Arménie se v roce 301 stala první zemí světa, která přijala křesťanství za své státní náboženství, a krátce nato se stal Ečmiadzin sídlem Arménské apoštolské církve. Ačkoliv tomu tak nebylo nepřetržitě, i dnes je hlavním sídlem patriarchy arménské církve (katholikose) a jako takový nejposvátnějším místem pro všechny Armény, jehož význam lze přirovnat k významu Vatikánu pro katolíky.
Zde v Ečmiadzinu spatřil podle legendy svatý Řehoř Osvětitel (Surp Grigor Lusavorič), patron Arménie a první oficiální hlava arménské církve, paprsek světla dopadající na zemi při svém božském vidění. Z nebe k němu sestupovalo procesí andělů pod vedením Krista. Ten nesl zlaté kladivo, kterým třikrát udeřil o zem, načež vyrostl ohňový sloup s podstavcem ze zlata, hlavicí z mraku a světelným křížem. Další ohňové sloupy byly vidět na místech věnovaných svatým Hripsime, Gajane a dalším. Kostely byly pak postaveny na místech těchto sloupů.
V pátém století tu stála bazilika, která měla půdorys kříže a kupoli a která se stala vzorem pro mnoho dalších kostelů po celé zemi. Ečmiadzin byl sídlem církve až do 11. století, než byli Arméni nuceni odtud prchnout v době nájezdů seldžuckých Turků. Sídlo církve se přesunulo do Kilíkie v dnešním Turecku (okolí měst Adana a Tarsus) a zůstalo tam i za vlády egyptských Mamlúků, než se v roce 1441 přesunulo zpět do Ečmiadzinu. Hlavní katedrála byla poté obnovena a ještě několikrát přestavěna.
Kostely Ečmiadzinu
Svatá stolice Ečmiadzin
Hlavní komplex církevních budov zahrnuje samozřejmě v první řadě katedrálu neboli Mayr Tachar (Matka církev). Stojí na místě někdejšího pohanského chrámu, což příliš nesvědčí o pravdivosti legendy spojené se vznikem areálu. Ačkoliv se dochovaly části staveb ze 4. a 5. století, většina toho, co zde vidíte dnes, pochází z rozsáhlé renovace v 17. století, např. krásně zdobená zvonice. Katedrála je relativně malá, ale v jejím interiéru můžete obdivovat pěkné fresky. Oltář stojí na místě údajného božského zjevení svatého Řehoře. U nové vstupní brány najdete připomínku návštěvy papeže Jana Pavla II. v roce 2001.
Navštívit můžete také katedrální pokladnici, ve které najdete po staletí shromažďované relikvie, včetně Svatého kopí, kterým údajně římský voják propíchl Kristovu hruď cestou na Golgotu (dlouho bylo přechováváno v klášteře Geghard), ruku sv. Řehoře Osvětitele, dřevo z Noemovy archy apod. Knihy a suvenýry můžete nakoupit v katedrálním obchodě vně katedrály. Na území Svaté stolice najdete ještě památník obětem genocidy Arménů v letech 1915 až 1921, palác katholikose postavený už ve 4. století (hlava církve tu sídlí dodnes) a několik chačkarů (křížových kamenů).
Kostel svaté Gajane (Surp Gayane)
Je zasvěcený světici, která byla matkou představenou jeptišek, 32 ctnostných panen, které doprovázely svatou Hripsime do Arménie. Ženy byly pronásledované králem Tiridatem III. Raně středověký kostel byl výrazně přestavený v 17. století, v jeho okolí se nachází pěkné chačkary.
Kostel svaté Hripsime (Surp Hripsime)
Tento kostel patří k arménským architektonickým klenotům. Byl postaven v 7. století na místě, kde byla zabita svatá Hripsime (a kde už tehdy stálo její mauzoleum). Tato mučednice prchla z Říma do Arménie na konci 3. století před císařem Diokleciánem, který si ji chtěl vzít. Stejně na ní naléhal i arménský král Tiridates III., který se s ní chtěl oženit a pokusil se ji i znásilnit. Král ji nakonec nechal zabít.
Kostel Surp Shoghakat
O něco méně zajímavý kostel ze 17. století je zasvěcený bezejmenné souputnici Hripsime a Gajane.