(lat. Elephas maximus maximus, angl. Sri Lankan elephant)
Popis
Slon cejlonský je největším ze tří poddruhů slona indického (Elephas maximus) žijícího v jihovýchodní Asii. Je to největší suchozemské zvíře celé oblasti, jedinci dorůstají výšky 2–3,5 m a váhy 2 000 až 5 000 kg, přičemž samice jsou menší než samci.
Kvůli vysoké váze se při pohybu dotýká země vždy nejméně třemi končetinami. Našlapuje pouze na konce prstů, zbytek chodidla je podložen vazivovým polštářem, špičky prstů jsou opatřeny kopýtkovitými nehty. Díky tomu je pohyb slona téměř neslyšný. Patří mezi tzv. mimochodníky, což znamená, že pohybuje dopředu vždy oběma končetinami na jedné straně těla (nikoliv najednou, nohy jdou po sobě). Váha na chodidle je rozložena, takže na 1 cm² působí hmotnost pouze 600 g.
Sloní chobot vznikl prodloužením horního rtu a nosu, na jeho konci se nachází jen jeden „prstík“ (slon africký má dva). Chobot je složen až ze 40 000 svalů a slouží zvířeti k dýchání, pití, podávání potravy do tlamy, dotýkání se, komunikaci, útoku, obraně atd. Do chobotu může slon nasát až 4 litry vody. Na rozdíl od slona afrického má na čele dvě „boule“ a menší ušní boltce, které slouží hlavně k odvádění přebytečného tepla z těla.
Kly má jen 7 % samců indických slonů, v populaci na Srí Lance je to ještě méně (to je další rozdíl oproti slonu africkému). Samice je mají jen vzácně, a pokud ano, tak velmi krátké. Kly slouží k získávání potravy, manipulaci s předměty, obraně atd. Vznikly prodloužením řezáků horní čelisti. Dále má slon ještě tři třenové zuby a tři stoličky. Pro drcení potravy používá vždy dva v dolní a dva v horní čelisti. Během života se tyto zuby obrušují a jsou zezadu postupně vytlačovány a nahrazovány následujícím zubem. K této výměně dochází šestkrát, po vypadnutí posledního zubu zvíře většinou uhyne hlady.
Kůže slona indického je silná 18–30 mm, bez srsti a téměř bez potních žláz. Na omak je hladší než u slona afrického a nachází se v ní mnoho nervových zakončení. Toho využívají majitelé slonů k ovládání zvířete při práci. Kůže má tmavou barvu s různě velkými růžovými plochami bez pigmentu, které jsou hlavně na uších, obličeji a břiše. Chlupy se nachází jen na konci ocasu. Po těle se ještě vyskytují hmatové chlupy, které se koncentrují v oblasti chobotu.
Slon umí velmi dobře plavat a rád se koupe. Dospělý jedinec nemá přirozené nepřátele a mláďata se jen velmi zřídka stávají kořistí tygrů (v Indii, protože na Srí Lance tygři nejsou). Slon se může v přírodě dožít i 60 let, v zajetí až 80 let.
Stádo
Stádo tvoří nejčastěji tři příbuzné samice se svými mláďaty. Vyskytují se i větší skupiny až o 15 samicích a někdy se tvoří i sezónní agregace o velikosti až 100 jedinců. Stádo vede nejstarší samice, ale na rozdíl od slonů afrických je složení skupiny více proměnlivé a sociální vztahy mezi jedinci nejsou tak pevné.
Samci se od skupiny oddělují po dosažení pohlavní dospělosti a žijí samotářsky nebo v dočasných mládeneckých skupinách.
Potrava
Sloni jsou býložravci, živí se širokou škálou rostlinné potravy od různých druhů trav přes byliny a popínavé rostliny až po kusy keřů a stromů. Alespoň jednou denně se potřebují napít, a proto se nikdy příliš nevzdalují od zdroje vody. Dospělý jedinec spořádá za den přibližně 150 až 200 kg potravy a vypije 50 až 200 litrů vody. Občas sloni požírají hlínu nebo jíl, aby doplnili chybějící minerály. Mívají také konflikty s místními obyvateli, kterým chodí požírat úrodu.
Důležitou roli v trávení hrají mikroorganismy žijící v tenkém a slepém střevě. Potrava není v těle efektivně zpracovávána, zužitkuje se jen z 35 až 40 %. Tenké střevo je dlouhé 11 m, tlusté 8 a slepé 1 m a má průměr 1,8 m. Srdce váží 15–18 kg.
Rozmnožování
Sloní samci dosahují pohlavní dospělosti ve věku 12–15 let. Jednou za rok přichází do období vyznačujícího se vysokou agresivitou a útočností, kterému se říká „musth“ (slovo pochází z urdštiny a znamená opilý). Hladina testosteronu se zvedne na stonásobek normální hodnoty a žlázy na stranách hlavy slona začnou produkovat sekret obsahující feromony. Musth souvisí zřejmě s periodickou reorganizací dominance mezi samci.
Samice přichází do říje až po odstavení předešlého mláděte, tedy zhruba každých 4 až 5 let. Sloní samci o ni soupeří mezi sebou, vysloveně tvrdé souboje jsou ale vzácné. Březost trvá 18–22 měsíců a rodí se jedno mládě, vzácně i dvojčata. Malý slon váží při narození 100 kg a matka ho kojí po další tři roky. Odstavené mladé samice zůstávají ve skupině, zatímco samci ji opouští.
Inteligence a smysly
Sloni jsou velmi inteligentní a mají výbornou paměť. Nejvyvinutějšími smysly jsou čich a sluch. Sloni dokáží vnímat i pro lidi neslyšitelné infrazvuky (5–24 Hz). Tyto zvuky také sami vydávají a dorozumívají se jimi na velké vzdálenosti. Dále produkují mnoho různých zvuků od troubení, mručení až po plácání ušima. Citlivě vnímají otřesy půdy nebo změny atmosférického tlaku. Pravděpodobně vnímají i přicházející déšť. Hmat je také velmi dobře vyvinut a hraje důležitou roli ve vzájemné komunikaci.
Zajímavosti
- Slon indický je z žijících živočichů nejpříbuznějším druhem vymřelých mamutů.
- Největší zdokumentovaný jedinec slona indického byl samec zastřelený v indickém Assanu maharádžou ze Susangu v roce 1924. Vážil 8 tun, na výšku měřil 3,35 m a od hlavy k ocasu byl dlouhý 8,06 m.
- První zmínky o domestikaci indických slonů jsou z hararské kultury, která se rozvíjela v povodí řeky Indu ve třetím tisíciletí před Kristem.
- Sloni byli běžní v sinhálské heraldice po dva tisíce let a udrželi se tam i po dobu britské koloniální nadvlády. Erb a vlajka od roku 1875 do 1948 zobrazovala slona a dokonce i dnes mnoho institucí používá slona ve svých znacích.
- Sloni hrají velmi důležitou roli v kultuře, literatuře a náboženství celé oblasti. Jeden z nejuctívanějších hinduistických bohů Ganéša je zobrazován se sloní hlavou. Velké buddhistické chrámy chovají své vlastní slony a jejich požehnání je velmi ceněno.
- Pracovní sloni se získávají odchytem z volné přírody a pak jsou vycvičeni tzv. mahauty. Používají se k nošení těžkých nákladů a hlavně k těžbě dřeva v nepřístupných oblastech, kam se nedostanou stroje.
- Dříve se využívali při lovu velkých zvířat nebo také jako válečná zvířata, kdy mohli přepravovat jednotky v obtížném terénu a přes vodní plochy, nosit těžké zásoby, vylamovat brány pevností s koulemi připevněnými na chobotech a především děsit nepřítele. Hlasitý hluk ale slony mate a bojí se ho, takže s příchodem střelných zbraní jejich válečné využití skončilo. Králové srílanské Anurádhapury používali slony k udupávání základů velkých náboženských staveb, vládcové Kandy zase k popravování zajatců (nechali je udupat slony).
- Původně žili sloni v hojných počtech na celém území ostrova Srí Lanka (Cejlon). Způsobovali ale značné škody na úrodě, a tak byla roku 1830 vyhlášena výplata odměny za každé zabité zvíře. Už v polovině 19. století vymizeli sloni z horských oblastí Srí Lanky kvůli kácení lesů pro vytvoření plantáží kávy a čaje. Jen mezi roky 1829 a 1855 bylo chyceno anebo zastřeleno více než 6 000 slonů. V 19. století byla divoká populace odhadována na 12–14 tisíc zvířat, v roce 2011 bylo napočítáno 5 879 slonů.
- Lov slonů pro slonovinu a lovecké trofeje kvetl na Srí Lance hlavně za koloniální éry v 19. a 20. století. Například major Thomas Rogers zastřelil sám více než 1 500 slonů. To je jako kdyby zabil jednoho slona každý den po dobu čtyř let. To může být jeden ze selekčních tlaků, který způsobil tak nízký výskyt klů u slonů na ostrově. I v současnosti existuje na Srí Lance nelegální obchod se slonovinou, i když v malém měřítku. Za jeho centrum se považuje město Kandy. Dnes jsou sloní populace na ostrově ohroženy hlavně ztrátou přirozeného životního prostředí, jeho fragmentací, stále se zvyšujícím počtem obyvatel a tlakem zemědělství. Každý rok je zabito několik desítek zvířat při obraně úrody nebo staveb. Sloni jsou dnes chráněni jak na území národních parků a rezervací, tak i mimo ně.
- Dalším velkým problémem pro slony jsou zemní miny, které na Srí Lance zůstaly po občanské válce. Mnoho slonů uhynulo na následky poranění, ti, které se podařilo zachránit, jsou trvale zmrzačeni. Většinou jim chybí spodní část končetiny, kterou na minu šlápli. V Thajsku mají obdobný problém, zachráněným slonům dávají vyrobené protézy, které nahradí chybějící nohu. Nejvýznamnější centra pro záchranu slonů jsou Pinnawala Elephant Orphanage v Kegalle, kde se starají o raněné jedince a osiřelá mláďata a Udawalawe Elephant Transit Centre v národním parku Udawalawe, kam jsou umístěna odchovaná mláďata před vypuštěním do přírody.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.