Tradiční pokrmy - Ryby a mořské plody - Sladkosti - Národ kafařů - Alkohol
Když se zeptáte Švédů, co jedí nejčastěji, většinou se vám dostane rozpačité odpovědi, že dávají přednost zelenině a italské kuchyni. Přesto existují tradiční pokrmy, na kterých švédské děti vyrůstají podobně jako Češi na koprovce a rajské omáčce. Mezi přílohami vedou brambory, které se hlavně v létě vaří vcelku a konzumují včetně slupek, dále rýže, těstoviny a chléb.
Ve Švédsku se vyrábějí výborné a kvalitní mléčné výrobky – sýry, přírodní i ochucené jogurty nebo tradiční kysaný výrobek filmjölk, který je podobný hustšímu smetanovému kefíru. Máslo (smör) je tradičně solené a je k dostání v různých stupních slanosti. Pokud si přejete neslané máslo, na jaké jste zvyklí z domova, dívejte se v obchodech po másle označeném osaltat („nesolené“).
Z historického hlediska nebyla švédská kuchyně příliš bohatá. Potrava naprosté většiny obyvatel byla omezena na to, co se dalo vypěstovat či ulovit v místních podmínkách. Strava se tudíž skládala především z kaše, chleba, tuřínu (který později nahradily brambory), zelí, luštěnin a polévek. Masité pokrmy se vařily nejvíce z ryb, vepřového, případně zvěřiny a divokých ptáků. Běžně je k dostání také losí (älg) a sobí (ren) maso, nejčastěji upravované jako steak podávaný s bramborami a brusinkami; oblíbené je i skopové a jehněčí.
Jelikož švédská kuchyně postupně přijímala nejrůznější vlivy, ať už francouzské (především v 17. a 18. století), německé nebo italské aj., najdete dnes ve Švédsku širokou škálu různorodých pokrmů i ingrediencí. Mezi rychlým občerstvením převládají americké fastfoody, ale běžné jsou i speciality přistěhovalců z mnoha koutů světa, kteří do Skandinávie začali proudit v průběhu 20. století (gyros, falafel, čínská a asijská bistra, indická kuchyně atd.).
Tradiční pokrmy
Köttbullar – jedním z nejoblíbenějších jídel jsou masové kuličky ve stylu malých karbanátků, které známe díky jídelnám IKEA, podávané s hnědou omáčkou, bramborami a brusinkovou zavařeninou (köttbullar med brunsås, potatis och lingon).
Janssons frestelse – doslova „Janssonovo pokušení“; brambory zapečené s ančovičkami nebo sledi, cibulí a smetanou nebo mlékem.
Fläskpannkaka – palačinkové těsto zapečené v troubě s vepřovým masem (může být i uzené).
Kroppkakor – velké bramborové knedlíky plněné masem; existuje mnoho lokálních variant, které upřednostňují větší či menší podíl vařených a syrových brambor v těstě.
Pyttipanna – nejvíce se podobá asi selské omeletě; základem jsou brambory nakrájené na kostičky a opečené na pánvi s cibulí, kousky salámu nebo masa, případně zeleninou, servírované se smaženým vajíčkem a nakládanou červenou řepou.
Gröt – obilná kaše, většinou z ovesných vloček (ale dnes je poměrně běžná i krupicová nebo třeba rýžová), pravidelně se konzumuje zejména k snídani v kombinaci s ovocnými džemy nebo sirupem.
Ärtsoppa – hrachová polévka, velice populární zejména mezi studenty.
Bröd – chléb a pečivo. Obvyklý je kváskový nebo kvasnicový chléb, který se ale značně liší od českého, a to od konzistence až po chuť. Švédský chléb připomíná hranatou vánočku a je také zřetelně nasládlý, neboť se do těsta většinou přidává sirup a někdy i cukr. Chléb toastového typu bez cukru a sirupu (na obalu označovaný osötat, tedy neslazený) není vždy běžně k dostání. Kromě toho se často jako příloha podávají chlebové placky (tunnbröd) z bílé mouky a velmi oblíbený je také vysoce trvanlivý knäckebröd – tenké plátky křupavého chleba z celozrnné mouky, které byly dříve jídlem chudiny. Kromě toho jsou k dostání bagety a žemle různých tvarů a velikostí, vše ovšem pod souhrnným označením bröd.
Smörgås – obložený chléb, nebo spíše žemle – může být se sýrem, šunkou, paštikou, kaviárem, krevetami, masovými kuličkami, majonézovým salátem, plátky rajčete a okurky, případně dresinkem atd. Patří k běžným poledním jídlům, protože ve Švédsku se největší jídlo dne podává vpodvečer (middag). Od těchto chlebíčků se odvozuje pojem smörgåsbord, který známe pod názvem švédský stůl. Jedná se o občerstvení formou buffé, které bylo populární již nejméně od 16. století a původně sloužilo jako občerstvení k pití pálenky. Na tradiční švédský stůl patří teplé a studené pokrmy, které se rozloží na stůl a hosté se sami podle chuti obslouží – časté jsou omelety, různé zapečené mísy, nakládané ryby, uzeniny, masové kuličky, uzený losos a makrela, plátky studené pečeně, paštiky, pudinky a k pití pivo nebo pálenka.
Pokrmy z ryb a mořských plodů
Nejběžnějším a nejlevnějším rybím masem byly odjakživa sledě, které najdeme pod dvojím názvem: sill nebo strömming. V současnosti samozřejmě nabízejí menu restaurací nepřeberné množství ryb a mořských plodů upravovaných na různé způsoby. Velmi oblíbený je losos, treska, makrela, krevety aj.
Sill och potatis – pečené sledě s bramborami.
Gravad lax – marinovaný losos, podávaný obvykle s bramborami nebo s chlebovou plackou.
Surströmming – švédská specialita, které každý cizinec nemusí přijít na chuť, a to především kvůli velmi ostrému aroma, které vzniká způsobem úpravy. Surströmming, někdy také sursill znamená doslova kyselý sleď, nejedná se ale o normální nakládanou rybu nakyselo – připravuje se totiž kvašením. Mírně nasolené a zkvašené ryby se naloží do konzerv, ve kterých kvasný proces pokračuje. Odměnou za nelibou vůni vznikající při tomto způsobu konzervování je ale dlouhá trvanlivost (proto není divu, že takto upravené sledě se spolu s hrachovou polévkou držely na hlavních příčkách vojenské stravy). Surströmming se tradičně hromadně konzumuje v období nazývaném surströmmingspremiären – doslova „premiéra nakládaných sleďů“, která obvykle připadá na třetí srpnový čtvrtek, kdy mají být naložené ryby již správně vyzrálé. Kvašené sledě se zabalí do chlebové placky namazané máslem společně s cibulí a bramborami vařenými ve slupce a zapíjejí se pivem nebo tvrdým alkoholem, ale i mlékem. Jsou také oblíbenou součástí pikniků při oslavách letního slunovratu.
Inlagd sill – kromě kvašených sleďů lze dostat i mnohem méně aromatickou variantu – sledě naložené v soli a octovém nálevu s kořením.
Sladkosti
Švédské sladké pečivo a cukrovinky rozhodně stojí za ochutnání. Švédi jsou mistři v pečení nejrůznějších moučníků, zákusků, koláčů a dortíků, které jsou k dostání v každé kavárně pod souhrnnými pojmy kaka (koláč) nebo kaffebröd (pečivo ke kávě). Sladké pečivo by vydalo na samostatnou kapitolu, za zmínku a cestu do cukrárny však rozhodně stojí přinejmenším kanelbullar (skořicové bulky nebo šneci), äppelkaka (jablečný koláč podávaný s vanilkovou omáčkou) či kladdkaka (čokoládový „lepivý“ dortík se šlehačkou), nebo třeba tradiční påskbullar (velké vdolky plněné mandlovou nádivkou a šlehačkou, které se pečou o Velikonocích) a blåbärspaj (obrácený borůvkový moučník se zakysanou smetanou nebo vanilkovou zmrzlinou).
K oblíbeným ingrediencím patří bobulové ovoce – brusinky (lingon), borůvky (blåbär) či plody ostružiníku morušky (hjortron), které jsou po staletí neodmyslitelnou součástí skandinávské stravy a důležitým zdrojem vitamínů. Kromě sladkého pečiva se z nich připravují skvělé marmelády, džemy a zavařeniny.
Národ kafařů
Švédi jsou po Finech druhými největšími konzumenty kávy na světě (počítáno ve spotřebě na osobu a rok). Dospělá osoba ve Švédsku vypije za rok v průměru 1 200 šálků připravených zhruba z 11 kg kávy. Průměrná denní konzumace se tak pohybuje mezi 4 až 8 šálky. Důvodem této enormní spotřeby kávy jsou zejména pravidelné přestávky na kávu, tzv. fika. Kromě toho se pije jeden nebo i několik šálků kávy po obědě a po večeři. Kultura pití kávy ve Švédsku se však výrazně liší například od té v jižní Evropě. Káva, která se vaří ve Skandinávii, je nejčastěji filtrovaná a mnohem slabší než třeba káva italská, obsahuje velké množství vody a mnohdy se pije s mlékem.
Fika není jenom obyčejná přestávka na kafe. Je to typicky švédský kulturně-sociální fenomén. Pojem obsahuje zhruba to, že si dáte přestávku na kávu, během ní se sejdete a popovídáte s kolegy či přáteli a ujídáte sladké pečivo. Švédi považují tyto přestávky za důležitou a zcela nepostradatelnou součást společenského života.
Alkohol
Stejně jako v ostatních skandinávských zemích má ve Švédsku monopol na prodej alkoholu stát. V supermarketech proto můžete koupit jen lättöl – slabé pivo, které je maximálně desetistupňové. Pro cokoli silnějšího musíte do specializovaných obchodů označených nápisem Systembolaget. V „systému“ tedy za patřičný obolus zakoupíte vše od silnějšího piva (starköl) přes dovozová vína a kořalky až po tradiční tuzemský snaps: punč a pálenku brännvin – čistou (typu vodka) nebo se spoustou různých kořenitých příchutí. Je příznačné, že pěstování brambor se ve Švédsku uchytilo až poté, co místní obyvatelé přišli na to, že se z nich dá pálit alkohol.
Autorkou textu je Hana Štěříková, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.