Apollonia byla významným starořeckým městem v oblasti Ilýrie. Ležela na pravém břehu řeky Aoös (dnešní Vjosë). Založili ji roku 588 př. n. l. řečtí kolonisté z Korintu a z jemu podřízeného ostrova Korfu, a to na místě, které dříve obývaly ilyrské kmeny. Svého času šlo o významný přístav, který konkuroval Epidamnu (pozdější Dyrrachion, dnešní Drač). V římském období Apollonia přímo kvetla, existovala tu významná filosofická škola.
Historie
Město Apollonia po svém založení zbohatlo na obchodu s otroky (z řad ilyrských kmenů), díky kvetoucímu zemědělství v jeho okolí a především díky velkému přístavu. Kromě toho bylo významné zdejší naleziště asfaltu, který byl ve starověku ceněnou komoditou (používal se např. na utěsňování lodí). Podobně jako severněji položený Dyrrachion tvořila i Apollonia významnou spojnici římské silnice Via Egnatia vedoucí do Soluně a Konstantinopole s italským přístavem Brundisium (Bari). Město mělo dokonce vlastní mincovnu. Chrámy byly postaveny z vápence, který se dopravoval na lodích ze 70 km vzdáleného poloostrova Karaburun.
V roce 229 př. Kr. ovládli Apollonii Římané, později se stala součástí římské provincie Macedonia. Studoval tu Octavianus, pozdější římský císař Augustus, a právě tady se v roce 44 př. n. l. dozvěděl zprávu o zavraždění Caesara. Apollonii udělil status svobodného města, které smělo volit vlastní samosprávu, nemuselo platit daně a jako jazyk se zde směla používat řečtina (nikoliv latina). Poměrně brzy tu získalo pevné postavení křesťanství, sídlil tu i biskup. Ve 3. století n. l. však byl následkem zemětřesení zdejší přístav zanesen, řeka změnila svůj tok a dnes leží areál původního města osamoceně na kopci, poměrně daleko od řeky Vjosë. Zároveň se rozšiřovala vnitrozemská bažina zamořená malárií. Nastal logický úpadek města a brzy bylo zcela opuštěno. Osídlení se přesunulo do Avlony (dnešní Vlory).
Zajímavosti a památky Apollonie
Nejnápadnější v celém areálu jsou sloupy, které tvořily fasádu administrativního centra města, tzv. bouleuterion. Blízko je řada sedadel divadla a krytá kolonáda (stoa). V sousedství areálu stojí byzantský klášter, který byl postaven ve 13. století, tedy v době, když už bylo starověké město prakticky opuštěno. Na stavbu byly použity cihly a kamenné kvádry z antických staveb. Centrem kláštera je pravoslavný kostelík. Před kostelem se nachází refektář s částečně zachovalými freskami. Mniši již v klášteře už nesídlí.