(lat. Diceros bicornis, angl. black rhinoceros, hook-lipped rhinoceros)
Popis
Nosorožec dvourohý je velmi vzácné zvíře. Původně se vyskytoval v celé východní a střední Africe, dnes jsou jeho populace omezeny na několik málo oblastí. Nosorožec žije v savanách, v zalesněných a křovinatých oblastech. Je to mohutné zvíře, dospělci měří v kohoutku 132–180 cm, délka těla dosahuje 2,8–3,8 m a ocas měří 60 cm. Nosorožci váží od 800 do 1 400 kg. Velcí samci mohou dosáhnout dokonce 2,2 až 3 tuny. Samice jsou menšího vzrůstu.
Obě pohlaví mají na hlavě dva rohy, které jsou vytvořeny z keratinu (z něhož jsou např. i chlupy a nehty). Nosorožčí roh je v podstatě složen z tisíců jednotlivých, chlupům podobných vláken. I když je roh velmi pevný, může se zlomit nebo naštípnout. Po uříznutí opět doroste. Kromě místa, kde vyrůstá z kůže, v sobě roh nemá nervy ani cévy, takže když mu ho např. při převozu uříznou, zvíře to nebolí. Větší z rohů dosahuje až 50 cm, výjimečně dokonce 140 cm, nejdelší zdokumentovaný roh byl na délku dlouhý 150 cm. Velmi zřídka se může vyvinout ještě malý třetí roh. Nosorožci používají své rohy k obraně, zastrašování, vyhrabávání kořínků a lámání větví, kterými se živí.
Kůže nosorožců je silná a téměř holá, kromě srsti na uších a ocase. V jejích záhybech se často drží paraziti, jako jsou klíšťata a roztoči, které jim vyzobávají klubáci a volavky. Tento vztah byl často považován za mutualismus (výhoda pro oba organismy), později se ukázalo, že i klubáci mohou být paraziti a živit se krví nosorožců např. z otevřených ran.
I když se jmenuje nosorožec černý, jeho zbarvení je šedo-hnědo-bílé. Od nosorožce bílého/tuponosého se liší menším vzrůstem, prodlouženým horním pyskem, který využívá při okusování větví (nosorožec bílý má plochou hranatou tlamu vhodnou ke spásání trávy). Má také celkově menší lebku a uši.
Během horka přes den nosorožci odpočívají, spí a válí se v bahně nebo prachu. To jim pomáhá ochladit se a zároveň se chránit proti parazitům. Jsou velmi rychlí, dokážou běžet rychlostí až 56 km/h a překvapivě hbitě měnit směr. Dospělí nosorožci nemají v přírodě mnoho přirozených nepřátel, velmi zřídka se mohou stát kořistí krokodýlů. Dožívají se 35-50 let.
Sociální uspořádání
Jsou to samotářská zvířata, která se sdružují hlavně během rozmnožování. Na krátkou dobu mohou vytvářet menší skupinky také samice s mláďaty. Nosorožci nejsou příliš teritoriální zvířata, svoje území si značí hromadami trusu a močí. Často prochází bez problémů i územím jiného jedince. Velikost jejich území závisí hlavně na ročním období, dostupnosti vody a potravy. Např. v tanzanském NP Serengeti se velikost teritoria pohybuje mezi 43 až 133 km2, zatímco v kráteru Ngorongoro je to mezi 2,6 a 44 km2.
Potrava
Nosorožci patří mezi býložravce, živí se převážně okusováním stromů a trnitých keřů. Požírají listy, větvičky, výhonky, dřevo i ovoce. Celkově tak žerou okolo 220 druhů rostlin. Při okusování používají hlavně svůj pohyblivý horní pysk. Pasou se nejčastěji ráno a večer, kdy není horko. V období sucha vydrží bez vody až 5 dní.
Rozmnožování
Dospělí nosorožci se v době rozmnožování na krátkou dobu sdružují. Většina mláďat se rodí na konci období dešťů, kdy je dostatek potravy. Páření předchází rituální námluvy, kdy samci frkají, zápasí mezi sebou pomocí rohů nebo opakovaně předstírají agresivní útok a pak rychle utečou. Samec zůstává se samicí 2-3 dny, někdy až týden, páří se několikrát denně.
Březost trvá u nosorožců 15–16 měsíců, samice rodí jedno mládě, které váží 35–50 kg. S matkou zůstává 2-3 roky, většinou dokud se samici nenarodí další mládě. Pro mláďata představují nebezpečí hlavně lvi a hyeny. Dospívají v 5–8 letech podle pohlaví.
Komunikace
Zrakovou komunikaci využívají nosorožci hlavně na krátké vzdálenosti, protože špatně vidí (jsou krátkozrací). Zahrnuje hlavně různé postoje a řeč těla, kterými vyjadřují svojí náladu. Vztyčené uši znamenají zvědavost, uši přitisknuté k hlavě rozzlobení. Ocas zvednutý nahoru má několik možných významů, buď zvědavost, varovný signál nebo sexuální zájem o opačné pohlaví. Samci se agresivně předvádí v přítomnosti soka nebo při předstíraném útoku.
Nosorožci se orientují převážně pomocí sluchu a čichu, které mají výborně vyvinuté. Uši se mohou otáčet okolo celé hlavy a efektivně tak zachytávat všechny zvuky. Pomocí pachu si značkují teritoria, rozstřikují moč na okolní keře a stromy. Z takovéto značky jiný jedinec dokáže vyčíst mnoho informací, např. pohlaví, věk, zdravotní stav atd. Predátory nebo jiné nebezpečí často zachytí pomocí čichu. Proti větru se lze k nosorožci přiblížit na krátkou vzdálenost, jakmile ale zavětří, je jeho chování nevypočitatelné.
Nosorožci vydávají mnoho zvuků. Dlouhé frknutí vyjadřuje strach, zvuk podobný kýchnutí oznamuje ostatním nebezpečí. O své přítomnosti informují další nosorožce také škrábáním a rytím do kmenů stromů.
Zajímavosti
- Nosorožec dvourohý patří mezi kriticky ohrožené druhy. Dříve byl rozšířen přes celou subsaharskou Afriku. Ještě ve 20. století to byl nejrozšířenější druh nosorožce. Okolo roku 1900 se početnost odhadovala na několik set tisíc jedinců. Během druhé poloviny 20. století byly počty nosorožců drasticky sníženy na zhruba 70 000 kusů (okolo roku 1960) a na 10 až 15 000 jedinců odhadovaných v roce 1981. Začátkem 90. let počty poklesly pod 2 500 zvířat. Od roku 1996 jejich počet zase pomalu stoupá, v současnosti žije ve volné přírodě 3 100 a v zajetí 240 nosorožců dvourohých. Jeden z poddruhů (západoafrický nosorožec dvourohý) je považován za vyhubený.
- Nosorožec dvourohý byl dotlačen na pokraj vyhynutí hlavně kvůli nelegálnímu lovu pro jeho rohy. Hlavní odbytiště rohů bylo na Blízkém východě. Zde se rohy používaly k výrobě vyřezávaných rukojetí tradičních dýk nazývaných džambie. Poptávka po nich rapidně vzrostla po roce 1970, následkem toho následně drasticky poklesla populace nosorožců. Dalším odbytištěm nosorožčích rohů je Asie, kde se používají v tradiční čínské medicíně. Roh údajně dokáže člověka probrat z komatu, léčí horečku a má příznivý vliv na mužskou potenci. Podle lékařských testů ale žádný účinek roh nosorožce nemá.
- Odhaduje se, že 90 % dospělých nosorožců je zabito pytláky. Ani odřezávání rohů ochránci nosorožců pytláky často neodradí. Dalšími příčinami ohrožení tohoto druhu jsou ztráta přirozeného prostředí a pomalá reprodukce. Nosorožci dvourozí mají navíc největší výskyt smrtelných zápasů mezi jedinci, 50 % samců a 30 % samic zemře na následky poranění.
- Nosorožci jsou od přírody hodně zvědaví, zaujme je každý zvuk, a proto se snadno loví. Jsou agresivnější než nosorožec bílý, když se cítí ohroženi, často útočí. Bez upozornění útočí na lidi, ale i třeba na jiná zvířata.
- Zoo Dvůr Králové má největší chovnou skupinu těchto nosorožců na světě, chová je od roku 1971. Pravidelně nosorožce úspěšně rozmnožuje a také se podílí na jejich návratu do volné přírody.
- Druhým africkým druhem nosorožce je nosorožec bílý/tuponosý (Ceratotherium simum). Pojmenování nosorožců bílý a černý je zavádějící, nerozlišují se podle barvy kůže. Slovo white v pojmenování nosorožce bílého je špatným překladem holandského slova wijd, odkazujícího na jeho hranatý horní ret, na rozdíl od zahnutého rtu nosorožce dvourohého/černého.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.