Voduška velká (antilopa vodní)

(lat. Kobus ellipsiprymnus, angl. waterbuck)

Popis

Vodušky patří mezi sudokopytníky, do čeledi turovití. Dosahují váhy 160–240 kg, takže patří mezi jedny z nejtěžších antilop. Obývají savany, oblasti porostlé nízkou vegetací a keři poblíž vody. Jsou výborní plavci, ale netráví ve vodě moc času, spíše ji využívají jako útočiště před svými predátory (hlavně lvy a levharty). Potní žlázy těchto antilop produkují sekret, kterým impregnují srst proti vodě.

Sekret dost zapáchá, je cítit na velkou vzdálenost a i jejich maso je jím cítit. Částečně to i odpuzuje predátory. Rohy mají pouze samci, jsou vrubované a dlouhé až 1 m. Vodušky se stávají kořistí lvů, levhartů, hyen a psů hyenovitých. V zajetí se dožívají až 18 let.

Stádo

Samice žijí samotářsky nebo v rozvolněných stádech, která mají do 30 jedinců. Mladí samci tvoří mládenecké skupiny, starší samci obsazují teritoria o velikosti 0,6–2,5 km2, která si hájí. Pouze 5–10 % dospělých samců je ve stejnou chvíli teritoriálních. Samice se pohybují na území o rozloze 2–6 km2, které se překrývá s několika samčími teritorii. Vodušky se moc nepohybují, za den se pohnou v průměru o 800 metrů.

Potrava

Vodušky jsou aktivní ve dne a živí se širokou škálou trav, listí a rákosí. Žerou hlavně ráno a navečer, zbytek dne odpočívají a zpracovávají potravu přežvykováním.

Rozmnožování

Nejvíce mláďat se rodí během období dešťů. Březost trvá 8 měsíců, mládě za půl hodiny po narození umí chodit. Prvních několik týdnů se skrývá v houští, kam ho matka chodí několikrát denně krmit. Pokaždé ho důkladně olíže, aby jeho pach nepřilákal predátory. Po nějaké době se mládě připojí ke skupině. Samice zvednutým ocasem signalizuje mláděti, aby ji následovalo.

Zajímavosti

  • Vodušky patří mezi málo ohrožená zvířata, více než polovina populace žije v chráněných oblastech.
  • Podle afrických pověr není maso těchto antilop jedlé, ale není to pravda. Maso sice není příliš chutné, ale je bezpečné ho jíst.
  • Jsou ohroženy lovem pro maso, pytláctvím, konkurencí s domácími zvířaty o pastvu a ztrátou vhodného prostředí.
  • Latinský název Kobus ellipsiprymnus pochází z afrického jména koba a z řeckých slov ellipes a prumnos, která odkazují na bílý kruh na zadku.

Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Vážíme si vašeho soukromí

Pomocí cookies analyzujeme návštěvnost, přizpůsobujeme obsah a reklamy podle vašich potřeb. Kliknutím na „Přijmout“ vyjadřujete souhlas s tím, že cookies používáme.