(lat. Rhinoceros unicornis, angl. indian rhinoceros, great Indian rhinoceros)
Popis
Nosorožci indičtí jsou velmi vzácná zvířata, která se vyskytují jen na území indického subkontinentu. Najdeme je v zalesněných nebo křovinatých oblastech a na travnatých pláních v blízkosti velkých řek. Po nosorožci tuponosém/bílém jsou druhými největšími nosorožci na světě a zároveň druhými největšími zvířaty žijícími v Asii (prvním je slon indický). Dospělí samci měří na délku 360 až 393 cm, v kohoutku měří 163 až 193 cm a ocas měří 60 cm. Jejich váha se pohybuje od 2 000 do 2 200 kg. Samice jsou o něco menší s délkou těla 310 až 340 cm, výškou v kohoutku 147 až 173 cm a vahou okolo 1 600 kg. Největší zaznamenaný kus dosáhl váhy 4 000 kg.
Obě pohlaví mají na hlavě roh, který je vytvořen z keratinu (z toho jsou i např. chlupy a nehty). Nosorožčí roh je v podstatě složen z tisíců jednotlivých chlupům podobných vláken. I když je velmi pevný, může se zlomit nebo naštípnout, po uříznutí opět doroste. Kromě místa, kde vyrůstá z kůže, v sobě nemá roh nervy ani cévy, takže když mu ho např. při převozu uříznou, zvíře to nebolí. Obvykle roh dosahuje délky okolo 25 cm, nejdelší zdokumentovaný měřil na délku 57 cm a vážil 3 kg. Nosorožci ho používají k obraně, zastrašování či vyhrabávání kořínků a lámání větví, kterými se živí.
Šedohnědá kůže nosorožců je silná a téměř holá, kromě srsti na uších a ocase. Na těle zvířete vytváří kůže záhyby připomínající pancíř. Narůžovělé zbarvení okrajů záhybů je způsobeno množstvím krevních cév, které slouží k regulaci tělesné teploty zvířete. V těchto místech se často drží paraziti, jako jsou klíšťata a roztoči, které si nosorožci nechávají vyklovávat např. od volavek. Tento vztah je považován za mutualismus (výhoda pro oba organismy).
Nejaktivnější jsou nosorožci hlavně brzy ráno, později odpoledne a také v noci. V horkých dnech odpočívají ve stínu stromů a keřů. Pravidelně a velmi rádi se chodí ochladit a vykoupat do vody. Jsou velmi rychlí, na krátkou vzdálenost dokážou běžet rychlostí až 55 km/h a překvapivě hbitě měnit směr. Dospělí nosorožci nemají v přírodě moc přirozených nepřátel, mláďata mohou ohrožovat tygři. V zajetí se mohou dožít až 47 let.
Sociální uspořádání
Jsou to spíše samotářská zvířata, která společnost dalších jedinců příliš nevyhledávají. Samice s mláďaty a dospívající zvířata mohou vytvářet menší skupinky, které se sdružují na pastvě anebo u vody. Při setkání jsou přátelští a navzájem se zdraví pohupováním hlavy nebo očucháním. Mláďata si i společně hrají.
Samci jsou po většinu času samotáři a v blízkosti jiných zvířat je najdeme jen v období páření, kdy jsou dost agresivní. Nosorožci nejsou příliš teritoriální zvířata, svoje území o velikosti 2 až 8 km² si značí hromadami trusu a močí. Teritoria se částečně překrývají a mimo období rozmnožování se zvířata většinou bez problémů snáší.
Potrava
Nosorožci patří mezi býložravce, hlavní složku jejich potravy tvoří různé druhy trav. Kromě toho požírají také listy a větvičky keřů a stromů, květy a spadlé ovoce. V blízkosti vody spásají i porosty vodních rostlin. K uchopení potravy používají pohyblivé pysky. Pasou se nejčastěji ráno a večer, kdy není horko.
Rozmnožování
Páření nosorožců předchází námluvy, během kterých je samec dost agresivní. Samici může pronásledovat na velkou vzdálenost, a dokonce na ni útočit. Ostatní samce zahání a často dochází k soubojům, které mohou končit i vážným zraněním jednoho z nich. K boji využívají roh, přetlačují se a kousají se předními zuby.
Březost trvá u nosorožců 15 až 16 měsíců, samice rodí jedno mládě, které s matkou zůstává cca čtyři roky, většinou dokud se nenarodí samici další mládě. Samice dospívají a začínají se samy rozmnožovat ve věku 6 let, samci dospívají o něco později. K úspěšnému rozmnožení je u nich potřeba dosažení patřičné velikosti a síly, aby mohli konkurovat ostatním samcům.
Komunikace a smysly
Zrakovou komunikaci využívají nosorožci hlavně na krátké vzdálenosti, protože špatně vidí. Ta zahrnuje hlavně různé postoje a řeč těla, kterými vyjadřují svoji náladu. Vztyčené uši znamenají zvědavost, uši přitisknuté k hlavě rozzlobení. Ocas zvednutý nahoru má několik možných významů, buď zvědavost, varovný signál nebo sexuální zájem o opačné pohlaví. Samci se agresivně předvádí v přítomnosti soka.
Nosorožci se převážně orientují pomocí sluchu a čichu, které mají velmi dobře vyvinuté. Uši se mohou otáčet okolo celé hlavy a efektivně tak zachytávat všechny zvuky. Pomocí pachu si značkují teritoria, rozstřikují moč na okolní keře a stromy. Z takovéto značky jiný jedinec dokáže vyčíst mnoho informací, např. pohlaví, věk, zdravotní stav atd. Predátory nebo jiné nebezpečí často zachytí pomocí čichu. Proti větru se lze k nosorožcům přiblížit na krátkou vzdálenost, jakmile ale zavětří, jejich chování může být nevypočitatelné.
Nosorožci vydávají mnoho zvuků. Dlouhé frknutí vyjadřuje strach, zvuk podobný kýchnutí oznamuje ostatním nebezpečí. O své přítomnosti informují další nosorožce také škrábáním a rytím do kmenů stromů.
Zajímavosti
- Koncem 19. století byl nekontrolovaný a velmi rozšířený sportovní lov nosorožců hlavní příčinou jejich rychlého úbytku. Na začátku 20. století se jejich počty pohybovaly jen okolo 100 kusů a druh byl téměř vyhuben. Po zákazu lovu se jejich počty začaly pomalu zvyšovat. V roce 2022 byla celková populace nosorožce odhadována na cca 4 000 jedinců s narůstajícím trendem. Z toho je cca 3 250 v Indii a cca 750 v Nepálu. Nosorožec je zařazen mezi zranitelné druhy.
- Největší nebezpečí pro nosorožce stále představuje nelegální lov pro jejich rohy, které se používají v tradiční čínské medicíně. Údajně dokáže člověka probrat z kómatu, léčí horečku a má příznivý vliv na mužskou potenci. Podle lékařských testů ale žádný účinek nemá. Dalšími příčinami ohrožení jsou ztráta přirozeného prostředí způsobená aktivitou člověka a celková změna klimatu, která způsobuje extrémní výkyvy počasí, jako jsou dlouhá období bez deště následovaná silnými záplavami, přítomnost nepůvodních a invazních druhů rostlin, konkurence o potravu s domácími zvířaty a pomalá reprodukce. Jsou také citliví na nemoci přenášené parazity jako např. klíšťata a pijavice.
- Nosorožci byli už odpradávna vyobrazováni a uctíváni mnoha kulturami a náboženstvími. První dochované vyobrazení nosorožce (2 350 až 2 000 př. n. l. je na tzv. Pašupatiho pečeti, která patří do Harappské kultury, kde je vyobrazen Pašupati „Pán tvorstva“ (starší manifestace boha Šivy) obklopen různými druhy zvířat.
- Dle záznamů se první nosorožci indičtí dostali do Evropy do Římské říše ve třetím století za vlády císaře Philippa Araba.
- Velmi známé vyobrazení nosorožce indického je dřevoryt od Albrechta Dürera z roku 1515, který je ale vytvořen na základě popisu a nákresu pořízeného v Lisabonu, kam bylo zvíře jménem Ulysses v roce 1515 dovezeno. Byl to první nosorožec v Evropě od římských dob. Dürerovo vyobrazení se stalo velmi populární a bylo považováno za velmi přesné až do 18. století, kdy se objevily více realistické kresby.
- Dalším dovezeným nosorožcem do Evropy byla samice Abada, která byla darem portugalskému králi Sebastiánovi I. od guvernéra Portugalské Indie v roce 1577. V Madridu je po ní pojmenována i ulice – Calle de la Abada.
- První úspěšné rozmnožení nosorožce v zajetí se podařilo v roce 1826 v Káthmándú, ale další se podařilo až o 100 let později v Kalkatě. V Evropě to bylo až roku 1956 v Basileji. V ČR jsou nosorožci indičtí chováni v plzeňské zoo.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.