(lat. Equus quagga, angl. plains zebra, common zebra nebo Burchell's zebra)
Popis
Zebry patří mezi lichokopytníky, jejich končetina prodělala vývoj, během kterého se zachoval jen třetí prst, který je silný a opatřený kopytem. Žijí většinou na savanách a travinatých pláních. Živí se různými druhy trav, takže jsou závislé na množství dešťových srážek, proto podnikají migrace za potravou v délce až 1 100 km. Drží se poblíž (25–30 km) vodního zdroje.
Každé zvíře má originální vzor pruhování, které směřuje od zadních nohou do středu těla. Pruhy jsou široké. Některé poddruhy zeber mají navíc hnědé proužky mezi černými. Předpokládá se, že pruhování slouží k vzájemnému rozeznávání jednotlivců a pomáhá v regulaci tělesné teploty. Střídání kontrastních barev, které rozostřuje obrys těla, také mate predátory. Hustota a výraznost pruhování možná také souvisí s výskytem mouchy tse-tse (nejvíc much se vyskytuje v oblastech, kde je pruhování nejvýraznější). Domorodci také chrání svůj dobytek před mouchami tak, že ho natírají na pruhovano. Kůže pod srstí je černá.
Zebry jsou loveny lvy a při překonávání vodních toků krokodýly. Hyeny, psi hyenovití a gepardi loví spíš hříbata. V zajetí se mohou zebry stepní dožít až 40 let.
Stádo
Zebry stepní jsou sociální zvířata, tvoří tzv. harémy složené z jednoho samce, několika samic a mláďat. Složení skupiny je poměrně stabilní. Mezi samicemi panuje přísná hierarchie, alfa samice má přednostní právo se pářit. K nově příchozí samici se ostatní chovají agresivně, samec ji musí bránit. Vzájemné vztahy mezi zvířaty upevňuje péče o srst. Tlamou se vzájemně škrábou na krku a zádech, kam si samy nedosáhnou. Toto chování také zmírňuje agresivitu.
Vedle harémů se vyskytují mládenecké skupiny složené z 2–5 samců, které mají hierarchické uspořádání. Tito samci se snaží získat harém v souboji s jeho majitelem, při kterém se koušou a kopou nohama. Dominantní samec vysílá varovné signály, jako je tření čenichu nebo ramen o protivníka. Pokud to protivníka neodradí, dochází k boji.
Na noc se zebry stahují do otevřených oblastí s dobrou viditelností do okolí. Zatímco se skupina pase nebo spí, jedno zvíře drží stráž a pokud se blíží nebezpečí, varuje ostatní hlasitým zafrkáním. Skupiny zeber se často sdružují do stád o několika tisících kusů, kromě toho tvoří velká stáda dohromady s pakoni, navzájem se tolerují a varují před nebezpečím. Zebry mají lepší zrak a pakoně výborný sluch a čich, takže společně mají vyšší šanci včas zjistit přítomnost predátora. Někdy se ale k sobě chovají agresivně.
Potrava
Živí se širokou škálou trav, listí a výhonků. Jsou méně vybíravé na kvalitu potravy, ale zase jí musí sežrat hodně.
Rozmnožování
V době páření hřebci bojují o klisny. Zebry se mohou pářit celoročně, mohou mít jedno hříbě každých 12 měsíců. Nejvíce mláďat se rodí během období dešťů, kdy je dostatek potravy. Hříbata jsou zbarvena spíše do hnědo-bíla a postupně jim srst tmavne. Po narození matka odhání jiné zebry, aby si mládě zapamatovalo její vzor pruhování a podle toho ji pak mezi ostatními jedinci poznalo. Mláďata jsou chráněna matkou i celým stádem, přesto jich zhruba 50 % zahyne v důsledku nedostatku potravy, nemocí a přičiněním predátorů.
Komunikace
Zebry využívají ke komunikaci mnoho různých zvuků – řehtání, frkání atd. Svoji náladu dávají najevo postavením uší. Když jsou klidné a v přátelské náladě, uši jsou vzpřímené. Při vystrašení jsou uši namířeny dopředu a při rozzlobení staženy dozadu. Jsou-li nervózní, hlasitě frkají. Při prozkoumávání okolí stojí ve výstražném postoji s ušima vzpřímenýma a se vztyčenou hlavou.
Smysly
Oči mají oválné zorničky a jsou na stranách hlavy, díky tomu má zvíře rozhled na všechny strany. Zrak mají zebry ve dne i v noci výborný. Uši jsou dlouhé a velmi pohyblivé, mohou je otáčet za zvukem, takže nemusí hýbat celým tělem.
Migrace v oblasti Serengeti – Masai Mara
Je největší světovou migrací zvěře na světě. Obrovská stáda putují za dešti a potravou mezi NP Serengeti v Tanzanii a NP Masai Mara v Keni. Celkově migruje něco přes 2 miliony zvířat, odhadem 1 500 000 pakoní, 300 000 zeber a přes 400 000 gazel Thomsonových.
Zvířata migrují v podstatě celý rok. Od prosince do dubna se pohybují na pláních v jižním Serengeti, mezi dubnem a květnem začíná být nedostatek potravy, a tak se posouvají směrem na sever. V červnu až srpnu putují dále na sever. V srpnu až říjnu jsou na severovýchodní hranici Serengeti a pokračují ve směru hodinových ručiček přes Masai Mara znovu zpět do Serengeti. Krátké deště v Serengeti během listopadu a prosince přitáhnou zvířata zpět na jih.
Tento jedinečný úkaz je ale ohrožen plánovanou stavbou dálnice v parku Serengeti. Její stavba byla schválena 1. 8. 2010, vládou navrhovaná délka je 171,5 km a má vést přímo přes střed parku, který tak bude rozdělen na dva díly. Pokud dostane projekt zelenou, stavba bude zahájena začátkem roku 2012. Proti ní se ale zvedla celosvětová vlna odporu a stavba byla zatím „pozastavena“.
Zajímavosti
- Zebry ohrožuje v některých oblastech lov pro maso a kůži, dále konkurence s domácími zvířaty o prostor a potravu.
- Na některých místech se vyskytují společně se zebrami Grévyho, tvoří i společná stáda. Mohou se křížit a i v přírodě se vyskytují plodní kříženci.
- Vyhubená zebra kvaga byla prvním vymřelým zvířetem, u kterého byla studována DNA.
- Zebry jsou v některých afrických kulturách symbolem krásy.
- Populace zeber stepních jsou stabilní, vyskytují se v mnoha chráněných oblastech (NP Serengeti v Tanzanii, Tsavo a Masai Mara v Keni atd.).
- I když jsou příbuzné koním, je velmi těžké je ochočit a vycvičit tak, aby se na nich dalo jezdit. Několik výjimečných případů ale existuje.
- Různé druhy býložravých zvířat v Africe preferují při pasení různou výšku trávy. Buvoli spásají nejvyšší trávu a tím ji zpřístupní zebrám, které ji spasou jen do určité výšky. Po nich ji okousají pakoně a nakonec antilopy, které spásají trávu až u země. Zebra může odtrhnout vyšší trávu díky delším předním zubům, pakoně to neumí. Je to jeden z důvodů, proč spolu žijí v harmonii.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.