Aklimatizace při výstupu na horu je klíčová pro vaše zdraví a úspěch. Výšková nemoc, která může nastat při nesprávné aklimatizaci, může způsobit mírné bolesti hlavy, ale i závažné zdravotní problémy a v krajních případech dokonce smrt. Proto je důležité věnovat patřičnou pozornost tomu, jak se tělo přizpůsobuje nové výšce.
Aklimatizace je proces fyzické adaptace na nižší obsah kyslíku ve výšce. Jak se stoupá výše, vzduch se stává řidčí a množství dostupného kyslíku se snižuje. Ačkoli procento kyslíku v každém nádechu zůstává konstantní, kvůli nižšímu tlaku vzduchu je množství dostupných molekul kyslíku v každém nádechu menší. Není tedy divu, že výše nad 2 500 metrů jsou považovány za problematické.
Nejdůležitější tipy pro úspěšnou aklimatizaci
Postupujte pomalu a trpělivě
Nejlepším způsobem aklimatizace je postupovat přirozeně, pomalu a trpělivě. Alpinisté se dostávají do nebezpečí, když příliš rychle a tvrdě tlačí. Jakmile dosáhnete vyšších nadmořských výšek, rozumným pravidlem je pokračovat zhruba 300-750 výškových metrů denně. To může znamenat výstup o 750 metrů, odpočinek na tomto místě a poté další výstup.
Aklimatizace na vyšší nadmořské výšky je individuální a závisí na mnoha faktorech. Ale obecně platí, že klíčovými prvky aklimatizace jsou postupné zvyšování výšky a umožnění tělu dostatečný čas na přizpůsobení se novým podmínkám.
Na horách je to často řešeno takzvaným aklimatizačním dnem každých několik dní, kdy horolezci zůstávají na stejné výšce, nebo vystoupají vyšší, ale poté se vrátí spát na stejnou výšku. To umožňuje tělu, aby se přizpůsobilo nižšímu tlaku a množství kyslíku v atmosféře.
Za nás je ideální, pokud víte, že budete přespávat jeden/dva dny ve vyšších nadmořských výškách, si ještě večer alespoň na jednu hodinu vystoupat zhruba 100 výškových metrů, kde budete relaxovat. Ovšem je dokázáno, že tělo se aklimatizuje i několik dní.
Je možné urychlit proces aklimatizace?
Pokud jde o urychlení procesu aklimatizace, existují určité strategie, které někteří horolezci používají. Nicméně, je důležité si uvědomit, že tyto strategie by měly být využity s opatrností a je nezbytné konzultovat je s lékařem předtím, než je vyzkoušíte:
- Léky: Některé léky, jako je Diamox (acetazolamid), mohou pomoci urychlit aklimatizaci tím, že stimulují dýchání a zvyšují množství kyslíku v krvi.
- Hydratace a strava: Udržování hydratace a konzumace stravy bohaté na karbohydráty může pomoci tělu lépe se přizpůsobit vyšší nadmořské výšce.
- Fyzická příprava: Být ve fyzické kondici je klíčové pro aklimatizaci. Čím je tělo v lepší kondici, tím lépe se může přizpůsobit fyzickým nárokům zvyšování výšky.
- Kyslíkové terapie: Některé expedice s sebou mívají přenosné kyslíkové nádrže, které se mohou použít k pomoci při aklimatizaci. Nicméně, tento způsob by měl být využíván obezřetně, protože může také maskovat příznaky horské nemoci.
- Postupné zvyšování výšky: Jak již bylo zmíněno, postupné zvyšování výšky a trávení času na každé nové výšce je jednou z nejúčinnějších strategií pro aklimatizaci.
Sledujte příznaky výškové nemoci
Hlavním příznakem Akutní horské nemoci (AMS) je trvalá nebo pulzující bolest hlavy. Nevolnost, zvracení, únava, letargie, nechuť k jídlu a nespavost jsou další příznaky. Pokud se objeví příznaky AMS, počkejte, až ustoupí, než se vydáte výše. Pokud se příznaky nezlepšují, je třeba sestoupit.
Příklad jak probíhá aklimatizace při výstupu
Výstup na Kilimandžáro v Tanzanii je často používán jako příklad pro vysvětlení procesu aklimatizace, neboť jeho vrchol Uhuru Peak se tyčí do výšky 5 895 metrů nad mořem. Tento výstup není snadný, a proto je správná aklimatizace jeho velmi důležitou součástí. Výstup na Kilimandžáro začíná v teplých deštných pralesech ve výškách nad 2 000 metrů a postupně se stoupá až k vrcholu. Ve výškách blížících se 3 000 metrů začínají někteří turisté pociťovat příznaky řidšího vzduchu, typicky slabé bolesti hlavy. Ve výškách blížících se 4 000 metrů se stává další stoupání skutečnou výzvou. V 5 500 metrech je atmosférický tlak poloviční ve srovnání s polohami u moře, což může způsobit značné potíže.
Různá výškové pásma mají různý vliv na člověka:
- Bezpečné pásmo do 2 500 m n. m.: Pro většinu lidí bezpečná výška, kde nejsou poznat žádné příznaky nadmořské výšky.
- Bezpečné pásmo 2 500–3 300 m n. m.: V těchto výškách už řada lidí může pociťovat, že se jim při výstupu hůře dýchá. Další nepříjemné projevy jsou ale výjimečné.
- Pásmo se zvýšeným rizikem 3 300–4 000 m n. m.: V těchto výškách už je třeba řešit aklimatizaci.
- Nebezpečné pásmo 4 000–6 000m n. m.: Oblast, ve které je už velmi důležitá správná aklimatizace. Neaklimatizovaní jedinci mohou trpět i horšími projevy horské nemoci.
- Velmi nebezpečné pásmo 6 000–8 000 m n. m.: Pásmo, ve kterém již dlouhodobý pobyt lidí není možný z důvodu trvalého negativního vlivu na organismus.
- Zóna smrti nad 8 000 m n. m.: Většina lidí zde může fungovat a přežije pouze s kyslíkovým dýchacím přístrojem.
Co se týče aklimatizace na velké výšky, lidské tělo se dokáže vyšší nadmořské výšce za určitých podmínek „bránit“. Typicky dochází ke zvýšení počtu červených krvinek pro lepší distribuci kyslíku orgánům a zvýšení tlaku v plicních kapilárách, což zajišťuje okysličení i oblastí, které jsou normálně nevyužity.
Doufáme, že vám naše rady přijdou vhod a větší či menší výstup si hezky užijete.
Autorem textu je Václav Brynda, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.