Černohorské město Kotor se může pochlubit krásnou polohou na pobřeží zálivu Boka Kotorska a zároveň pod strmými horami. Nad městem se tyčí hora Svatý Jan (Sveti Ivan), která je podhůřím malého, ale vysokého vápencového pohoří Lovćen. Populace Kotoru činí přibližně 13 500 obyvatel, v letních měsících k nim ale vždy přibude mnoho turistů. Kolem roku 1900 zde žila více než polovina katolíků (většinou Chorvatů, ale také Italů). Dnes již tvoří zhruba polovinu populace Černohorci a necelou třetinu Srbové, oba tyto národy vyznávají převážně pravoslavné náboženství. Chorvatů zůstalo pouze 7 %. Přestože je ve městě již pouze 12 % katolíků, stále zde sídlí katolické biskupství. Město má dlouhou tradici náboženské tolerance, a dokonce spolupráce katolické a pravoslavné církve.
Kolem centra jsou obehnané 20 m vysoké hradby, jimiž je sevřený labyrint úzkých uliček starého města, do něhož nesmějí vjíždět auta. Je tu spousta dlážděných náměstíček, kostelů, kaváren, restaurací i hudebních klubů. Hradby jsou dlouhé 4,5 km, a tedy dokonce dvakrát delší než hradby chorvatského Dubrovníku. Kotor není vhodné místo ke koupání, přesto sem kvůli zdejší atmosféře proudí v červenci a srpnu davy lidí. Zdejší přístav patřil v minulosti k nejrušnějším v Evropě z obchodního i vojenského pohledu, dnes už v marině kotví především jachty boháčů.
Město je součástí hned dvou zápisů na Seznamu světového dědictví UNESCO. V roce 1979 byla zapsána Přírodní a kulturně-historická oblast Kotor, která zahrnuje i opevnění Kotoru a města Perast a Risan. V roce 2017 potom vznikl další zápis, a to benátské obranné stavby 16. a 17. století, kam se řadí hradby Kotoru společně s dalšími stavbami v chorvatském Zadaru a Šibeniku a italských městech Bergamo, Palmanova a Peschiera del Garda.
Kotor si vydobyl úspěchy také na sportovním poli, a to díky vodnímu pólu. Místní klub Primorac Kotor totiž v tomto sportu v sezóně 2008–2009 vyhrál evropskou Ligu mistrů. Další profesionální klub vodního póla VA Cattaro zase vyhrál v sezóně 2009–2010 Evropský pohár. Dva špičkové kluby na tak malé město jsou skutečně raritou.
Historie
V době Římské říše se dnešní Kotor jmenoval Acruvium či Ascrivium a byl součástí provincie Dalmatia, v době Byzantské říše potom dostal jméno Dekaderon. Ve středověku se ocitl pod nadvládou srbských knížectví Zeta a Raška. Koncem 14. století zde po krátké vládě maďarského krále Ludvíka a bosenského krále Tvrtka I. dokonce vznikla nezávislá republika s voleným knížetem a senátem (1395–1420), která se ale musela kvůli ochraně proti Turkům uchýlit pod ochranu Benátek.
Za Benátčanů se pro město používal název Cattaro. Město si udrželi téměř čtyři století (od roku 1420 do roku 1797) a za svou dnešní podobu vděčí Kotor převážně jim. V Kotoru se proto nachází několik sošek okřídleného lva, symbolu Republiky svatého Marka neboli Benátské republiky. Kotor zažil silná zemětřesení v letech 1563 a 1667, morová epidemie ho pak stihla v roce 1570.
V roce 1797 připadlo město Rakousko-Uhersku, kterému zůstalo s výjimkou období napoleonských válek až do konce první světové války v roce 1918. Za světové války byl zdejší přístav jednou z hlavních základen rakousko-uherského námořnictva. Po válce se stal Kotor součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, pozdější Jugoslávie. V tuto dobu také dostal své současné slovanské jméno. V roce 1979 zasáhlo Kotor další silné zemětřesení, které zničilo velkou část starého města, rekonstrukce pak trvala celé desetiletí.
Zajímavosti a památky
Mořská brána (Vrata od mora) – byla postavená v roce 1555, tedy za benátské vlády. Nad branou je vytesané datum osvobození města od nacistů (21. 11. 1944) a citát dlouholetého jugoslávského prezidenta Josipa Broza Tita – „My cizí nechceme, ale svoje nedáme“. Najdete zde také reliéf benátského okřídleného lva.
Hodinová věž – stojí přímo naproti Mořské bráně na největším náměstí starého města Trg od Oružja (náměstí Zbraní). Byla postavena v 17. století stejně jako sousední Knížecí palác (Palata kneževa). Věž stojí následkem zemětřesení trochu nakřivo. Před hodinovou věží je k vidění středověký pranýř, který sloužil k trestání provinilců.
Námořní muzeum (Pomorski muzej) – je umístěné v paláci z 18. století. Zdejší námořní tradice je velmi bohatá, první námořní spolek tu byl založen už v 9. století. Muzeum zahrnuje mj. modely lodí, navigační přístroje a další.
Katedrála sv. Trifona (Katedrala svetog Tripuna) – pochází původně z 12. století, z této doby se dochoval románsko-gotický interiér. Proběhlo ale mnoho přestaveb (zejména v důsledku zemětřesení), fasáda a dvě zvonice jsou proto barokní (levá zvonice však nebyla nikdy dostavěna). Svatého Trifona uctívá jak katolická, tak pravoslavná církev a je tedy vhodným patronem města. Jednalo se o malého pasáčka hus z Frýgie (v dnešním Turecku), který byl mučen za to, že se odmítl poklonit před obrazem římského císaře. Jeho ostatky sem byly v 9. století přeneseny z Konstantinopole a už tehdy tu byl také postaven první kostel, jak prokázaly vykopávky po zemětřesení z roku 1979. Dnes je katedrála katolická a jejím největším pokladem je oltářní stěna a zbytky fresek z 15. století.
Kostel sv. Lukáše (Crkva sveti Luke) – byl původně postaven v roce 1195 v románském stylu s kupolí byzantského typu. Kostel vznikl jako katolický, ale v letech 1657 až 1812 měl dva oltáře a střídavě se tu sloužily mše katolické i pravoslavné. Poté byl věnován pouze pravoslavné církvi. K vidění jsou zde dva pravoslavné ikonostasy (stěny z ikon oddělující oltář od hlavní lodi) ze 17. a 18. století.
Kostel sv. Mikuláše (Crkva sveti Nikole) – pravoslavný kostel postavený v roce 1909.
Severní brána (Sjeverna vrata) – stojí na severní straně starého města, v místě, kde vytváří řeka Škurda vodní příkop. Byla postavena jako připomínka vítězství Benátčanů nad tureckým admirálem Barbarossou, který město v 16. století neúspěšné obléhal.
Jižní brána (Južna vrata) – stojí na opačném konci města, kdysi k ní patřil i padací most.
Hradby – byly budovány od 9. století (doba Byzantské říše) až do 15. století (doba nadvlády Benátčanů). Na hradby se dá vystoupit, vchod se nachází v severovýchodní části města a vstup je zpoplatněn. Po absolvování 1 350 schodů se dojde k vrcholu opevnění, kterým je pevnost svatého Jana (Sveti Ivan) v nadmořské výšce 260 m, z níž se naskytne krásný výhled. V letních měsících je potřeba vzít si na cestu dostatek vody a počítat s tím, že zdolání pevnosti zabere dobrou hodinu a půl.