Štrasburk je největší říční přístav a s počtem obyvatel 237 000 šesté největší město ve Francii, správní centrum regionu Alsasko. Často je nazýván „křižovatkou Evropy“. Staré město má základ nejen ve francouzské, ale i německé kultuře. Oblast byla v průběhu dějin několikrát součástí Německé říše a také leží kousek od německých hranic. Štrasburk je domovem mnoha evropských institucí a stal se centrem evropského dění. Město bylo založeno před více než 2 000 lety na bažinaté půdě mezi dvěma rameny řeky Ill. Později zde vznikla malebná stará čtvrť – tzv. Petite France s vysokými hrázděnými domy – postavená podél kanálů. Místo bylo využíváno koželuhy a rybáři, proto také Čtvrť koželuhů. Jim hojně sloužily dřevěné mosty, tzv. Pont Couverts. Ty překlenují kanály řeky Ill mezi městským opevněním, na jehož okraji stojí čtyři věže. Krásný výhled naskýtá k hradbám připojená hráz Barrage Vauban, projekt architekta Vaubana pro Ludvíka XIV. Tato část města byla zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Částečně je Štrasburk průmyslový, zejména kolem přístavu na Rýnu.
Taktéž je to město studentské, místní univerzita založená v 16. století patří mezi nejstarší ve Francii. Opomenout by se neměla raně gotická katedrála Notre-Dame z 12.–15. století, na jejíž stavbu byl použit červený pískovec. Z původně plánovaných dvou věží nakonec vznikla jen jedna. Interiér ukrývá unikátní, stále funkční orloj z 16. století. Příjemně se dá odpočinout v Parku de l’Orangerie. Nad ním se pak rozkládají budovy institucí EU. Sídlí tu Rada Evropy (v Palais d’Europe), Evropský soudní dvůr, Evropská komise pro lidská práva, zasedá zde Evropský parlament. Město je proslulé produkcí kvalitních bílých vín a hlavně piva. Kolem Štrasburku se soustřeďují nejvýznamnější pivovary – Heineken, Fischer, Kronenbourg. Více než polovina výroby piva ve Francii je koncentrována právě zde.
Mezinárodní instituce ve Štrasburku
Ve Štrasburku sídlí celkem asi 20 různých evropských institucí, což mu dává pověst jednoho z „hlavních měst Evropy“. Nejstarší mezinárodní organizace, která má své sídlo ve Štrasburku, byla založena už v roce 1815 na Vídeňském kongresu. Byla to Centrální komise pro plavbu na Rýně, která existuje dodnes a je vůbec nejstarší existující mezinárodní organizací. Její hlavní funkcí je garance vysoké úrovně bezpečí pro plavbu na Rýně, členskými státy jsou Francie, Německo, Švýcarsko, Belgie a Nizozemsko. Její sídlo ale bylo do města přeneseno teprve v roce 1920. Dnes je umístěné v budově Palais du Rhin (bývalý Císařský palác).
Hlavní impuls pro umístění evropských institucí do Štrasburku však vzešel od britského ministra zahraničí Ernesta Bevina po druhé světové válce (jeden z jeho nejbližších poradců měl dceru, která tady studovala). Důvodem byla poloha v centru západní Evropy nedaleko francouzsko-německé hranice a multikulturní nádech města. Byla sem umístěna již organizace předcházející vzniku Evropského hospodářského společenství (pozdější Evropské Unie), a to Evropské společenství uhlí a oceli založené v roce 1951.
Většina významných sídelních budov dnes leží ve čtvrtích Wacken, Orangerie a Robertsau na severovýchod od centra Štrasburku. Celé oblasti se říká Quartier Européen (Evropská čtvrť). Nejvýznamnější jsou následující organizace:
Evropský parlament
Evropský parlament je jednou z nejdůležitějších institucí Evropské unie (dalšími jsou zejména Evropská komise, Rada Evropy a Rada Evropské unie, které sídlí v Bruselu). Parlament je legislativní a kontrolní orgán, má 751 poslanců, kteří jsou od roku 1979 voleni obyvateli EU přímo na dobu pěti let. Poslanci se sdružují do poslaneckých klubů na základě politické příslušnosti, nejsou tedy v sále rozsazeni podle národností. Sídlem EP je Štrasburk, ale parlament pracuje také v Bruselu a Lucemburku. Toto dvojí umístění často vzbuzuje kritiku, protože cestování poslanců mezi dvěma městy stojí peníze a přináší praktické problémy.
V roce 1999 byla ze skla a oceli postavena hlavní budova Evropského parlamentu, která se jmenuje Louise Weiss. Její 60 metrů vysoká věž byla záměrně ponechaná nedokončená a obrácená symbolicky k východu, protože v době jejího dokončení ještě žádná země bývalého sovětského bloku nebyla členem Unie. Věž připomíná Babylonskou věž z obrazu malíře Pietera Bruegela staršího. Budova leží při soutoku řeky Ill a kanálu, který spojuje řeky Rýn a Marna. Kromě toho zde má parlament ještě další tři budovy (Pierre Pflimlin, Winston Churchill a Salvador de Madariaga). V budově Salvador de Madariaga zároveň od roku 1992 sídlí další instituce EU, Evropský ombudsman.
Rada Evropy
Tato instituce nemá navzdory svému názvu nic společného s Evropskou unií, na které je zcela nezávislá. Je to mezinárodní organizace se 47 členskými zeměmi založená v roce 1948 na mezivládní bázi. Funguje na principu diskuze a hledání společného řešení především v oblasti lidských práv. Členy jsou téměř všechny evropské země včetně Ruska, chybí pouze Bělorusko, Kosovo a Vatikán, který má status pozorovatele.
Duchovním otcem této organizace je Winston Churchill, který po válce prosazoval německo-francouzské usmíření. Štrasburk, o který dříve Francie a Německo soupeřily, byl proto logickou volbou. Rada Evropy má dnes ve Štrasburku celkem osm budov, tou hlavní se v roce 1977 stal Palác Evropy (Palais de l´Europe). V interiéru se nachází největší parlamentní amfiteátr v Evropě.
Evropský soud pro lidská práva
V rámci jednání Rady Evropy byla v roce 1950 schválena Evropská úmluva o lidských právech. V ní bylo mj. ujednáno založení Evropského soudu pro lidská práva, který vznikl v roce 1959 se sídlem rovněž ve Štrasburku. Dnes se nachází v budově zvané Palác lidských práv (Palais des Droits de l´Homme), který byl dokončen v roce 1994. Pokud má jednotlivec, skupina lidí nebo jeden či více států pocit, že byla ze strany signatářského státu porušena jeho občanská či politická práva zakotvená v Úmluvě, může být tento stát u soudu žalován. Rozsudkem jsou státy povinny se řídit, např. zaplatit příslušné sankce. Každý smluvní stát může být zastoupený jedním soudcem.