(lat. Phoenicopterus chilensis, angl. chilean flamingo)
Popis
Je nejpočetnějším a nejrozšířenějším jihoamerickým plameňákem. Vyskytuje se od středního Peru až po Ohňovou zemi. Patří k větším druhům plameňáků, dosahuje délky těla okolo 105 cm, rozpětí křídel 135 cm a váhy 2,3 kg. Obývá mokřadní biotopy, sladké, slané i brakické vody až do výšky 4 500 m n. m.
Zbarvení peří se pohybuje od bílé přes růžovou až po červenou barvu, letky na křídlech jsou černé. Má dlouhý tenký krk a nohy, které jsou kryté silnou kůží, protože se často pohybuje ve velmi slané nebo alkalické vodě. Od jiných druhů plameňáků ho rozlišíme díky žlutošedým nohám s růžovými „koleny“ a také zobáku, na kterém černá barva sahá až za ohyb. Růžové zbarvení peří plameňáků je způsobeno karotenoidovými pigmenty, které pták získává ze své potravy. Čím je potrava na tato barviva bohatší, tím je barva peří sytější.
Mimo dobu hnízdění není plameňák vázán na jednu oblast, ale migruje na vzdálenost až tisíců kilometrů. Dokáže vyvinout rychlost až 60 km/h a přelétá hlavně během noci. V přírodě se dožívá okolo 20 let, v zajetí dokonce i 50 let.
Hejno
I když se plameňáci sdružují do velkých hejn čítajících až 6 000 ptáků, neudržují mezi sebou téměř žádné vazby. Základní sociální jednotkou je pár samec-samice, mezi kterými je silný vztah. Do kolonií se sdružují hlavně proto, aby se vyhnuli predátorům.
Potrava
Plameňáci se živí převážně drobnou potravou, jako jsou sinice, řasy, drobní korýši (žábronožka solná). Dále měkkýši, červy, larvami hmyzu, vodními rostlinami a jejich semeny.
Zobák plameňáků je velký a dokonale přizpůsobený k získávání potravy filtrováním. Horní čelist má na průřezu trojúhelníkovitý tvar a zapadá do dolní čelisti. Na jazyku a uvnitř zobáku se nachází drobné lamely, na kterých se zachytává potrava. Pták chodí po mělčinách se zobákem horizontálně ponořeným do vody. Na bázi zobáku nasává vodu, na jeho špičce ji vypouští a jazyk používá jako píst.
Rozmnožování
Plameňáci hnízdí ve velkých koloniích na slaných i sladkých vnitrozemských jezerech, bažinách i na mělčinách u mořského pobřeží. Páření předchází hromadné námluvy, při kterých samice preferují samce se sytě vybarveným peřím. Je to totiž jasný signál toho, že se jedná o zdatného dobře živeného jedince, který bude mít silné a zdravé potomky. Vytvořené páry jsou spolu několik sezón.
Hnízdo je kuželovitá stavba z hlíny, bahna, vysoká až 60 cm. Samice většinou snáší jedno bílé vejce, na kterém sedí oba rodiče 28–31 dní. Mláďata mají po vylíhnutí „normální“ zobák, takže než se jim vytvoří ten pro filtrování, jsou krmena rodiči sekretem z volete, tzv. voletním mlékem. To vzniká odlupováním epitelové výstelky volete, je bohaté na bílkoviny a tuky. Mláďata plameňáků jsou šedivá a v koloniích vytváří „školky“, ve dvou týdnech se jim začíná zakřivovat zobák a začínají sama přijímat potravu.
Komunikace
Plameňáci vydávají různé zvuky při letu, hnízdění nebo sbírání potravy. Jejich volání připomíná kejhání hus.
Zajímavosti
- Plameňáci mají oko větší než mozek.
- Celkové počty plameňáků chilských se odhadují na 200 000 jedinců.
- V Bolívii bylo zaznamenáno hnízdění tohoto plameňáka na ledovci pokrytém sedimenty.
- Plameňáci chilští byli vysazeni v Německu a Holandsku, malé populace se také vyskytují v USA (Utahu a Kalifornii). Byl to také první druh plameňáka, kterého se podařilo odchovat v evropské zoo, konkrétně ve švýcarské Basileji v roce 1958.
- Nejvíce je ohrožuje negativní vliv člověka, jako je znečištění pesticidy, těžkými kovy, vypouštění odpadu z chemiček atd. Také je ohrožují ptačí nemoci a přemnožení jedovatých bakterií ve vodě.
- Ve starém Římě byly jazyky plameňáků považovány za delikatesu.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.