(lat. Castor canadensis, angl. North American beaver, American beaver nebo Canadian beaver)
Popis
Bobr kanadský je třetím největším hlodavcem na světě, hned po kapybaře a bobru evropském. Dospělí bobři jsou dlouzí 1 m a váží okolo 20 kg. Domovinou bobra kanadského je Severní Amerika, ale byl lidmi vysazen i v Evropě a Jižní Americe.
Patří mezi tzv. semiakvatické živočichy, kteří dokážou žít jak na souši, tak i ve vodě. Pro tento způsob života je patřičně přizpůsoben. Má velký plochý ocas, kterým v případě nebezpečí silně plácne do hladiny a rychle se ponoří. Do ocasu si také ukládá zásoby tuku. Zadní nohy jsou opatřené plovací blánou, přední jsou menší s drápy. Oči jsou kryté průhledným třetím víčkem, tzv. mžurkou, která umožňuje vidění pod vodou. Uši a nozdry jsou uzavíratelné.
Kožich bobrů je tmavě hnědý a má dvě vrstvy. První se skládá z dlouhých hrubých krycích chlupů, pod kterými se nachází ještě krátká jemná srst. Pachové žlázy v blízkosti pohlavních orgánů produkují olejovitou látku, tzv. castoreum, která impregnuje kožich proti vodě. Pod kůží se nachází silná vrstva tuku, která chrání bobra před prochladnutím. Bobr výborně plave a potápí se, pod vodou vydrží až 15 minut.
Z kmenů stromů, větví a bahna si tato zvířata staví rozsáhlé hráze, za nimiž se tak vytvoří velká vodní plocha, ve které si postaví obydlí – tzv. bobří hrad. Ten má několik podvodních vchodů a uvnitř až dvě doupata. Materiál na stavbu si bobři dopravují z okolních břehů. Pomocí silných řezáků kácí stromy a pak odkousají jednotlivé větve, které už dokážou odtáhnout. Před zimou hráz opravují a obydlí zpevňují bahnem, které je po zmrznutí pevné jako beton, ve stropě si nechávají malý otvor pro přívod vzduchu.
Svojí aktivitou ovlivňují bobři okolní ekosystém, např. zaplavují okolí vodních toků, zpomalují proudění vody, zadržují vodu v krajině, snižují erozi půdy a také riziko záplav. Na vzniklých vodních nádržích nachází vhodné prostředí k životu mnoho druhů vodních ptáků, ryb a dalších živočichů. Bobři jsou aktivní hlavně během noci. Na souši jsou více zranitelní než ve vodě. V Jižní Americe, kde byli vysazeni, nemají přirozeného predátora.
Sociální uspořádání
Bobři žijí v rodinných skupinách o 10 až 12 jedincích, které jsou tvořeny rodičovským párem a jejich posledními mláďaty. Ta zůstávají s rodiči až do dvou let.
Potrava
Bobři jsou býložravci, živí se kůrou, lýkem, výhonky, pupeny a listy pokácených stromů. Nejraději mají osiky a topoly, ale žerou i mnoho dalších druhů dřevin. Na jaře jim jako potrava slouží také různé vodní rostliny, jako je orobinec a leknínovité rostliny.
V oblastech, kde voda v zimě zamrzá, si bobři dělají zásoby na zimu. Natahají si větve s listy pod vodu, kde je na dně upevní a mají tak přístup k čerstvé potravě i v zimě. Větve často vyčnívají i nad hladinu a zamezují zmrznutí hladiny.
Rozmnožování
Jako jedni z mála hlodavců jsou bobři monogamní a žijí v párech po několik sezón. Mají vždy jen jeden vrh do roka. Délka říje samice je velmi krátká, jen 12–24 hodin. Březost trvá okolo 128 dní a rodí se 3 až 6 mláďat, která zůstávají s rodiči až do dvou let. Sama se začínají rozmnožovat až ve 2 až 3 letech.
Bobři v Jižní Americe
Okolo roku 1940 byli dovezeni bobři kanadští na ostrov Ohňová země a vypuštěni v blízkosti jezera Fagnano. Měli sloužit ke komerční produkci kožešin. Podnik ale zkrachoval a 25 párů bobrů bylo volně vypuštěno do přírody. Protože zde neměli žádné přirozené nepřátele, rychle se rozšířili po okolních ostrovech. Za 50 let se jejich populace rozrostla na 100 000 jedinců. Bobrům se podařilo překonat i mořské průlivy a v roce 1990 se dostali na pevninu.
Protože se neustále množí a přibývají, přibývají názory, že by se jejich počty měly začít snižovat až k úplnému odstranění tohoto nepůvodního druhu. I když jsou považováni za invazní druh, který ničí původní porosty dřevin, mají i pozitivní ekologické dopady. Například nově vytvořené bobří mokřady jsou osidlovány vzácnějším původním stromem – nothofagem antarktickým (Nothofagus antarctica).
Zajímavosti
- Bobr kanadský je jedním z národních symbolů Kanady, je vyobrazen na 5centové minci a byl také na první kanadské známce.
- V minulosti byl loven hlavně pro kvalitní kožešinu a chutné maso. Bobří maso chutná podobně jako libové hovězí, musí se jen dát pozor, aby se neznehodnotilo produkty pachových žláz při jejich odstraňování. Bobr kanadský byl v Severní Americe téměř vyhuben v důsledku lovu pro kožich a castoreum, které se používalo při výrobě parfémů a v medicíně. Z kožešiny se vyrábělo oblečení a klobouky. Proto se bobři koncem 19. a začátkem 20. století začali chránit, v současnosti jsou jejich počty odhadovány na 10–15 milionů jedinců, to je ale jen zlomek z původních populací, které čítaly 100–200 milionů zvířat.
- Největší bobří stavba se nachází na jižním kraji Wood Buffalo National Park v Albertě (Kanada). Je dlouhá 850 metrů (2krát větší než Hooverova přehrada) a byla objevena v roce 2007 pomocí satelitních snímků.
- Bobr kanadský a evropský se mezi sebou nekříží, každý má totiž jiný počet chromozomů.
- V některých oblastech jsou považováni za škůdce, kteří způsobují lokální záplavy nebo ničí okousáváním porosty stromů, které pak mohou představovat nebezpečí pro lidi.
- Bobři byli v minulosti označeni za přenašeče střevního parazitického prvoka lamblie střevní (Giardia intestinalis), způsobujícího průjmové onemocnění giardiózu, které se přenáší hlavně znečištěnou vodou. Proto se této nemoci začalo říkat „bobří horečka“. Další výzkum ale ukázal, že tohoto prvoka přenáší mnoho dalších zvířat a že hlavním zdrojem kontaminace vody jsou nakažení lidé.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.