů žlutohnědá.
V období sucha vytváří obrovská stáda a podnikají migrace za vodou a potravou dlouhé až 1 600 km. Jsou kořistí hlavně pro lvy, gepardy, hyeny, psi hyenovité a krokodýly. Při útěku mohou pakoně dosáhnout rychlosti až 80 km/h. V přírodě se dožívají okolo 20 let.
Stádo
Samci jsou velmi teritoriální a během migrace v období rozmnožování zabírají území o velikosti 0,02 km2, které (poměrně agresivně) obhajují jen několik hodin nebo dní. Opouštějí je, jakmile se stádo dá zase do pohybu, na další zastávce si ustanoví nové. Snaží se k sobě nalákat co nejvíce samic, které si pak brání před dalšími samci. Mladí a neteritoriální samci se sdružují do mládeneckých skupin.
Pakoně se často sdružují do početných stád společně se zebrami nebo s pštrosy, pro oba druhy je to výhodné. Zebry mají lepší zrak a pakoně výborný sluch a čich, takže společně mají vyšší šanci zjistit včas přítomnost predátora.
Potrava
Pakoně se živí převážně spásáním trávy. Potřebují pít téměř každý den, a tak se musí zdržovat poblíž vodního zdroje. Mají důležitou úlohu v ekosystému, protože různé druhy býložravých zvířat preferují při pasení rozdílnou výšku trávy. Buvoli spásají nejvyšší trávu a tím ji zpřístupní zebrám, které ji spasou jen do určité výšky. Po nich ji okousají pakoně a nakonec antilopy, které spásají trávu až u země.
Rozmnožování
Samci pakoní jsou velmi teritoriální a v období rozmnožování zabírají území, které si značkují trusem, sekretem z předočních žláz a hrabáním kopyty nebo rohy v zemi. Snaží se nalákat k sobě co nejvíce samic, které se potulují napříč teritorii a odhánět jiné samce. Při boji dělají výpady svými rohy a vydávají chrochtavé zvuky.
Páření pakoňů začíná ke konci období dešťů. Březost trvá 8,5 měsíce, mládě se narodí uprostřed stáda, cca za sedm minut se postaví na nohy a za dvě hodiny dokáže držet krok se stádem. Drží se v blízkosti matky, která ho chrání. Všechna mláďata se rodí během dvou týdnů, takže se vytvoří nadbytek kořisti pro predátory, kterou nejsou schopni ulovit.
Komunikace
Pakoně jsou velmi hlasitá zvířata, hlavně v době rozmnožování neustále vydávají nějaké zvuky, jako je frkání, řev, chrochtání atd. Teritoriální samci také používají různé postoje k zastrašení soka: hrabání kopyty v zemi, válení na hřbetě a řev, kterým dávají najevo svoji dominanci.
Migrace v oblasti NP Serengeti a Masai Mara
Migrace pakoní za vodou a potravou v ekosystému Serengeti-Masai Mara vytváří největší migrující stáda velkých savců na světě. Účastní se jí zhruba dva miliony zvířat, odhadem 1 500 000 pakoní, 300 000 zeber a přes 400 000 gazel Thomsonových.
Zvířata migrují v podstatě celý rok. Pakoně nemigrují jako jedno velké stádo, ale každý sám a třeba i různou cestou. Od prosince do dubna jsou zvířata na pláních v jižním Serengeti, tady se rodí zhruba 500 000 mláďat pakoňů. Mezi dubnem a květnem začíná být nedostatek potravy, a tak se stáda posouvají směrem na sever. V červnu až srpnu putují dále na sever. V srpnu až říjnu jsou na severovýchodní hranici Serengeti a pokračují ve směru hodinových ručiček přes Masai Mara znovu zpět do Serengeti. Krátké deště v Serengeti během listopadu a prosince přitáhnou zvířata zpět na jih.
Pláně Serengeti jsou tvořeny vulkanickou půdou bohatou na vápník, hořčík a fosfor, které jsou základem pro výživu pakoňů. Fosfor jim pomáhá regulovat metabolismus červených krvinek, posiluje imunitní systém a také je důležitou součástí kostí. Díky dobrému čichu pakoně poznají, ve které trávě je nejvyšší obsah fosforu. Tráva v Masai Mara neobsahuje dostatek fosforu, a proto se zvířata vrací do jižního Serengeti tento prvek doplnit.
Tento jedinečný úkaz je ale ohrožen plánovanou stavbou dálnice v parku Serengeti. Její stavba byla schválena 1. 8. 2010, vládou navrhovaná délka je 171,5 km a má vést přímo přes střed parku, který tak rozdělí na dva díly. Proti tomu se zvedla celosvětová vlna odporu a stavba byla zatím údajně „pozastavena“.
Zajímavosti
- Anglický název blue wildebeest je odvozen od stříbřitě modrého lesku srsti. Druhový název taurinus pochází z latiny a znamená „jako býk“.
- Pakoně jsou jednou z mála antilop, která zvětšila svůj areál rozšíření během posledních 50 let. Ohrožení pro ně může znamenat šíření lidských sídel, konkurence s domácími zvířaty a postupující zemědělství, ale také pytláctví a lov pro maso.
- Přežití mláďat závisí mj. na velikosti stáda, ve kterém se narodí. Ve velkých stádech přežije 80 % mláďat první měsíc života, zatímco v malých stádech jen 50 %.
- Největší koncentrace pakoní je v NP Serengeti, kde žije přes 1,5 milionu jedinců, tedy 80 % z celkové populace.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.