Plameňák růžový a plameňák malý
(lat. Phoenicopterus roseus/minor, angl. greater/lesser flamingo)
Popis
Ve východní Africe se vyskytují dva druhy plameňáků. Plameňák růžový, který má největší plochu výskytu zasahující přes jih Evropy do jižní Asie. Je největším druhem plameňáka, dosahuje výšky 110–150 cm a váhy 2–4 kg. Plameňák malý je naopak nejmenším, ale zároveň nejpočetnějším druhem plameňáka. Jeho populace se odhaduje na 2,5 milionu jedinců.
Oba druhy se od sebe liší především velikostí, ale také zbarvením zobáku. Plameňák malý má zobák téměř celý černý, zatímco plameňák růžový má černou jen špičku zobáku. Oba mají dlouhý tenký krk a nohy, které jsou kryté silnou kůží, protože se pohybují často ve velmi slané nebo alkalické vodě. Zbarvení peří se pohybuje od bílé přes růžovou až po červenou barvu, letky na křídlech jsou černé. Růžové zbarvení je způsobeno karotenoidovými pigmenty, které pták získává ze své potravy. Čím je potrava na tato barviva bohatší, tím je barva peří sytější.
Plameňáci obývají mokřadní biotopy, sladké, slané i brakické vody. Mimo dobu hnízdění nejsou vázáni na jednu oblast, ale migrují na vzdálenost až tisíců kilometrů. Dokáží vyvinout rychlost až 60 km/h a přelétají hlavně během noci. V přírodě se dožívají okolo 35 let, v zajetí dokonce až 77 let. Jsou loveni predátory, jako jsou čápi marabu, paviáni nebo orel jasnohlasý.
Hejno
I když se plameňáci sdružují do velkých hejn čítajících až 200 000 ptáků, neudržují mezi sebou téměř žádné vazby. Základní sociální jednotkou je pár samec-samice, mezi kterými je silný vztah. Do kolonií se sdružují hlavně proto, aby se vyhnuli predátorům.
Potrava
Plameňáci se živí převážně drobnou potravou, jako jsou sinice (rod Spirulina) a drobní korýši (žábronožka solná). Dále se živí měkkýši, červy, larvami hmyzu, vodními rostlinami a jejich semeny. Sinice rodu Spirulina roste pouze v silně alkalických jezerech, je modrozelená a její fotosyntetické pigmenty (po úpravě v játrech) dávají plameňákům růžovou barvu.
Zobák plameňáků je velký a dokonale přizpůsobený k získávání potravy filtrováním. Horní čelist má na průřezu trojúhelníkovitý tvar a zapadá do dolní čelisti. Na jazyku a uvnitř zobáku se nachází drobné lamely, na kterých se zachytává potrava. Pták chodí po mělčinách se zobákem horizontálně ponořeným do vody. Na bázi zobáku nasává vodu, na jeho špičce ji vypouští a jazyk používá jako píst.
Rozmnožování
Plameňáci hnízdí ve velkých koloniích na slaných i sladkých vnitrozemských jezerech, bažinách i na mělčinách u mořského pobřeží. Páření předchází hromadné námluvy, při kterých samice preferují samce se sytě vybarveným peřím. Je to totiž jasný signál toho, že se jedná o zdatného dobře živeného jedince, který bude mít silné a zdravé potomky. Pozoruhodné je hromadné páření plameňáků malých, kdy se stovky ptáků pohybují jako na povel s nataženými krky nahoru a dolů. Vytvořené páry jsou spolu několik sezón.
Hnízdo je kuželovitá stavba z hlíny a bahna, vysoká až 60 cm. Samice většinou snáší jedno bílé vejce, na kterém sedí oba rodiče 28–31 dní. Mláďata mají po vylíhnutí „normální“ zobák, takže než se jim vytvoří ten pro filtrování, jsou krmena rodiči sekretem z volete, tzv. voletním mlékem. To vzniká odlupováním epitelové výstelky volete a je bohaté na bílkoviny a tuky. Mláďata plameňáků jsou šedivá a v koloniích vytváří „školky“, ve dvou týdnech se jim začíná zakřivovat zobák a začínají sama přijímat potravu.
Kolonie mohou čítat až několik tisíc jedinců a leží převážně ve východní Africe. K největším hnízdištím patří silně alkalické jezero Natron a jeho okolí v severní Tanzanii.
Komunikace
Plameňáci vydávají různé zvuky při letu, hnízdění nebo sbírání potravy. Jejich volání připomíná kejhání hus.
Zajímavosti
- Největším zdokumentovaným plameňákem růžovým byl samec o výšce 187 cm a váze 4,5 kg.
- Plameňáci mají oko větší než mozek.
- Ve starém Římě byly jazyky plameňáků považovány za delikatesu.
- Staří Egypťané věřili, že plameňáci jsou živým zpodobněním boha Ra.
- I když je plameňák malý považován za nejpočetnější druh, patří mezi druhy blízké ohrožení, protože jeho počty klesají a hnízdiště jsou ohrožena lidskou činností. Nejvíce je ohrožuje negativní vliv člověka na jezera ve Velké příkopové propadlině prostřednictvím znečištění pesticidy, těžkými kovy, vypouštění odpadu z chemiček atd. Také je ohrožují ptačí nemoci a přemnožení jedovatých bakterií ve vodě. Jezero Natron, zařazené do Ramsarské úmluvy o mokřadech, je ohroženo plánovanou těžbou sody (odsáváním vody) a stavbou elektrárny. Ohroženo je i keňské jezero Nakuru, které postupně vysychá. Důvodem je zřejmě odlesňování v okolí a odčerpávání vody místními zemědělci. Proto se začalo s vysazováním nových stromů, které by měly zajistit zadržení vody v krajině.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.