(lat. Syncerus caffer, angl. african buffalo nebo cape buffalo)
Popis
Buvol kaferský patří mezi přežvýkavce (turovité) a není blízce příbuzný s asijským buvolem domácím. Váha buvolů kaferských se pohybuje mezi 500–910 kg. Samice jsou drobnější. Rekordním jedincem byl samec vážící 1 000 kg. Srst buvolů je černá nebo tmavě hnědá, mláďata jsou zbarvené do zrzava, starší kusy mají okolo očí bělavé kroužky.
Obě pohlaví mají zahnuté rohy, které se na čele stýkají a tvoří tak kostěný štít, který neprostřelí ani kulka z pušky. Buvoli žijí v bažinatých a záplavových oblastech, na pláních i v lesích. I když jinak nejsou příliš nároční na prostředí (žijí až do výšky 4 000 m n. m.), potřebují denně přístup k vodě. Rádi se chladí válením v bahně nebo ve vodě, za horka (přes den) odpočívají ve vysoké trávě. Jsou to silná a rychlá zvířata, dokážou běžet rychlostí až 55 km/h.
Díky své velikosti nemají mnoho predátorů, jsou schopni zabít i lva. Ti na ně většinou útočí ve skupině, ale jsou zaznamenány i případy, kdy jeden lev složil buvola. Krokodýli útočí jen na staré kusy a mláďata. Gepard, levhart a hyena loví novorozená telata. Buvoli jsou důležitou složkou ekosystému, protože stáda buvolů spasou hodně vysokou trávu, a tak ji zpřístupní dalším druhům, které vyhledávají spíše nízkou trávu. Po buvolech přichází na pastvu zebry, po nich pakoně a úplně u země spásají trávu antilopy.
Stádo
Velikost stáda se během roku mění, pohromadě bývá 20–30 zvířat (někdy však i 2 000). Základ tvoří příbuzné samice a jejich mláďata. K nim se v období dešťů připojuje dominantní samec, aby se pářil a chránil mláďata. Během období sucha se tvoří mládenecké skupiny, ve kterých hierarchické postavení závisí na síle a velikosti jedince. Staří samci se do stád už nevrací a žijí samostatně.
Buvoli mají vyvinuté sociální chování a jsou schopni pomáhat svým druhům, kteří se dostanou do problémů. Např. je zaznamenán případ, kdy stádo buvolů reagovalo na úzkostné volání chyceného jedince a pokusilo se ho zachránit. Stejně tak přizpůsobují rychlost chůze nejpomalejšímu jedinci. Stádo spolupracuje při obraně mláďat – shluknou se a vytvoří okolo nich kruh. Buvoli také někdy sami napadají lvy a hlavně lvíčata. Byl zaznamenán případ, kdy buvoli dvě hodiny proháněli lvy, kteří zabili mládě z jejich stáda. Nebo případ mláděte, které přežilo útok lva i krokodýla díky zásahu stáda.
Potrava
Buvoli jsou býložravci, živí se různými druhy trav a dalších rostlin. Pastvou tráví 8–10 hodin denně. Patří mezi přežvýkavce, mají složený žaludek se čtyřmi komorami (bachor, čepec, kniha, slez). V bachoru se potrava hromadí, mechanicky zpracovává, štěpí pomocí symbiotické mikroflóry (bakterie, prvoci, houby) a pak dělí podle velikosti částic. Největší částice jdou zpět do tlamy a jsou znovu přežvýkány. Tento proces se několikrát opakuje a potrava postupuje do další části žaludku. Zvíře tráví látky, které bakterie a prvoci vytvořili z přijaté potravy.
Rozmnožování
Množí se pouze během období dešťů. Dominantní samci si hájí stádo samic a odhání soky, někdy se to neobejde bez souboje. Při něm samec bučí, sklání rohy a vyčkává, co udělá druhý samec. Během zápasu otáčí hlavou ze strany na stranu a snaží se zasáhnout rohy protivníka. Boje jsou násilné, ale vzácné a krátké.
Březost trvá 11,5 měsíce. Mládě se narodí dále od stáda, ukryto v křoví, tam stráví několik prvních týdnů, než se připojí ke skupině.
Komunikace
Mnoho zvuků, které buvoli produkují, je podobných domestikovanému dobytku, ale jsou hlubší. Při agresivním chování buvoli dunivě „vrčí“. Krávy vydávají skřípavý zvuk, když hledají telata. Ta používají podobný zvuk, ale hlubší, když jsou v tísni. Dospělci se při pasení ozývají různými skřeky a troubením. Dále komunikují různými postoji, pohyby a také čichem.
Smysly
Buvoli kaferští mají dobře vyvinutý čich, ale mnohem slabší zrak a sluch. Nejspíš proto někdy napadají pohybující se předměty, zvlášť když vítr vane směrem od nich a nemohou větřit, zda jim hrozí nebezpečí.
Zajímavosti
- V blízkosti buvolů se často pohybují volavky rusovlasé. Buvolí trus totiž láká na světlo hmyz, který jinak žije v zemi a kterým se volavky živí.
- Buvoli jsou náchylní k mnoha chorobám, jako je tuberkulóza skotu, slintavka a kulhavka. V minulosti byl největší pokles počtu buvolů zaznamenán během velké epidemie moru skotu se zánětem průdušnice a plic během 90. let 19. století. Úmrtnost dosahovala až 95 % – jak mezi domácím dobytkem, tak i mezi divokými kopytníky.
- Je řazen mezi málo ohrožené druhy, celosvětová populace se odhaduje na 900 000 jedinců. Více než tři čtvrtiny jedinců žijí v chráněných oblastech. Některé populace (poddruhy) ale ubývají. Za zastřelení buvola pro trofej se platí okolo 10 000 $, v některých oblastech se stále loví pro maso.
- Buvol kaferský patří do známé „velké pětky“ oblíbené návštěvníky safari (slon, lev, levhart, nosorožec a buvol) a bývá také nazýván „černá smrt“ nebo „widowmaker“ (doslova výrobce vdov). Společně s hrochem má na svědomí nejvíce smrtelných nehod lovců a účastníků safari. Pokud je buvol postřelený, je velmi nebezpečný. V takovém případě, nebo i když je jenom vyrušený, odchází do křoví nebo rákosí, kde čeká na svého pronásledovatele. Někdy ho dokonce obchází a napadne zezadu. Nepřítele (člověka, lva) se snaží nabodnout na rohy. Pokud se mu to podaří, několikrát svou oběť vyhodí do vzduchu a pak ji rozdupe. Pro člověka bývá útok buvola zpravidla smrtelný. Nebezpeční jsou zejména starší býci. Pokud ale není znepokojován, na člověka sám od sebe neútočí.
- Na rozdíl od slona a nosorožce buvol nikdy neútočí na automobily.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.