(lat. Pelecanus onocrotalus, angl. great white pelican, eastern white pelican nebo white pelican)
Popis
Pelikán bílý je druhým největším druhem pelikána (největší je pelikán kadeřavý), který dosahuje váhy až 10 kg, délky 160 cm a rozpětí křídel 280 cm. Barva peří pelikánů je bílá až narůžovělá, okolo oka mají plochu holé kůže, která je u samců růžová a u samic oranžová. Mladí ptáci jsou zbarveni šedě až hnědě.
Vyskytují se na pobřežích moří, v zálivech, slaných i sladkých jezerech a solných pánvích. Musí mít ale vždy v dosahu sladkou vodu, kterou potřebují k údržbě peří. Pelikán bílý má velký areál rozšíření od východního Středomoří až po Vietnam a jižní Afriku.
Je to výborný letec, který využívá teplé stoupavé vzdušné proudy. Za potravou létá i na velké vzdálenosti, ptáci přitom tvoří formaci ve tvaru písmene „V“. Pelikáni jsou velmi dobře přizpůsobeni životu ve vodě. Jejich silné krátké nohy jsou opatřeny plovací blánou. Peří si mastí sekrety z kostrční mazové žlázy, aby bylo nesmáčivé.
Hejno
Pelikáni jsou společenští ptáci, kteří se při hnízdění sdružují do velkých kolonií. Ve skupinách i loví a vzájemně spolupracují.
Potrava
Živí se převážně rybami, každý jedinec zkonzumuje denně okolo 1,4 kg ryb. Dále žerou korýše, pulce, želvy a v době hladu i mláďata jiných ptáků, např. tereje jihoafrického. Během doby, kdy je potravy nedostatek, žerou dokonce i racky, které nejdříve utopí a pak polknou. Okrádají také jiné ptáky o jejich ulovenou potravu.
Pelikáni loví pomocí vaku, který funguje jako podběrák na ryby. Ponoří hlavu pod vodu, naberou do něj vodu s rybami, smrštěním vaku odstraní přebytečnou vodu a ryby polknou. Při lovu spolupracují, kdy 6–8 jedinců utvoří formaci tvaru podkovy.
Rozmnožování
Pelikáni hnízdí v početných koloniích, v rákosí, křoví nebo i na volném prostranství. Hnízdo připomíná spíš hromadu rákosí, větviček a dalšího materiálu, může mít až 1,5 m v průměru. Samice pelikána snáší 2–4 vejce, na kterých sedí 29–36 dnů. Mláďata jsou po vylíhnutí holá a bezmocná, rodiče je krmí natrávenými rybami.
Mladým pelikánům hrozí nebezpečí od predátorů, ale také od sousedních párů pelikánů, kteří nemocná, slabá nebo opuštěná mláďata odstraňují mimo kolonii. Kdyby to nedělali, mohlo by hrozit například šíření nemocí. Mláďata také soupeří o potravu se svými sourozenci, slabší obvykle hynou.
Komunikace
Pelikáni vydávají syčivé a chrochtavé zvuky, kterými se dorozumívají. Námluvy tvoří soubor vizuálních gest a zvuků, které tvoří jakýsi rituál.
Zajímavosti
- Největší kolonie pelikánů se nachází na jezeře Rukwa v Tanzanii, kde se nachází okolo 75 000 jedinců. Za rok sežere taková populace 28 milionů kg ryb.
- Z vaku pelikánů se vyrábí sáčky na tabák, z guana (nahromaděného trusu) se vyrábí hnojiva. Tuk mladých pelikánů se používá v tradiční indické a čínské medicíně. Využívá se i kůže.
- Patří mezi málo ohrožené druhy. Světová populace pelikánů bílých je stále poměrně velká - okolo 270 až 290 tisíc jedinců. Ohroženi jsou znečištěním a ztrátou vhodného prostředí pro lov a hnízdění.
- V Africe žije ještě jeden druh pelikána – pelikán africký (Pelecanus rufescens), který je šedavý jako mláďata pelikána bílého, ale zobák a okolí očí je bílé. Hnízdí na stromech.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.