Erzurum
Erzurum je město s necelými 400 tisíci obyvateli, které leží na východě Turecka v nadmořské výšce 1 750 m. Je tak nejvýše položeným velkým městem Turecka, které je základnou i pro výpravy do pohoří Kačkar a v jehož blízkosti se nachází Palandöken (3 188 m n. m.), jedno z nejvýznamnějších lyžařských středisek v zemi. Spolehlivá lyžařská sezóna trvá od listopadu do května. V roce 2011 se tu dokonce konala zimní univerziáda. Erzurum, který v minulosti těžil ze strategické polohy na obchodních stezkách vedoucích do Persie, na Kavkaz a do Indie, je dnes také domovem významné vojenské základny, která byla v době studené války klíčovou nejvýchodnější vojenskou výspou NATO.
Město je známé svým konzervatismem, na hony vzdáleným kosmopolitní atmosféře Istanbulu, ale i tradičnější Ankary. Některé ženy na ulici tu mají na sobě çarşaf [čaršaf], hnědošedou dlouhou róbu s kapucí a závojem, případně černý čádor importovaný sem z Íránu, kde je povinný pro ženy vstupující do mešity. Čádor zahaluje většinu těla kromě tváře. Muži mají často na hlavách čapky. I přes konzervativní smýšlení místního obyvatelstva není problém dát si v kavárnách Erzurumu pálivou anýzovou pálenku raki a k liberálnější atmosféře přispívá více než 40tisícová komunita studentů zapsaných na zdejší Atatürkově univerzitě.
V Erzurumu končí Jihokavkazský plynovod, který přináší zemní plyn z Ázerbájdžánu po trase Baku-Tbilisi-Erzurum. Zároveň by tady podle mezivládní dohody podepsané v roce 2009 měl začínat plynovod Nabucco, který by měl přivádět plyn od Kaspického moře do zemí Evropské unie (s cílem v rakouském Baumgartenu). Nejznámějším erzurumským výrobkem jsou předměty z kamene oltu taşi, který připomíná obsidián. Těží se v Oltu ležícím 150 km severovýchodně od Erzurumu a vyrábí se z něj např. modlitební korálky, spony či náušnice. Místní gastronomickou specialitou je cağ kebabı, varianta kebabu z jehněčího masa (maso je marinované ve směsi jogurtu, černého pepře a cibule) a také zákusek zvaný tatli.
Historie Erzurumu
Jako hospodářské a vojenské centrum byl Erzurum vždy velmi žádaným městem pro všechny dobyvatele, takže hrál důležitou roli téměř ve všech válkách. Starověké Arménské království vystřídala v roli vládce ve 4. století Východořímská (Byzantská) říše. Tehdy dostalo město název Theodosiopolis podle císaře Theodosia I. V roce 700 dobyli Erzurum Arabové a v nadvládě nad městem obývaným převážně Armény se dále Arabové střídali s Byzantinci, dokud nepřišli po rozhodujícím vítězství v bitvě u Mantzikertu (1071) seldžučtí Turci. Tehdy vznikl i současný název, který je zkomoleninou slov Arz-er-Rum (doslova byzantské panství).
Dalšími v řadě vládců se stali saltuční Turci, Mongolové (v čele s obávaným Tímur Lenkem neboli Tamerlánem) a od roku 1541 nadlouho Osmanská říše. V 19. století vliv Osmanů vytrvale slábl a proběhlo několik rusko-tureckých válek, během nichž Rusové dokonce třikrát Erzurum dobyli a opanovali. Naposledy v rámci bojů první světové války v roce 1916. V tuto dobu už byla u konce genocida Arménů žijících ve městě. Před válkou jich zde žilo cca 20 tisíc, po válce arménská populace prakticky zmizela. Kongres v Erzurumu v roce 1919 byl jedním z počátečních událostí turecké války za nezávislost, kterou vedl Mustafa Kemal Paša známý jako Atatürk, a brzy nato se stal Erzurum součástí novopečené Turecké republiky.
Erzurum – zajímavosti a památky
Çifte Minareli Medrese - náboženská škola postavená v časech vlády Seldžuků ve 13. století je hlavní turistickou atrakcí a symbolem Erzurumu. Její název znamená v překladu „se dvěma minarety“. Dvě třicetimetrové věže stále stojí, postrádají ale v důsledku válečných událostí špičku a kuriózně také balkon, z něhož by mohl muezín svolávat k modlitbě.
Mešita Ulu Camii – se datuje do roku 1179, kdy ji nechal postavit jeden ze saltuckých emírů. Není tak zdobná jako sousední Çifte Minareli Medrese, ale rozhodně je zajímavá. Má velké čtvercové nádvoří, les sloupů a nápadnou kupoli.
Üç kümbetler – jsou tři hrobky s kuželovitými střechami, nejzajímavější z nich, s osmiúhelným půdorysem a střídavým tmavým a světlým zdivem, patří saltuckému emírovi.
Citadela (Kale) – není sice nejvyšším místem ve městě, přesto nabízí krásné výhledy na město. Pevnost postavil už ve 4. století římský císař Theodosius I., znovu ji vyztužili osmanští Turci.
Yakutiye Medrese – další náboženská škola z roku 1310, kterou můžeme tentokrát připsat mongolským vládcům. Na medrese je znát vliv seldžucké architektury, zkrácený minaret zdobený dlaždicemi je podobný stavbám ve Střední Asii a Persii (Íránu). Medresa dnes slouží jako Muzeum tureckého islámského umění. Vedle medresy stojí další mešita a türbe (hrobka).
Rüstem Paşa Bedesteni – krytý bazar postavený nejmocnějším tureckým sultánem Sulejmanem Nádherným v 16. století.