Lublaň má asi 272 000 obyvatel, leží na řece Ljubljanici a je nejen hlavním, ale také jednoznačně největším městem Slovinska. Je politickým, ekonomickým i kulturním centrem, v podstatě vše důležité ve Slovinsku se odehrává v Lublani. Leží přibližně ve středu země, takže je přirozenou metropolí Slovinska, přesto patří k nejmenším hlavním městům Evropy. Na zdejší univerzitě studuje na 23 fakultách a třech uměleckých akademiích cca 64 000 studentů, univerzita se tak řadí k největším v Evropě.
Slovinské hlavní město disponuje letištěm Brnik, jediným civilním letištěm v zemi. Na jih od centra Lublaně se rozkládají bažiny, které jsou viníkem mlhavého počasí, které je tu obvyklé na podzim a v zimě. Naopak v létě je podnebí téměř středozemní. Symbolem města je lublaňský drak, který je vyobrazen i na vrcholu věže městského hradu. Z významných firem tu sídlí třeba pivovar Union či pojišťovna Triglav, nejúspěšnějším sportovním klubem je basketbalový tým Olympia Lublaň. Obyvatelé Lublaně velmi rádi jezdí po městě na kole, takže Lublaň je i městem cyklistů.
Nejvýznamnější kulturní událost se tu odehrává v letních měsících, kdy probíhá Mezinárodní letní festival a v jeho rámci především koncerty klasické hudby, divadelní a taneční představení. Centrem nočního života je Metelkovo město v centru Lublaně, kde je prakticky na jednom místě několik desítek klubů – slovinská obdoba ostravské Stodolní ulice.
Historie Lublaně
Na místě dnešní Lublaně sídlili ve starověku Ilyrové a Keltové, ale prvním důležitým sídlem se stal až římský vojenský tábor, který se vyvinul v prosperující město zvané Emona. Některé památky na Římany jsou v Lublani k vidění dodnes. Emona byla vypleněna (a téměř zničena) barbarskými Huny, Ostrogóty a Langobardy. V 6. století přišli první Slované. První písemná zmínka o městě Laibach, jak se tehdy Lublaň jmenovala, pochází z 12. století, kdy už patřilo německy mluvícím vládcům. Brzy se stalo centrem vévodství Kraňsko, kterému na osm let vládl i český král Přemysl Otakar II. Od roku 1335 až do konce první světové války tu vládli Habsburkové, ostatně jako v celé zemi.
V roce 1511 přeměnilo ničivé zemětřesení středověkou Lublaň v sutiny. Ve stejné době se Lublaň stala významným centrem reformace, ale po příchodu jezuitů byla opět navrácena na cestu katolické víry. Díky horečné výstavbě v 17. a 18. století získalo město mnoho barokních kostelů a panství a přezdívku „Bela Ljubljana“ – Bílá Lublaň. Hradby byly strženy a bažiny v okolí zčásti vysušeny, aby se město mohlo dále rozšiřovat. Byl taky postaven kanál, který reguloval tok řeky Ljubljanice a předcházel záplavám. Na krátkou dobu čtyř let učinil Napoleon z Lublaně hlavní město tzv. Ilyrských provincií (1809-13).
Od roku 1849 procházela městem železnice spojující Terst a Vídeň, která výrazně přispěla k jeho rozvoji. V tu dobu už bylo centrem slovinského nacionalismu, působil tu třeba i nejmilovanější slovinský básník France Prešeren. V roce 1895 přišlo další zemětřesení, které vedlo k nové výstavbě, vzniklo mnoho krásných budov v secesním stylu a především zde mezi válkami tvořil architekt Jože Plečnik. Komunisté bohužel část z těchto budov později zničili pod záminkou, že jsou „buržoazní“ a „dekadentní“. Slovinsko a jeho hlavní město se v roce 1918 připojilo ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (pozdější Jugoslávii).
Za druhé světové války ovládli Lublaň Italové a po nich Němci, celou ji obehnali plotem z ostnatého drátu a v podstatě tak vytvořili něco jako městský koncentrační tábor. Po válce se Lublaň stala metropolí jedné ze šesti republik federativní Jugoslávie. V 80. letech tu začala působit punk-rocková formace Laibach (německý překlad názvu Lublaň), která se proslavila i za hranicemi. V roce 1991 zde byla vyhlášena nezávislost Slovinska, s čímž se jugoslávská armáda pod taktovkou Srbska nehodlala smířit a začala tzv. desetidenní válka. Srbové ji začali obklíčením letiště Brnik, zatímco lidé na náměstí Republiky oslavovali vyhlášení nezávislosti. Válka ale byla spíše symbolická a krátká a Lublaně se příliš nedotkla. Stala se tak hlavním městem samostatné země.
Josip (Jože) Plečnik
Nejslavnější slovinský architekt Josip Plečnik se narodil v Lublani v roce 1872. Vzdělání získal na umělecké střední škole v Grazu a potom na fakultě architektury Vídeňské akademie umění u slavného profesora Otto Wagnera. V roce 1911 se přestěhoval do Prahy, kde učil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a na přání svého osobního přítele prezidenta T. G. Masaryka mu byla svěřena práce na renovaci pražského hradu.
Přestože byl v Praze podle svých slov velmi spokojený, vrátil se v roce 1921 do Lublaně, kde se stal vedoucím katedry architektury na zdejší univerzitě. Ve Slovinsku potom až do své smrti v roce 1957 vytvořil dlouhou řadu staveb doslova po celé zemi. Málokterému městu vtiskl nějaký architekt svou pečeť tak silně, jako Plečnik Lublani - podílel se zde na neuvěřitelném počtu 60 staveb.
Plečnik byl v době strohého funkcionalismu pro mnohé velmi kontroverzním tvůrcem, jeho modernistické stavby zahrnovaly prvky klasické řecké a římské architektury, ale také byzantské, islámské, staroegyptské, lidové, barokní i secesní motivy. K jeho nejvýznamnějším stavbám v Lublani patří Národní a univerzitní knihovna, kolonáda na nábřeží řeky Ljubljanice, hřbitov Žale, Trojitý most, Zoisova ulice či park Tivoli. Plán na výstavbu monumentální budovy parlamentu na hradním vrchu byl po druhé světové válce zavržen. Plečnik se stal symbolem moderní slovinské architektury, ale skutečného uznání se mu dostalo až po výstavě jeho prací v Centre Pompidou v Paříži v roce 1986. Je pohřbený na lublaňském hřbitově Žale.
Lublaň – zajímavosti a památky
Prešernov trg - náměstí, které spojuje čtvrť Center a Staré město. Uprostřed stojí památník básníka France Prešeren, který zde byl na počest největšího slovinského hrdiny vztyčen v roce 1905. Dále tu najdete pěkné secesní domy Ura a Urbanc (nyní obchodní dům Centromerkur). Na náměstí stojí i centrální lékárna, která byla dřív slavnou kavárnou, kde se v 19. století scházeli intelektuálové. Dominantu tvoří barokní kostel Zvěstování ze 17. století, který dříve patřil k františkánskému klášteru. V letních měsících lze na náměstí potkat pouliční herce a hudebníky.
Miklošičeva cesta – ulice, na níž stojí celá řada secesních domů, které byly vybudovány po zemětřesení v roce 1895. K nejzajímavějším patří Grand Hotel Union a budova Družstevní banky.
Trojitý most (Tromostovje) – původní most z roku 1842 upravil architekt Jože Plečnik v roce 1929. Přidal dvě postranní části, které slouží chodcům a z mostu udělal nejfotografovanější památku města.
Plečnikova kolonáda – kryté sloupořadí, které je také Plečnikovým dílem, bylo zamýšleno jako součást městské tržnice a je sídlem několika obchůdků.
Tržnice (Pogarčarjev trg) – trhy, kde se prodávají čerstvé potraviny, jako např. med, houby, lesní plody, sýry a další.
Biskupský palác (Škofijski dvorec) – renesanční palác s arkádovým nádvořím s přilehlou budovou semináře. V budově v minulosti nocoval jak Napoleon, tak i ruský car Alexandr.
Katedrála sv. Mikuláše (Stolnica sv. Nikolaj) – barokní církevní stavba má dvě věže a pochází z 18. století. Masivní bronzové dveře přibyly do katedrály až v roce 1996 na počest návštěvy papeže Jana Pavla II.
Dračí most (Zmajski most) – je střežen sochami draků, které chrlí oheň. Podle místních lidí vrtí drak ocasem, kdykoliv přes most přechází panna…
Staré město
Mestni trg – náměstí s kašnou a barokní budovou radnice (Magistrat). Na vrcholu radnice je umístěn zlatý drak.
Stari trg – navazuje na Mestni trg a je nejstarším lublaňským náměstím, připomíná ale spíš ulici než náměstí.
Ševcovský most (Čevljarski most) – ve středověku se na mostě (jako tehdy na každém jiném městském mostě) obchodovalo. Pracovali a žili tu řemeslníci, nejdřív řezníci, po nich ševci. Podle tehdejších zvyků nemuseli obyvatelé mostu platit daně, takže zdejší obchody byly jakýmisi středověkými duty free shopy.
Hrad – stojí na hradním kopci, který byl opevněn už za vlády Keltů. Dnešní „Ljubljanski Grad“ pochází převážně z 16. století, tedy z doby po zemětřesení roku 1511. Užívá se pro koncerty a jiné kulturní akce a také pro svatby. Pěkný výhled nabízí věž Belvedere postavená v 19. století, příjemnou procházku zase hradby. Z centra města vede na hrad od roku 2007 lanovka.
Center (levý břeh řeky Ljubljanice)
Národní a univerzitní knihovna – mistrovské dílo Josipa Plečnika z let 1936-41. Zajímavě zdobená je fasáda, ale za vidění stojí interiér. Po vstup přijdete na tmavé schodiště, po němž se dostanete do naopak silně osvětleného vestibulu, což má symbolizovat cestu od nevědomosti ke světlu poznání.
Križanke – klášterní komplex, v němž kdysi sídlil Řád německých rytířů. Plečnik ho na sklonku svého života přebudoval na koncertní prostor a dnes je hlavním dějištěm Mezinárodního letního festivalu.
Ilyrský památník – je také Plečnikovým dílem a připomíná dobu Napoleonových Ilyrských provincií, jichž byla Lublaň hlavním městem. V této době se mj. poprvé ve školách začalo učit slovinsky, takže pro Slovince šlo o významné období.
Kongresové náměstí (Kongresni trg) – náměstí pojmenované na paměť kongresu mocností Svaté aliance (Rakousko, Rusko, Prusko), který se ve městě konal v roce 1821. Místní mu ale často přezdívají Hvězda (Zvezda). Na náměstí stojí univerzitní budova (z jejího balkónu byla v roce 1991 vyhlášena nezávislost Slovinska), Filharmonie, barokní kostel řádu voršilek a také bývalé kasino, v němž trávil čas i básník France Prešeren.
Náměstí republiky (Trg republike) – hlavní a největší náměstí Lublaně je bohužel velmi nevzhledné, počítaje v to i budovu Parlamentu z 50. let.
Nebotičnik – v překladu „mrakodrap“ byl postaven v roce 1933 ve stylu Art Deco. Skutečně je to dodnes nejvyšší budova v Ljubljaně, ve své době byla jednou z nejvyšších v Evropě a vůbec první výškovou budovou na Balkáně. Nahoře se nachází restaurace, k níž lze vyjet výtahem, výhled na město je odtud moc pěkný.
Muzea – milovníci muzeí mohou v Lublani navštívit např. Národní muzeum, Národní galerii nebo Přírodovědné muzeum. Většinou sídlí v budovách z konce 19. století.
Park Tivoli – největší rekreační oblast Lublaně, park obehnaný kopci a lesy. Obyvatelům tady slouží několik sportovišť, vystoupat je možné na 394 metrů vysoký kopec Rožnik, na jehož jižním svahu se nachází lublaňská zoo.
Na jih od centra
Krakovo – příjemné předměstí, kde se mj. nachází tzv. Jakopičova zahrada – naleziště římských památek včetně vzácných mozaik.
Trnovo – předměstí známé jako místo, kde v letech 1921-57 bydlel Josip Plečnik. Jeho dům je možné si prohlédnout. Stojí tu také velký novorománský kostel sv. Jana Křtitele, v němž básník France Prešeren poprvé spatřil Juliji Primicovou a prožil velikou lásku, která však nebyla opětovaná.