Slon africký

(lat. Loxodonta africana, angl. african bush elephant or african savanna elephant)

Popis

Slon africký je největším žijícím suchozemským savcem. Jedinci běžně dosahují výšky 3–4 metry. Délka těla samců se pohybuje mezi 7 až 9 metry a váha mezi 6–7 tunami. Samice jsou oproti samcům menšího vzrůstu s délkou těla 6,5–5,5 m a váhou okolo 4 tun. Za největšího změřeného slona se považuje samec zastřelený v roce 1955 v Angole, který měřil na výšku 4,2 metru a vážil 8 tun. Je vystaven v rotundě Národního přírodovědného muzea ve Washingtonu, D. C. V přírodě se sloni dožívají 65–70 let.

Přes svoji velikost a zdánlivou neohrabanost dokáží sloni vyvinout rychlost až 40 km/h, běžně se ale pohybují rychlostí 6 km/h. Kvůli jejich vysoké váze se při pohybu dotýkají země vždy třemi končetinami. Našlapují pouze na konce prstů, zbytek chodidla je podložen vazivovým polštářem, špičky prstů jsou opatřeny kopýtkovitými nehty. Díky tomu je jejich pohyb téměř neslyšný. Patří mezi tzv. mimochodníky, pohybují dopředu vždy oběma končetinami na jedné straně těla (nikoliv najednou, nohy jdou po sobě). Váha na chodidle je rozložena, takže na 1 cm² působí hmotnost pouze 600 g. Velmi dobře plavou.

Kůže slonů je velmi silná, téměř bez potních žláz a bezsrstá. Chlupy se nachází jen na konci ocasu. Po těle se ještě vyskytují hmatové chlupy, které se koncentrují v oblasti chobotu. Ten je tvořen odhadem až 40 000 svaly (celé lidské tělo jich má něco přes 600). Chobot slouží k dýchání, pití, manipulaci s předměty atd. Na jeho konci se nachází charakteristické dva hmatové „prstíky“.

Velké ušní boltce slouží slonům k odvádění přebytečného tepla z těla. Kly mají obě pohlaví, jsou to prodloužené řezáky horní čelisti. Rostou po celý život a mohou dosáhnout až 3,5 metru a 100 kg (v rekordních případech až 200 kg). Dále mají ještě tři třenové zuby a tři stoličky. Pro drcení potravy používají vždy dva zuby v dolní a dva v horní čelisti. Během života se tyto zuby obrušují a jsou zezadu postupně vytlačovány a nahrazovány dalšími zuby. K této výměně dochází šestkrát za život, po vypadnutí posledního zubu zvíře většinou uhyne hlady.

Potrava

Sloni jsou býložravci a mají významný vliv na krajinu. Když nemohou dosáhnout na listí na stromě, tak ho pokácí (tzv. devastační pastva). Za potravou také migrují na velké vzdálenosti. Denně vypijí 130–190 litrů vody a spořádají až 225 kg potravy, kterou požírají 15 až 18 hodin denně. Velká část potravy opouští tělo nestrávená. Na spánek, který tráví jako prakticky veškerý svůj čas ve stoje, jim zbývají pouze čtyři hodiny.

Důležitou roli v trávení hrají mikroorganismy žijící v tenkém a slepém střevě. Potrava není v těle efektivně zpracovávána, zužitkuje se jen z 35–40 %. Tenké střevo je dlouhé 11 m, tlusté 8 m a slepé 1 m a má průměr 1,8 m. Srdce váží 15–18 kg.

Chování

Jsou to společenská zvířata žijící ve stádu tvořeném příbuznými samicemi a jejich mláďaty. Vedoucí celé skupiny je vždy nejstarší samice (tzv. matriarchát), ve skupině panuje přísná hierarchie. Samci žijí samotářsky nebo v menších skupinách a ke stádům se přidružují jen v období rozmnožování, kdy bojují o samice. Březost trvá 22 měsíců a při porodu asistují další samice ze stáda (hlídají matku, pomáhají mláděti postavit se na nohy).

Narozené mládě měří 85 cm a váží 110 kg, samice ho kojí 2 roky. Denně vypije slůně 12 litrů mléka a každý měsíc přibere 9–20 kg. Od čtyř měsíců začíná přijímat pevnou potravu a v půl roce již pravidelně žere stravu dospělých. Růst se během života zpomaluje, ale nezastavuje. Sloni dospívají v deseti letech, ale začínají se rozmnožovat až za dalších 5 nebo 10 let. Mladé samice zůstávají ve stádu, zatímco samci skupinu opouští.

Sloni jsou velmi inteligentní a mají výbornou paměť. Vedoucí samice si například pamatuje všechny zdroje vody v okolí, a tak může v období sucha neomylně dovést skupinu k napajedlu. Jako jedni z mála zvířat dokáží truchlit nad mrtvými příbuznými. Shluknou se u uhynulého zvířete, hladí ho choboty, troubí, nosí mu potravu, anebo se ho pokouší postavit na nohy. Často u něj zůstávají mnoho hodin a pak se na místo několikrát vrací. Velký zájem mají i o sloní kosti, hlavně čelisti a kly.

Velmi rádi se koupají a válí v bahně, které slouží jako ochrana před komáry, klíšťaty a mouchou tse-tse. Bahno zároveň chrání pokožku před sluncem a díky vypařování vody i ochlazuje zvíře.

Smysly

Nejvyvinutějšími smysly jsou čich a sluch. Sloni dokáží vnímat, i pro lidi neslyšitelné, infrazvuky (5–24 Hz). Tyto zvuky také sami vydávají a dorozumívají se s nimi na velké vzdálenosti. Dále produkují mnoho různých zvuků od troubení, mručení až po plácání ušima. Citlivě vnímají otřesy půdy nebo změny atmosférického tlaku. Pravděpodobně slyší i přicházející déšť. Hmat je také velmi dobře vyvinut a hraje důležitou roli ve vzájemné komunikaci. Nejslabším smyslem je zrak.

Predátoři a ohrožení člověkem

Díky svojí velikosti nemá dospělý slon přirozené nepřátele, ale malá mláďata se mohou stát kořistí lvů, krokodýlů, leopardů a hyen. V případě napadení je mládě zuřivě bráněno jak matkou, tak i celým stádem. Typickou hrozbou pro predátory je roztažení uší a troubení.

Největším nepřítelem slonů je člověk, který je lovil pro maso, kůži, kosti a kly (tzv. slonovinu). Sloni tak postupně vymizeli ze severní, většiny jižní a západní Afriky. Intenzita lovu vzrostla během 19. a 20. století, v této době se z Afriky vyváželo 800 až 1 000 tun slonoviny ročně. To odpovídá 100 000 zabitým slonům ročně. Během druhé světové války a následné ekonomické krize zájem o slonovinu poklesl. Nárůst opět nastal po roce 1970, kde se největším odběratelem stalo Japonsko. V 80. letech 20. století skupovalo Japonsko 40 % světové produkce slonoviny, dalších 40 % připadlo na Evropu a Severní Ameriku. Centrem obchodu se stal Hong Kong.

Původní populace afrických slonů čítala 5 až 10 miliónů jedinců. V roce 1979 byly populace odhadovány na 1,3 milionů v 37 afrických státech, v roce 1989 zbývalo pouze 600 000 kusů zvířat. V současnosti je obchod se slonovinou přísně regulován, problémem ale stále zůstává pytláctví, nelegální obchod a civilizační tlak člověka. Většina slonů se dnes vyskytuje na chráněných územích a v národních parcích, kde naopak někdy dochází k přemnožení. Potrava v rezervaci nestačí pro tak vysoký počet zvířat, ty migrují na území mimo rezervaci, kde mohou způsobit značné škody na pěstovaných plodinách.

Zajímavosti

• Sloni z oblasti na hranici mezi Keňou a Ugandou si chodí doplňovat minerální látky do jeskyně Kitum ve vyhaslé sopce Mt. Elgon. Kly vylamují horninu, kterou rozžvýkají a polykají.
• Samci, v období říje, jsou velmi agresivní a nebezpeční. Tomuto stavu se říká „musth“, výraz pochází z urdštiny a znamená opilý.
• Chobotem je slon schopen nasát najednou až pět litrů vody. Mláďata se musí chobot naučit používat a do zhruba půl roku života pijí mléko i vodu tlamou.
• Sloni dokážou chobotem používat různé předměty, např. klacky.
• Nejbližším žijícím příbuzným slona je daman.
• Slonovina se používala na výrobu kulečníkových koulí, kláves pián, šperků, knoflíků a sošek.
• V období sucha sloni hloubí jámy – „studně“ ve vyschlých korytech řek.
• Sloni obývající poušť Namib dokáží v hrtanu (hrtanové kapse) uchovat vodu, kterou si pak při vysokých teplotách kropí uši, aby se ochladili.
• U dospělých samců je penis dlouhý jeden metr a je esovitě prohnutý.
• V blízkosti slonů se často vyskytují další zvířata, která je využívají pro lov potravy nebo u nich hledají ochranu. Jsou to např. volavka rusovlasá, klubáci a divoká prasata.
• Sloni byli v minulosti využíváni i během válečných tažení. Známí jsou bojoví sloni kartaginského vojevůdce Hanibala Barkase, který s nimi přešel Alpy během druhé Punské války (218 př. n. l.). Alexandr Veliký se s nimi utkal v bitvě u Gaugamel (331 př. n. l.). Jejich použití bylo vždy velmi riskantní, protože jsou to lekavá zvířata, která v bitvě často napadla i vlastní vojáky.

Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.