Gruzínské kláštery (Barhal, Porta, Işhan…)

V obtížně přístupných strmých údolích pohoří Kačkar a na něj navazujících hor při gruzínské a arménské hranici přežívala až do začátku 20. století významná komunita křesťanů, především Gruzínců. Po vzniku Turecké republiky v roce 1923 většina křesťanů toto území opustila. Mezi památkami na gruzínskou komunitu se zachovalo mnoho klášterů, často obtížně přístupných, pobořených a využívaných k různým nepříliš důstojným účelům jako skladiště, ubytovny pro vojáky a podobně. Pravděpodobně nejnavštěvovanější je klášter Barhal nad městečkem Altinparmak, přes které vede cesta k centrálním vrcholům pohoří Kačkar. V údolích severovýchodně od Artvinu se pak zachovaly další, často i rozsáhlejší stavby jako třeba kláštery Bana, Oşki, Işhan nebo Porta, zvaný též Pinarli.