Pár čísel na úvod
Lago di Garda se nachází na pomezí tří italských regionů: Benátsko, Lombardie a Tridentsko – Horní Adiže. Se svou rozlohou 367 km² je největším jezerem v Itálii. Pokud jde o hloubku (až 346 m), řadí se dokonce na přední místa evropského žebříčku. Jezero připomínající svým tvarem housle má na délku 52 km. Šířka vodní hladiny se pohybuje od necelých 3 km na severu až po 17 km na jihu. Pokud byste celé jezero chtěli objet autem, vyšlo by to zhruba na 180 km.
Název
Podle římské legendy dal jezeru vzniknout keltský bůh oceánu Benacus, který jej věnoval horské víle, do níž se zamiloval. Název Lacus Benacus neslo jezero až do 9. století, kdy byl nahrazen germánským pojmem Garda („strážné stanoviště“).
Reliéf
Původ jezera je ledovcově-tektonický. Poklesem reliéfu zde vzniklo údolí, které bylo v poslední době ledové přehrazeno morénou Etschského ledovce, jenž se táhl 300 km na jih od hlavního alpského hřebene. Po jeho ústupu byla prohlubeň zalita vodou. Jediným velkým z 25 přítoků je řeka Sarca, která do jezera ústí na severu ve městě Torbola. Na jihu odvádí vodu řeka Mincio vlévající se do Pádu. Vodní kanál propojuje jezero také s řekou Adiže.
Lago di Garda je zasazeno do krásných přírodních kulis, které kombinují alpský a středomořský ráz. Přibližně do dvou třetin své délky je lemováno dvěma horskými masivy pohoří Garda. Výška strmých skalních štítů dosahuje kolem 2 000 m. Na východě se táhne souvislý masiv Monte Baldo (nejvyšší bod 2 218 m), na západě se tyčí osamocené skupiny hor brescianského předhůří Alp (Parco Alto Garda Bresciana). Severozápadně od jezera se tyčí Monte Cadria, nejvyšší vrchol Gardských hor (2 254 m). Nad severním břehem jezera trčí ostrý hřeben Monte Brione. Jižní část jezera obklopují úrodné morénové kopce, které postupně přecházejí do Pádské nížiny. Lákadlem je zde 50 kilometrů písečných pláží.
Jezero není příliš členité. Na jihozápadě vybočují malé poloostrovy Manerba del Garda a San Felice del Benaco, na protějším břehu pak poloostrov San Vigilio. Na jihu vybíhá do délky téměř 4 km uzoučký výběžek pevniny s názvem Sirmione. Na jezeře se nachází pět malých ostrůvků (např. Isola del Garda a Isola dell'Olivo), většina z nich je však nepřístupná.
V blízkém okolí Lago di Garda se třpytí hladina dalších jezer menšího rozsahu: smaragdově zbarvené Tenno (vzniklo sesuvem půdy teprve v 11. až 12. století), jezero Ledro zdobené malým ostrůvkem, dále jezera Idro a Valvestione.
Podnebí
Lago di Garda leží na jižní hranici alpské oblasti. Díky horskému štítu na severu je chráněno před studeným arktickým vzduchem. Z jihu naopak nic nebrání vlivu Středozemního moře. K teplému klimatu přispívá také akumulační schopnost vody v jezeře – v zimě vzduch otepluje, v létě naopak mírní vysoké teploty.
Sníh padá v bezprostřední blízkosti jezera málokdy, najdeme jej spíše ve vyšších partiích hor (lyžuje se na vrcholu Monte Baldo). Ledem bylo jezero pokryté naposledy v roce 1709. Nejdeštivějším obdobím s intenzivními přeháňkami je duben až červen a také říjen a listopad. Od května do září je teplo a slunečno, v letních parnech se objevují bouřky. Průměrná teplota vody se v létě pohybuje okolo 25 stupňů.
Díky výkyvům v teplotě a tlaku členitého reliéfu se lze v oblasti jezera setkat s mnoha druhy větrů vanoucích různými směry a rychlostmi. Místní jich rozlišují až padesát. U velkého množství z nich lze vypozorovat pravidelný výskyt. V popůlnočních hodinách začíná vát od severu pelèr (také transmontana), který dělá radost především vyznavačům vodních sportů. Po poledni jej střídá teplý vítr z jihu, òra. K dalším druhům patří ander, ponale, fasanella, gardesana, visentina a jiné.
Fauna a flóra
Stejně jako se směrem na jih jezera proměňuje charakter okolní krajiny, mění se také rostlinstvo. Úpatí horského masivu Monte Baldo (přezdívaného „botanická zahrada Evropy“) pokrývají bukové lesy a stálezelené vavříny, ve vyšších polohách se rozkládají alpské louky a vřesoviště. Kvetou zde také lilie a pivoňky, narcisy a protěže. V bažinatých oblastech v bezprostřední blízkosti jezera se vyskytuje rákosí, blatouchy, lekníny a vodní jetel.
K jižnímu cípu jezera již zasahuje středomořská vegetace – výjimkou nejsou palmy, mandlovníky, oleandry, magnolie, akácie a cypřiše. Daří se zde také olivovníkům a citrusům, jejichž plody jsou významným hospodářským artiklem této oblasti již od římských dob. Gardské jezero je také oblastí kontrolovaného označení původu (DOC) vynikajícího vína.
Mokřady při březích Lago di Garda a ústí řek jsou místem výskytu racků, potápek, zlatohlávek, volavek či lysek černých, dále zde žije např. rákosník obecný a bukáček malý. Na skalních stěnách hnízdí rehci zahradní, luňáci a havrani. Na horských svazích můžete zahlédnout jeleny a srnce, sviště horské a kozorožce. Po zákazu jejich lovu se zde před nedávnem opět rozšířili kamzíci. V chráněné oblasti Monte Baldo žijí tetřevi, orebice horské (z řádu hrabavých ptáků), lišky a kuny, zmije a množství motýlů. Poblíž vody se může vyskytovat užovka obojková. Nejčastějšími rybami v jezeře jsou kapři, dále zde najdeme nepůvodní lososovité ryby. Kromě nich je jezero domovem ohroženého endemitu pstruha italského, který dosahuje až 50 cm.
Města
Pobřeží Lago di Garda je lemováno městy s půvabnými středověkými centry a historicky cennými domy a naštěstí nebylo příliš poznamenané výstavbou nevkusných hotelů. Na východním břehu jezera se nachází velké množství kempů a ubytovacích zařízení, zatímco západní břeh je v severní části velmi strmý a méně obydlený. Nejhustší osídlení najdeme na jihu jezera.
Riva del Garda (17 tisíc obyvatel) – druhé největší město na břehu jezera je důležitým obchodním a kulturním centrem, které tvoří vstupní bránu k jezeru na severu.
Torbole (3 tis. obyvatel) – malebný přístav, který je spolu s Rivou centrem vodních sportů.
Malcesine (4 tis. obyvatel) – jedno z nejpůvabnějších měst u Lago di Garda s dominantou středověkého hradu na skalnatém útesu. Vede odtud také lanovka na Monte Baldo.
Garda (4 tis. obyvatel) – ještě nedávno rybářská osada dnes žije turismem. Vyhlášený je nedaleký zábavní park Gardaland s delfinárii a horskou dráhou (přezdívá se mu „italský Disneyland“).
Bardolino (7 tis. obyvatel) – město proslulé zejména místním lehkým červeným vínem stejného jména a slavností hroznů v září/říjnu.
Sirmione (8 tis. obyvatel) – rozkládá se na stejnojmenném výběžku z jižního břehu jezera. Historické centrum spojuje s pevninou jen úzký mostek pro pěší. Zajímavostí je hrad Rocca Scaligera a pozůstatky římských lázní (Catullovy jeskyně).
Desenzano del Garda (29 tis. obyvatel) – město na jihu s renesančními památkami a římskými vykopávkami.
Salò (10,5 tis. obyvatel) – se pyšní nejdelší pobřežní promenádou u jezera.
Gardone Riviera (2,6 tis. obyvatel) – zahradní město na západním pobřeží přirovnávané k francouzskému Nice. Jeho klenotem je botanická zahrada s dvěma tisícovkami rostlin proložená uměleckými díly z celého světa.
Gargnano (3 tis. obyvatel) – město plné paláců, vil a zahrad. Vlastní rezidenci zde měl italský vůdce Benito Mussolini.
Arco (17,5 tis. obyvatel) – město ležící cca 5 km severně od jezera je mekkou horolezců a boulderistů. Na jeho severním okraji stojí památník československým legionářům padlým za první světové války.
Historie
Pravěk a antika
O prvním osídlení v okolí jezera Garda vypovídají nálezy kůlových staveb z doby kolem roku 2000 př. n. l. Kolem roku 1000 př. n. l. se v severní Itálii usadili Ligurové a Venetové a v 5. století př. n. l. dorazili keltští Cenomani. Ve 2. století př. n. l. kolonizovali oblast Římané, kteří zde vybudovali hustou silniční síť a učinili z Verony své správní a obchodní centrum a biskupské sídlo.
Raný středověk
V souvislosti se stěhováním národů musela oblast Lago di Garda čelit invazi cizích kmenů – Vizigótům a Hunům. V průběhu raného středověku se zde pak vystřídali Ostrogóti pod vládou Theodoricha, Langobardi a Frankové. V 9. století byla oblast ponechána svému osudu, což umožnilo vznik Corte di Garda, oblasti s vlastní soudní pravomocí. Absence centrální vlády vedla k častým válečným rozbrojům, kterým učinil přítrž německý král Ota I., jenž oblast začlenil pod bavorské vévodství a následně pod Svatou říši římskou.
Městské republiky a mocné dynastie
Jelikož podél jezera vedly důležité obchodní cesty z Apeninského poloostrova až do severní Evropy a od Jaderského pobřeží na západ, o vliv se zde bojovalo i nadále. Do 11. století se o moc dělila města Brescia a Verona, koncem 12. století získal od Fridricha I. Barbarossy plavební právo biskup z Trenta. Následně se střídala vláda rodů Viscontiů a Scaligerů, kteří si na jižním pobřeží vybudovali pevnost a přístaviště pro svou válečnou flotilu. V polovině 14. století získaly nakrátko moc nad jezerem Benátky, dokud římský císař a český král Karel IV. nepřevedl právo na plavbu a rybolov na rod Scaligerů. Roku 1406 Benátčané svou nadvládu obnovili, ale museli se potýkat s neústupnými Miláňany.
Napoleon a Habsburkové
Na přelomu 18. a 19. století ovládl oblast Napoleon I., který v roce 1797 odrazil Rakušany v bitvě o Rivoli nedaleko Turína. Po jeho pádu bylo Vídeňským kongresem rozhodnuto, že Lombardie a Veneto připadnou Rakousku.
V letech 1848 až 1868 zde probíhaly krvavé boje o nezávislost mezi Italy a Rakouskem-Uherskem. Hned roku 1848 maršál Radecký zvítězil u Custozy, ale bitva u Solferina v roce 1859 byla pro Habsburky fatální a o dva roky později již byla nezávislost italského království nevyhnutelná. Nasazení nejmodernějších zbraní však mělo za následek strašlivé utrpení, což švýcarského humanistu Dunanta přimělo k založení Červeného kříže. V roce 1866 propukly na jezeře bitvy, po nichž bylo k Itálii připojeno také Benátsko.
Světové války
Během první světové války procházela severovýchodně od Lago di Garda frontová linie. Vyrostlo zde rozsáhlé opevnění, odkud rakousko-uherská armáda kontrolovala sever jezera. Dodnes jsou zde patrné pozůstatky vojenských objektů se střílnami, kasárna, sklady, tunely a zákopy. V okolí jezera sloužili na italské straně také českoslovenští legionáři, často z řad bývalých zajatců. Nejvýznamnější bitva, které se účastnili, se odehrála 21. září 1918 na Doss Alto (severní úbočí masivu Monte Baldo), které i přes velkou přesilu rakousko-uherských vojsk ubránili. Na základě Saintgermainské mírové smlouvy byla severní část jezera včetně Trenta postoupena Itálii.
Poté, co byl na sklonku druhé světové války Benito Mussolini osvobozen ze zajetí v horách, zvolil si jako strategicky výhodnou základnu lázeňské městečko Salò, v němž v září 1943 založil svůj loutkový stát spolupracující s Německem – Italskou socialistickou republiku. Ač neměla „Gardská republika“ dlouhého trvání, stala se synonymem fašistické krutosti. Život Mussoliniho byl ukončen v roce 1945 u jezera Lago di Como partyzánskou kulkou.
Již v 19. století se jezero Garda stalo vyhledávaným turistickým a rekreačním letoviskem. Do lázní ulevujících zejména od chorob oběhového a dýchacího aparátu, se s radostí uchylovala šlechta, měšťanská smetánka i řada umělců, jako např. básníci Johann Wolfgang Goethe, Giosuè Carducci, Gabriele D’Annunzio a slavná operní pěvkyně Maria Callas původem z Řecka. Dnes je jezero vyhlášené zejména jako „eldorádo“ outdoorových sportů a ročně přivítá téměř 3 miliony návštěvníků (dvě třetiny přijíždí ze zahraničí).
Sportovní vyžití
Sportovním nadšencům nabízí jezero a jeho okolí nespočet možností, jak strávit aktivní dovolenou. Milovníci vodních sportů si oblíbili severní část jezera, kde panují ideální povětrnostní podmínky pro windsurfing a kitesurfing. Pořádají se zde také světoznámé závody plachetnic – Regata sto mil. Potápěči mají základu u měst Riva, Salò, Torri del Bendo a na jižním pobřeží. Mezi možnostmi sportovního vyžití na vodě nechybí také kajaky a paddleboardy.
Pevný strukturovaný vápenec skalních stěn v okolí Lago di Garda přitahuje horolezce z široka daleka. Pořádá se zde jeden ze světových pohárů sportovního lezení a horský festival Rock Masters. Nejtěžší cestou je Queen line o obtížnosti 9b. V horách bylo také vybudována poměrně hustá síť zajištěných cest (via ferraty), turistických a cyklistických tras. Rájem pro horská kola je zejména oblast Parco Regionale Alto Garda Bresciano, k oblíbeným cyklovýletům patří Bocca Larici, Monte Altissimo di Nago nebo např sjezd z Monte Baldo. MTB sezónu každoročně zahajuje v květnu Mountain Bike Marathon. K dalším outdoorovým aktivitám, které zde můžete vyzkoušet, patří canyoning, river trekking (túra korytem řeky), lukostřelba, in-line bruslení či jezdectví (to především na jihu a jihozápadě jezera). U horní stanice lanovky v blízkosti sedla Tratto Spino se nachází startovací plocha pro paragliding.
Oblíbenou součástí rekreačních pobytů u Lago di Garda je golf a wellness. Uznávané jsou například lázně v Sirmione a Bardolinu, kde vyvěrají horké minerální prameny.
Kuchyně
Stolování
Italové jsou gurmáni a oběd a večeře jsou pro ně společenskou událostí, proto je rozhodně nešidí. Jako první na stole přistane předkrm (antipasto), následuje první (malý) chod v podobě čerstvých těstovin, rizota či polévky a poté se servíruje chod druhý, který zpravidla obsahuje maso. Tečkou na závěr je dezert nebo sýr a nemůže chybět šálek silného espressa, popřípadě digestiv.
Základ kuchyně a regionální speciality
Základ kuchyně v oblasti Lago di Garda tvoří stejně jako v celé Itálii obilniny a rýže, které se pěstují v Pádské nížině v okolí Milána a Pávie. Setkáte se zde s širokou škálou těstovin. Oblíbené jsou např. dýňové gnocchi a tortellini (di zucca). Místní specialitou jsou tortellini Valeggio, těstovinové taštičky plněné několika druhy masa či pizzoccheri, široké nudle z pohankové mouky, které se vaří spolu s listovou zeleninou (např. kapustou) a bramborami. Oblíbená je kukuřičná polenta – jí se jako příloha k masu nebo třeba jen s máslem a cibulí (rustica) či výrazným sýrem (taragna). Také rizoto se připravuje v mnoha variacích – ala milanese se šafránem, alla mantovana s kousky salámu či alla certosina s okounem a sladkovodními krevetami. Samozřejmostí je vynikající pizza.
Z masitých pokrmů lze jmenovat např. milánské ossobuco – dušené telecí koleno se zeleninou, cassoeulu – vepřovou směs s kapustou a kořenovou zeleninou, či stracotto – dušené hovězí na zelenině. Variaci různých druhů masa na jednom talíři představuje dušené bollito misto s uzeninami či grilovaná griglianta mista. Výborné jsou pokrmy ze sladkovodních ryb, jako je lín, okoun, úhoř, pstruh aj.
K častým polévkám patří minestrone z různých druhů zeleniny, fazolová (zuppa di fagioli), hrachová (di cecci), dršťková (trippa) a hovězí vývar s krupičkou a vejcem (stracciatella).
Z místních zákusků můžete ochutnat třeba zabaione – krém vyšlehaný ze žloutků a vína, cotizzu – smažené kousky jablek, cassatu – zmrzlinu s kandovaným ovocem nebo profiterol – kuličky z čokoládové pěny se šlehačkou.
Místní produkty
Vyhlášené jsou místní produkty. V Lombardii se vyrábí vynikající extra panenský olivový olej s ochrannou známkou D. O. P. Kvalitní olivový olej se lisuje také v oblasti Trentina. Kromě toho má Trentino skvělé mikroklima pro pěstování vinné révy. Mezi tradiční odrůdy patří třeba jemná Nosiola, růžová Schiava a Lagrein, dále červené odrůdy Merlot a Cabernet, z bílých pak Chardonnay, Sauvignon, Pinot Bianco, Pinot Grigio a Tramín Aromatico. V oblasti Veneto je vyhlášené dezertní víno Custoza a lehké červené Bardolino, které ladí s mnoha místními specialitami. Třetí vinařskou oblastí je Lombardie a její svěží ovocné víno Chiaretto či růžové Gropello. Z hroznů se také po staletí destiluje oblíbená grappa, která je k dostání v nejrůznějších příchutích od lesních plodů přes hrušky až po bylinky. Z Milána pochází bylinný aperitiv Campari.
Častou přísadou mnohých sladkostí, nápojů, ale např. i omáček jsou citrony. Jejich pěstování zde započali ve 13. století mniši z Gargnana, kteří stavěli speciální „citronové domy“ na ochranu stromků před chladnými větry (k vidění např. v městečku Limone sul Garda). Dále se zde pěstují artyčoky a dýně a další druhy zeleniny a ovoce. Jihozápadně od jezera se daří lanýžům.
Velké oblíbenosti se těší masné výrobky. Lombardskou specialitou je bresaola, sušená hovězí šunka krájená na tenké plátky. Za ochutnání stojí také místní prosciutto, mortadela, plísňové salámy nebo špek a sýry, které pochází z oblasti Tremosine: formagella – měkký smetanový sýr nasládlé chuti, garda z mléka hnědého skotu chovaného v Parco Alto Garda a hrubý a výrazný tremosine crude. U jezera Idro se vyrábí tvrdý kořeněný sýr bagoss.