Hue je město se zhruba 350 000 obyvateli ležící ve středním Vietnamu na Voňavé řece (Řece vůní), jen několik kilometrů od břehů Jihočínského moře. Poetický název řeky, která protéká centrem města, je důsledkem toho, že v některých měsících roku padají do vody na horním toku řeky květy stromů. Podle jiné teorie vznikl název díky voňavým vzácným dřevům plavícím se po řece.
Hue je každý rok navštěvováno několika milióny turistů, nejen díky podmanivé a malebné řece, ale především kvůli své historii bývalého hlavního města císařského Vietnamu. Komplex památek Hue zahrnující mj. Císařské město a Zakázané purpurové město byl v roce 1993 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.
Historie Hue
Nejstarší ruiny nalezené archeology v okolí Hue pocházejí již ze 4. století n. l. Až do roku 1306 spadala oblast pod království Čampa, původně hinduistické království národa Čamů, které tvořilo několik nezávislých entit v oblasti jižního a středního Vietnamu. V roce 1306 nabídl král Čamů dvě provincie na sever od Danangu (zahrnující i dnešní město Hue) vietnamskému králi, který sídlil v dnešním severním Vietnamu, výměnou za ruku jeho dcery. Král nabídku přijal.
V 16. století byl ve městě založen mocný dynastický rod Nguyen, který odtud poté vládl jižnímu Vietnamu. Koncem 18. století porazil vládce Nguyen Anh s pomocí francouzského katolického biskupa rivalskou dynastii Tay Son a v roce 1802 se mu povedlo sjednotit celý Vietnam. Založil tak velkou říši, která sahala od hranic Číny na severu až po Thajský záliv na jihu. Sjednocení celé země bylo po mnoha staletích feudálních rozbrojů velkým úspěchem. Nguyen Anh přijal jméno Gia Long a titul císaře a stal se zakladatelem dynastie Nguyen, poslední vládnoucí dynastie Vietnamu. Hue bylo prohlášeno novým hlavním městem císařství (do té doby byl hlavním městem Thang Long, dnešní Hanoj). Tím zůstalo až do abdikace císaře Bao Daie v roce 1945, kdy se metropolí opět stala Hanoj.
První císař Gia Long se sice dostal na trůn s pomocí Francie, ale vládnul v souladu s konzervativní konfuciánskou ideologií a nové sídlo v Hue si vybudoval podle čínského vzoru. Na břehu Voňavé řeky tak vznikla pevnost se Zakázaným městem vyhrazeným pro císaře, s paláci a chrámy. Hue se postupně stalo centrem vzdělanosti, umění a buddhistického učení. Vojensky ale začali v průběhu 19. století čím dál víc dominovat Francouzi, a i když nominálně vládli Vietnamu císařové až do zmíněného roku 1945, ve skutečnosti už od roku 1885 podléhali Francouzům. Střední Vietnam byl francouzským protektorátem pod názvem Annam, který byl součástí Francouzské Indočíny.
Dva roky po ztrátě statusu metropole Vietnamu, v roce 1947, zničil rozsáhlý požár velkou část dřevěných paláců a chrámů Hue. Na titulní stránky světových deníků se Hue dostalo v roce 1963, kdy protesty zdejších buddhistických mnichů proti katolickému režimu Ngo Dinh Diema vyvrcholily sebeupálením jednoho z mnichů. Demonstrace buddhistických mnichů a jeptišek byly násilně potlačeny vojskem, ale prezident Diem byl spolu se svým bratrem koncem roku 1963 zabit svými vojáky.
V době vietnamské války probíhala v oblasti v průběhu roku 1968 Bitva o Hue, jedna z nejdelších a nejkrvavějších bitev války. Hue leželo blízko hranice mezi znepřáteleným severem a jihem. Nejprve se v roce 1968 Hue zmocnily komunistické jednotky severu v rámci tzv. ofenzívy Tet, brzy na to ho získala jihovietnamská armáda zpět, aby pak v roce 1975 s konečnou platností připadlo severu. Severovietnamští vojáci se mj. ukrývali v historické pevnosti, kterou téměř celou zničilo rozsáhlé bombardování.
Zajímavosti a památky Hue
Citadela
Mohutná pevnost ležící na břehu Řeky vůní byla založena prvním císařem Gia Longem na počátku 19. století a dodnes tvoří srdce města. Je chráněná skvěle zachovalými hradbami, které pomáhali stavět francouzští inženýři. Zdi pevnosti jsou dva metry silné, sedm metrů vysoké a celkem 10 km dlouhé a obklopené vodním příkopem. Dovnitř vede celkem 10 bran.
U jižní strany opevnění stojí třístupňová vlajková věž z cihel. Poblíž brány u vlajkové věže, již uvnitř citadely, stojí devět posvátných děl, která nebyla určená ke střílení, měla být pouze symbolickou ochranou císařského paláce a celé říše. Čtyři děla reprezentují čtyři roční období, dalších pět děl představuje pět prvků – zemi, oheň, kov, dřevo a vodu.
Císařské město
Císařský areál je jakousi citadelou uvnitř citadely. Má stejný půdorys jako Zakázané město v čínském Pekingu a je obklopen 6 metrů vysokými a 2,5 km dlouhými hradbami. Zahrnoval rezidenci císaře, chrámy, paláce a budovy státní správy řízené mandaríny (vysoce postavenými úředníky). V původní podobě musel areál plný dřevěných pavilonů s rudým a zlatým lakováním a jezírky s lotosovými květy všem návštěvníkům velmi imponovat. Do dnešní doby se kvůli požárům, tajfunům, termitům i válkám s Francouzi a pak vietnamské válce zachovalo bohužel jen 20 z celkových 148 budov. Významné součásti císařského města byly rekonstruovány a rozhodně stojí za prohlídku, zbytek je stále částečně zpustlý, zarostlý plevelem a plný suti.
Brána Ngo Mon (Polední brána) – hlavní vstupní brána do císařského areálu označovaná podle své polohy také jako Jižní brána. Byla postavena v roce 1833 a sloužila císaři jako místo pozorování pohybu vojsk i slavnostních ceremonií. V přízemí má brána pět vstupů – prostřední sloužil pouze panovníkovi, dva menší postranní mandarínům, vojákům a koním a dvě krajní (ještě o něco menší) všem ostatním. Horní patro tvoří Pavilon pěti fénixů (při pohledu shora prý střecha připomíná pět letících ptáků), jehož střecha je pokryta císařskými žlutými glazovanými taškami. Zde odevzdal po své abdikaci poslední císař dynastie Nguyen Bao Dai nové vládě symboly moci – zlatou pečeť a meč vykládaný nefritem.
Palác Thai Hoa (Palác nejvyšší harmonie) – nejvýznamnější palác celého Hue, v němž se nacházel i trůnní sál. Císař zde při oficiálních příležitostech seděl pod zlaceným baldachýnem oblečený do zlaté tuniky a koruny s devíti draky. Probíhaly zde mj. korunovace panovníků, oslavy jejich narozenin a přijímání zahraničních velvyslanců. Palác postavený v roce 1805 vyniká především šarlatově červeným a zlatým lakováním, každý z 80 sloupů je natřený 12 vrstvami laku, z nichž každá schla cca jeden měsíc. Před palácem se nachází Nádvoří velkých pozdravů, kde stávali císařští mandaríni.
Zakázané purpurové město – areál v samotném středu Císařského města býval vyhrazen pouze císaři a jeho konkubínám, eunuchům a lékařům. V důsledku požáru a válek se z něj však do dnešního dne téměř nic nezachovalo. Stále stojí alespoň budovy Čtenářského pavilonu a znovu vystavěné Císařské divadlo, kde se dnes znovu konají představení.
Rezidence Dien Tho – někdejší sídlo a přijímací sály matek císařů dynastie Nguyen. Stavba z počátku 19. století mísí vietnamské a francouzské architektonické prvky.
Chrámový komplex The Mieu – rozlehlý komplex v jihozápadní části Císařského města zahrnuje mj. tříposchoďový pavilon Hien Lam (Pavilon věčné čistoty) a chrám The Mieu se svatyněmi jednotlivých císařů i s jejich portréty či fotografiemi (nové oltáře předkům přidávali vždy následníci jednotlivých císařů). Chybí pouze dva císaři, kteří vládli krátce, a dále poslední císař Bao Dai, který po abdikaci zemřel v exilu až v roce 1997. Mezi těmito dvěma chrámy potom stojí tzv. Devět dynastických uren ulitých z bronzu a vážících 1 900 až 2 600 kg. Každá urna je věnovaná jednomu císaři, přičemž nejtěžší a nejzdobnější prostřední urna je zasvěcena zakladateli dynastie Gia Longovi.
Chrám Hung Mieu – je zasvěcený předkům dynastie Nguyen, konkrétně rodičům prvního císaře Gia Longa.
Vně citadely
Tržnice Dong Ba – nejstarší a největší tržnice ležící na severním břehu Řeky vůní. Prodává se zde nepřeberné množství zboží, od ovoce, zeleniny a ryb přes řemeslné výrobky až po oblečení. V nabídce najdete také klobouky s básněmi, které mají pod palmovými listy ukrytý text viditelný po zvednutí klobouku proti světlu.
Pagoda Dieu De – pagoda ve čtvrti Phu Cat, která byla dříve obývaná čínskou komunitou. Samotná pagoda byla v 60. letech centrem protivládních demonstrací buddhistických mnichů proti katolickému režimu. Čínští imigranti se ve čtvrti soustředili kolem pěti obecních domů, z nichž stojí za vidění např. dům Chieu Ung.
Evropská čtvrť – leží na jih od řeky. I když se Francouzi stali skutečnými vládci země, ponechali císaři jeho areál na sever od řeky a sami se usídlili zde. Ve čtvrti se dnes mj. nachází Ho Chi Minovo muzeum. Zakladatel moderního vietnamského státu zde v dětství strávil 10 let, protože jeho otec pracoval v Hue jako mandarín (civilní úředník). Muzeí věnovaných této osobnosti je po celé zemi mnoho, toto mezi nimi nijak zvlášť nevyniká. Naproti muzeu stojí národní střední škola Quoc Hoc, která byla založena v roce 1896 a studovali na ní mnozí pozdější revolucionáři jako Ho Chi Min (po roce vyloučený za účast na protivládních protestech), generál Vo Nguyen Giap i mnozí další. Vyučovalo se tu ve francouzštině, škola produkovala často nezávisle myslící intelektuály.
Památky mimo centrum Hue
Pagoda Thien Mu
Pagoda „Vládkyně nebes“ leží cca 4 km jihozápadně od citadely Hue na břehu Řeky vůní a je jednou z nejznámějších a nejfotografovanějších památek města. Založil ji už v roce 1601 guvernér místní provincie, takže je nejstarší pagodou v Hue. Budovy zde však byly od té doby několikrát zničeny a znovu postaveny.
Dnes je nejvýraznější 21 metrů vysoká sedmistupňová věž postavená v roce 1844 za vlády císaře Thieu Tri. Každé ze sedmi podlaží symbolizuje jednu ze sedmi inkarnací Buddhy. V areálu je dále k vidění pavilon se zvonem z roku 1710, který váží více než dvě tuny a je slyšet údajně až 10 km daleko. Další pavilon obsahuje stélu z roku 1715 popisující buddhistickou historii Hue a umístněnou na hřbetu želvy, která je symbolem dlouhověkosti.
Ve 30. a 40. letech 20. století byla pagoda centrem buddhistické protifrancouzské opozice a následně v 60. letech se stala centrem politických protestů proti jihovietnamské vládě katolíka Ngo Dinh Diema, které vyvrcholily v Saigonu roce 1963 upálením jednoho ze zdejších mnichů na protest proti režimu.
Mauzoleum císaře Minh Manga
Minh Mang byl po Gia Longovi druhý císař dynastie Nguyen (1820-41). Byl to schopný vládce, milovník architektury a také sexuálně čilý muž, který zplodil celkem 142 dětí s mnoha ženami a konkubínami. Stavba jeho mauzolea se pečlivě připravovala už za jeho života, realizována však byla až po jeho smrti jeho následovníkem Thieu Trim. Nachází se cca 12 km od Hue na břehu Řeky vůní.
Areál zahrnuje podobně jako jiná císařská mauzolea tři základní části – chrám určený k uctívání panovníka i jeho ženy, samotnou hrobku a také kamennou stélu popisující panovníkův život. Brána císařovy hrobky je otevřena pouze jednou v roce, v den císařových narozenin. Za zmínku stojí ještě tzv. Pavilon čistého světla stojící na třech stupňujících se terasách symbolizujících nebesa, zemi a vodu a obklopený plumériemi (symbol dlouhověkosti). Mauzoleum Minh Manga však vyniká především krásnou zahradou s jezírky, do níž jsou jednotlivé stavby zasazeny.
Mauzoleum císaře Tu Duca
Císař Tu Duc z dynastie Nguyen vládl v letech 1847 až 1883. Na rozdíl od císaře Minh Manga neměl Tu Duc žádné potomky, ale jinak žil v soukromí velmi podobně – měl 104 manželek a spoustu konkubín. Jeho mauzoleum leží cca 5 km na jih od Hue a patří k vůbec nejpůsobivějším. Je zajímavé tím, že si ho sám navrhl a že mu sloužilo už za jeho života.
Jedná se o klidný 12hektarový park. Také zde se nachází chrám, hrobka císaře a jeho ženy a před ní uvítací nádvoří a místnost se stélami popisujícími života císaře. Zcela netradiční je fakt, že text na 20tunovou desku o sobě psal sám císař. Navíc byl překvapivě poměrně sebekritický a v textu přiznává i svoje chyby. Hrobku označil císař slovem Khiem („skromná“), ostatně toto slovo je součástí názvů i dalších zdejších staveb. Císař však v hrobce nikdy nebyl pohřben, místo jeho spočinutí není známé. Údajně bylo zabito všech 200 sluhů, kteří ho i s jeho poklady pohřbili, aby se tak tajemství nedostalo k vykradačům hrobů. Zajímavostí je, že ze dvou trůnů v chrámu je větší ten pro císařovnu, Tu Duc totiž měřil pouze 153 cm.