Větrné mlýny jsou součástí nizozemské krajiny už po staletí. Nejstarší známé mlýny zde byly vybudovány už ve 13. století. Mlýny se objevují na mnoha obrazech slavných holandských mistrů, např. v době tzv. zlatého věku v 17. století. Lidé pěstující obilí odjakživa potřebovali umlít toto obilí na mouku. To se v minulosti dlouho dělalo primitivními metodami – nejdřív ručně, později pomocí koňské síly a následně pomocí vodních mlýnů. Větrný mlýn byl vynalezen později než vodní, ale v Nizozemsku zaznamenal velký úspěch, protože země je tu plochá a větrná.
S technologickým pokrokem začalo množství mlýnů v zemi rychle růst a začaly se využívat nejen na mletí obilí, ale i na mnoho dalších činností. Používaly se např. na odlupování slupek z ječmene (čímž vznikly kroupy, tehdejší základní potravina), na lisování oleje z lněného semene či z řepky, na mletí koření a výrobu hořčice, valchování (tj. zhušťování a zplsťování povrchu tkanin), zpracování konopí za účelem výroby lana či plátna, řezání dřeva, výrobu hrnčířské hlíny či drcení pigmentů, z nichž se vyráběly malířské barvy. Především se však větrné mlýny začaly používat na odčerpávání vody a vysoušení půdy – umění, v němž se Nizozemci stali nedostižnými.
Ochrana větrných mlýnů
V polovině 19. století krášlilo nizozemskou krajinu celkem cca 9 000 větrných mlýnů. Jejich úpadek nastal s příchodem parního stroje, který začal vyrábět energii efektivněji. Mnohé mlýny byly také zničeny bleskem, požáry, vichřicí nebo při válečných konfliktech a jejich majitelům se už nevyplatilo stavět je znovu. Koncem 20. století v zemi zůstalo jen cca 950 mlýnů, které jsou však nyní přísně chráněné.
Nizozemská vláda dokonce otevřela tříletý učební obor pro zájemce o obsluhu větrných mlýnů – udržovat mlýny v chodu totiž smějí pouze lidé s příslušnou kvalifikací. Existují také cechy nizozemských mlynářů, které dbají na zachování starého řemesla. Za větrného dne je totiž obsluha mlýnu velmi náročná a přináší řadu rizik – jedním z největších je, že se lopatky roztočí tak rychle, že se již nedají zpomalit, v krajním případě se pak mlýn prostě roztrhne. Odtud pochází i nizozemské úsloví „být praštěný větrným mlýnem“, které se používá v podobném významu jako naše „ruplo mu v bedně“. Všechny větrné mlýny v Nizozemsku jsou čas od času udržované v chodu, aby se předešlo jejich chátrání.
Postupné vysoušení
V 17. a 18. století se s pomocí větrných mlýnů odvodňovala i velká a hlubší jezera. Aby se překonal někdy značný výškový rozdíl mezi vzniklým polderem a okružním kanálem, do něhož byla voda přečerpávána, energie jediného mlýnu nestačila. Voda se proto zvedala metr po metru za pomoci několika mlýnů v řadě za sebou, kde každý následující byl o něco výše než ten předchozí. Tady má svůj původ věta osvícence Voltaira, který prohlásil, že Bůh stvořil zemi, ovšem kromě Nizozemska, které stvořili Nizozemci. Vysoušením vznikala úrodná půda.
Kinderdijk
Krásným příkladem řady mlýnů v polderu je Kinderdijk, známá skupina 19 mlýnů, které sloužily k odčerpávání vody z polderu Alblasserwaard u soutoku dvou řek. Mlýny stojí po obou stranách kanálu, pocházejí z 18. století a dnes jsou na Seznamu přírodního a kulturního dědictví UNESCO. V současnosti je možné projít se podél kanálu, nafotit mlýny a také si jeden z nich prohlédnout zevnitř a v chodu. V návštěvnickém centru se promítá film o Kinderdijku.