Krakov (Kraków)

Krakov je se 755 tisíci obyvateli po Varšavě druhé největší polské město (téměř stejně velkou populaci má třetí Lodž). Leží na nejdelší a nejdůležitější polské řece Visle (polsky Wisła) v historickém regionu známém jako Malopolsko. Po dobu několika staletí byl hlavním městem Polska a sídlem polských králů, ještě o něco déle místem královských korunovací a pohřbů.

Krakov je nejatraktivnější a jednoznačně nejnavštěvovanější turistická destinace v Polsku. Jeho kulturní dědictví zůstalo na rozdíl od všech dalších velkých polských měst během druhé světové války prakticky nedotčeno. Středověké a renesanční historické jádro města proto bylo v roce 1978 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. Ve stejném roce se stal papežem Jan Pavel II., který byl do té doby krakovským arcibiskupem.

Legenda o založení města

Krakov založil podle legendy bájný vládce Krak na pahorku Wawel na břehu řeky Visly. Právě tam, kde dnes stojí hrad a katedrála. Tehdy tam ale údajně sídlil věčně hladový drak, který trýznil rolníky ničením jejich polí, požíráním dobytka a dokonce i lidí. Nejraději měl mladé dívky.

Nikdo nedokázal draka porazit silou, ale Krak ho přelstil. Do ovčí kůže zašil síru a nastražil ji ještěrovi jako pochoutku. Ten ji pochopitelně dychtivě zbaštil a začala ho v žaludku pálit. Běžel tedy k Visle a pil a pil, až nakonec prasknul a lidé mohli sledovat ohňostroj… Wawelský drak (polsky Smok Wawelski) je součástí polské mytologie a drak je také dodnes ve znaku Krakova.

Historie Krakova

V 8. a 9. století byl Krakov jedním z hlavních sídel slovanského kmene Vislanů, který obýval Malopolsko. Brzy se stal součástí království polské dynastie Piastovců, a protože ležel na významné obchodní cestě ze západu na východ (až do Kyjeva), stal se také obchodně významným tržním městem. V roce 1000 tady Piastovci založili biskupství a v roce 1038 sem z Hnězdna dokonce přesunuli hlavní město své říše.

Středověká metropole

Vzkvétající Krakov zastavil vpád Tatarů, kteří ho v roce 1241 vyplenili a jeho vesměs dřevěné stavby vypálili. Nová výstavba už byla většinou z kamene a probíhala podle pravoúhlého plánu kolem centrálního tržního náměstí. Toto rozložení ulic starého města se zachovalo do dnešních dnů.

Zlaté časy prožíval Krakov v době vlády krále Kazimíra Velikého, který zde mj. založil Krakovskou akademii (později přejmenovanou na Jagellonskou univerzitu). Je to po Praze druhá nejstarší univerzita ve střední Evropě. Kazimír také udělil Židům právo usadit se ve městě, čímž položil základ později mohutné židovské komunity. Koncem 15. století studoval na zdejší univerzitě i Mikuláš Koperník.

16. století bylo dobou vrcholného kulturního a hospodářského rozkvětu Krakova, jak dokazuje nádherná renesanční architektura, na níž se často podíleli mistři z Itálie. Na konci století, v roce 1596, se však král Zikmund III. Vasa rozhodl přesunout hlavní město do Varšavy, ačkoliv na Wawelu byli ještě nějaký čas dále korunováni a pohřbíváni polští králové. Nevyhnutelný úpadek umocnil ničivý vpád Švédů, kteří město drancovali v letech 1655-57.

Smutné časy okupací

V 18. století bylo Polsko natřikrát rozděleno mezi okolní mocnosti Rusko, Prusko a Rakousko a jako stát přestalo existovat. Krakov byl po nějakou dobu Svobodným městem (1815-46), poté se stal součástí rakouské Haliče. Ze tří okupačních mocností bylo Rakousko relativně nejmírnější, takže národní kulturní a intelektuální život tady nadále kypěl.

Maršál Józef Piłsudski začal v Krakově budovat svoji nacionalistickou Polskou legii, která pak bojovala za osvobození Polska. V letech 1912-14 tu také působil Vladimír Iljič Lenin. Krakov byl i sídlem hnutí Mladé Polsko, uměleckého proudu inspirovaného secesí.

Po krátkém období polské nezávislosti mezi válkami obsadil zemi Hitler a Krakov se stal hlavním městem tzv. Generálního Gouvernmentu, tedy východní části Polska, která nebyla přímo přiřazena ke Třetí říši. Guvernérem byl jmenován Hans Frank. Za války došlo k likvidaci židovského ghetta v Krakově, jehož obyvatelé byli převezeni do nedaleké Osvětimi. Tuto tragickou událost sugestivně zobrazuje film Schindlerův seznam režiséra Stevena Spielberga.

Nová huť

Po válce se komunistická vláda rozhodla vykořenit intelektuální, duchovní a katolickou tradici, s níž byl Krakov spojován, a postavili tu ocelárny Nowa Huta, které měly přivést do města loajální proletariát. V Krakově přitom nejsou žádná rudná ani uhelná ložiska a všechny suroviny se musely dovážet zdaleka…

Záměr se příliš nezdařil, protože i zde propukaly stávky proti komunistické vládě. Ocelárny znamenaly dramatické zhoršení životního prostředí, které poškodilo i řadu památek. Dnes již byly městské domy a kostely pečlivě rekonstruovány a také vzduch je mnohem čistší.

Židé v Krakově

Dějiny krakovské židovské obce jsou podobně smutné jako v mnoha dalších polských a evropských městech. Zdejší komunita patřila v Polsku k největším po dobu šesti století. První Židé se v Krakově usadili ve 13. století, konkrétně kolem ulice sv. Anny (tehdy se jmenovala Židovská). Počet Židů se však díky imigraci z jiných evropských zemí výrazně zvýšil až v 15. století, kdy už se Židé usazovali v ghettu na jih od starého města v části zvané Kazimierz.

Židé výborně ovládali obchod, řemesla, byli vynikající v kultuře i vzdělání, zejména v 16. století. V době polské nezávislosti mezi válkami se zdejší populace zvýšila ze 45 tisíc na 64 tisíc lidí. Pak ale přišla nacistická invaze, která židovskou populaci zdecimovala, přežilo ji pouze 6 000 členů komunity. V březnu 1941 bylo ustanoveno nové ghetto na předměstí Podgorze, na jih od Kazimierze za řekou Vislou.

Desetitisíce lidí žily natěsnané na malém a nehygienickém prostoru. V listopadu 1942 byl na jih od ghetta založen nový kemp nucených prací Plaszow vedený sadistickým Amonem Göthem. 14. března 1943 proběhla neblaze proslulá operace SS, při níž její příslušníci ghetto zlikvidovali, lidi buď zabili, nebo odvezli na práci do Plaszowa, kde řada z nich umírala nebo byla zavražděna.

Oskar Schindler

Poslední vlna vraždění přišla v roce 1945, když se blížila Rudá armáda a Němci zahlazovali stopy. Právě tehdy se zasloužil o záchranu stovek židovských životů Oscar Schindler, majitel továrny na výrobu emailového nádobí a na výrobu zbraní, který po celou válku zaměstnával Židy z krakovského ghetta. Schindler byl českým Němcem, rodákem ze Svitav. Na začátku války šlo Schindlerovi o peníze, založil továrnu a zaměstnával Židy, protože byli levnější pracovní silou.

Postupně však začal „svoje“ Židy chránit s poukazem na význam své továrny pro válečnou výrobu. Ženy, děti i tělesně postižené často označoval za nepostradatelné kvalifikované dělníky a uplácel vysoce postavené úředníky. Koncem války zabránil jisté smrti 1200 židovských zaměstnanců, za něž draze zaplatil Amonu Göthovi.

Obrovské jmění, které za války získal, utratil Schindler za úplatky a shánění zboží pro své Židy, které se mu povedlo přesunout do nové továrny v české vesnici Brněnec. Továrna byla fingovaná, do konce války nevyrobila jedinou funkční zbraň. Oskar Schindler je jediným členem nacistické strany NSDAP, který byl v Izraeli oceněn titulem Spravedlivý mezi národy, který dostali nežidé, kteří přispěli k záchraně židovských hřbitovů za holocaustu. Je pohřben v Jeruzalémě na katolickém hřbitově na hoře Sión.

Osobnosti spojené s Krakovem

Jan Pavel II. – po 455 letech první neitalský papež, který dosedl na římský stolec v roce 1978. Do té doby byl Karol Wojtyła, jak znělo jeho občanské jméno, krakovským arcibiskupem. Byl také vůbec prvním papežem slovanského původu.

Mikuláš Koperník – zakladatel moderní astronomie, který jako první prohlásil, že středem vesmíru je Slunce, nikoliv Země, studoval koncem 15. století na Krakovské akademii. O Koperníkovu národní příslušnost se přou Němci a Poláci.

Roman Polański – slavný polský režisér a scénárista židovského původu, který druhou světovou válku prožil v krakovském ghettu.

Andrzej Wajda – polský režisér, mj. autor dramatu Katyň, studoval v Krakově malířství.

Czesław Miłosz – polský nositel Nobelovy ceny za literaturu, který emigroval v roce 1951 do Francie, v 90. letech se vrátil do Polska a žil a zemřel v Krakově.

Wisława Szymborska – další nositelka Nobelovy ceny za literaturu, kterou dostala v roce 1996. Strávila v Krakově významnou část svého života.

Památky a zajímavá místa

Wawel

Wawel je nízký pahorek (228 m) na břehu řeky Visly, který je nesmírně významným symbolem polské státnosti. Právě tady bylo po dobu více než 500 let centrum polského státu, jehož ztělesněním je wawelský hrad a katedrála. Hlavní vstup do areálu je ze severu, u sochy bojovníka za polskou svobodu Tadeusze Kościuszka. Návštěvník zde prochází Vasovskou branou (Brama Wazowska) se dvěma bastiony.

Vrchu Wawel se připisuje ještě jeden spirituální a duchovní význam. Podle hinduistů rozhodil bůh Šíva po zeměkouli sedm kamenů na sedm různých míst a ta teď vyzařují pozitivní energii. Říká se jim čakry. Patří k nim Dillí, Jeruzalém, Mekka, Delfy, Řím, český Velehrad (!) a Krakov. Údajná krakovská čakra má sídlo v severozápadním rohu hradního nádvoří na místě bývalého kostela svatého Gereona. Hinduisté sem občas přijíždějí načerpat energii a tráví tu dlouhé minuty opření o zeď. Zvýšenou aktivitu tady potvrzují i proutkaři..

Katedrála – místo, na němž po staletí probíhaly korunovace a pohřby panovníků a národních hrdinů. Bylo to jak v době, kdy byl Krakov hlavním městem Polska, tak v určité míře i později, kdy už byla metropolí Varšava. Naposledy zde byl pohřben polský prezident Lech Kaczyński, který zemřel 10. dubna 2010 při leteckém neštěstí u ruského Smolenska. S pohřbením na tomto místě však značná část Poláků vzhledem ke Kaczyńského kontroverznosti nesouhlasila. Katedrála je zasvěcená svatému Stanislavovi a také našemu svatému Václavovi (!).

Současná gotická stavba z cihel a pískovce postavená v letech 1320-64 je na tomto místě už třetí. První katedrála vznikla kolem roku 1020, kdy král Boleslav Chrabrý založil krakovské biskupství. Druhá stavba byla románská a asi o sto let mladší. Uvnitř uvidíte především hrobky a kaple jednotlivých polských králů (Groby Królewskie) – ze 45 je jich tu pochováno 41. Protože se kaple stavěly v různých obdobích, jsou ukázkou různých architektonických stylů.

Nejkrásnější z kaplí je patrně renesanční kaple Zikmundova (Kaplica Zygmuntowska). Kromě panovníků spočívají v katedrále i členové jejich rodin a význačných aristokratických rodů, ale třeba také svatý Stanislav, patron Polska, jehož dal v roce 1079 zavraždit Boleslav II. Smělý. V kryptě byste našli i sarkofág básníka Adama Miczkiewicze, vůdce protiruského povstání Tadeusze Kościuszka nebo předválečného bojovníka za polskou nezávislost Józefa Piłsudkeho.

Hned u vstupu do katedrály si všimněte prehistorických kostí, které údajně patří zabitému krakovskému drakovi, ve skutečnosti jsou to kosti mamuta, velryby a nosorožce nalezené poblíž Krakova. Uvnitř se nejlépe vyznáte, když si ke vstupence přikoupíte i audio průvodce. Vaše vstupenka bude kontrolovaná třikrát – při vstupu do katedrály, potom do krypty s královskými hroby a také před výstupem na Zikmundovu věž.

Zikmundova věž (Wieża Zygmuntowska) – je přístupná ze sakristie katedrály. Stojí za to vystoupat nahoru kvůli krásnému výhledu na město. Jako bonus můžete brát prohlídku obrovského středověkého zvonu „Zygmunt“, který váží osm tun, v průměru měří dva metry a po obvodu osm metrů. Tenhle kolos rozezvučí jen šest silných mužů. Dochází k tomu ale už jen při významných církevních svátcích.

Královský hrad Wawel – původně malé sídlo vládnoucí dynastie Piastovců, které dal postavit na začátku 11. století Boleslav Chrabrý, bylo ve 14. století přestavěné Kazimírem Velikým na gotický hrad a po požáru začátkem 16. století Zikmundem Starým na renesanční palác. Zikmund na tuto práci zaměstnal italského architekta Bartolomea Berrecciho, takže palác se svými arkádami připomíná italskou architekturu.

V průběhu historie utržil wawelský hrad nejednu ránu. Poškodila ho řada požárů, plenění švédských i pruských vojsk, okupace Rakušanů, kteří se ho snažili přeměnit na kasárna a také koroze způsobená zhoršením životního prostředí po zahájení výroby oceli v Nové huti. Za nacistické okupace se tu usídlil guvernér Hans Frank, poklady shromážděné na hradě se však z velké části podařilo před válkou odvézt do Kanady, odkud se po dlouhých tahanicích v roce 1961 vrátily.

Na hradě je možné navštívit celkem pět expozic, do nichž se kupují vstupenky zvlášť. Soukromé královské komnaty lze procházet jenom s průvodcem. Vrcholem prohlídky je ojedinělá sbírka 136 vlámských tapisérií. Do ostatních prostor si stačí koupit lístek a lze jít bez průvodce. Komnaty królewskie jsou státní místnosti, které byly při rekonstrukci uvedeny do původní renesanční a barokní podoby. Komu zbývá energie, může také navštívit Královskou pokladnici a zbrojnici (Skarbiec), Muzeum orientálního umění a muzeum Zaniklý Krakov. Vstup do prvních dvou částí hradu je časově organizován a návštěvník tak dostane vstupenku s časem vstupu.

Dračí jeskyně (Smoczna Jama) – jeskyně, v níž údajně sídlil legendární wawelský drak. Pokud chcete jít dovnitř, nechte si prohlídku až na závěr, protože po sestoupení 135 schodů a průchodem vlhkou chodbou se vynoříte u sochy draka dole pod hradem u řeky Visly.

Centrum Krakova (Staré město)

Krakovské staré město už dnes není obklopené hradbami, na jejich místě byl vybudován park Planty, který tak celé město obepíná. Většina historického centra je nepřístupná pro auta, což mu dodává na atraktivnosti.

Rynek Główny – hlavní krakovské náměstí o rozměrech 200 x 200 metrů je vůbec největším středověkým náměstím v Evropě. Za středověké ho lze považovat, protože vzniklo coby tržní náměstí už ve 13. století, dnes je tu většina budov novějších, nejčastěji neoklasicistních. Náměstí dominuje Sukiennice (někdejší centrum obchodu s textilem) a několik kostelů.

Dnes je Rynek Główny velmi živým prostorem, který je stále plný lidí, s mnoha kavárnami, restauracemi a také stánky s květinami i různými cetkami. Rynek je také domovem velké holubí populace.

Sukkienice (Dům soukeníků) – zdobná budova postavená ve 14. století jako kryté tržiště s textilními výrobky. V polovině 16. století byla po požáru renesančně přestavěná a v 19. století k ní byly ještě přistavěny arkády. Obchůdky jsou pod arkádami dodnes, nabízejí však především relativně drahé suvenýry pro turisty. V horním patře sídlí galerie polského malířství.

Radniční věž (Wieża Ratuszowa) – je jediná zachovalá část někdejší radnice, která byla po roce 1820 zbourána. Vystoupit na tuto barokní věž se vyplatí kvůli pěknému výhledu na náměstí i celé město.

Socha Adama Miczkiewicze – stojí před Sukkienicí a ztvárňuje polského národního básníka. Jedná se o kopii, protože originál byl zničen nacisty. Socha je oblíbeným místem setkávání, stejně jako v Praze sv. Václav.

Kostel svatého Vojtěcha (kościół św. Wojciecha) – je maličký kostelík zasvěcený biskupovi z českého rodu Slavníkovců, který působil i v Polsku a o jehož ostatky válčili po jeho smrti český (Břetislav I.) a polský král. Kostelík je velmi starý, základy budovy pochází z 10. století.

Kostel Panny Marie (kościół Mariacki) – gotická bazilika ze 14. století postavená na místě staršího kostela zničeného při tatarském vpádu. Dominují jí dvě nestejně vysoké věže. Vyšší věž je vysoká 81 metrů a na její vrchol je posazena velká pozlacená koruna o průměru 2,5 metru.

Každou celou hodinu se troubí na vrcholu věže na polnici známá melodie zvaná hejnal. Ta patří k symbolům Krakova a navíc ji hraje už od roku 1927 každý den v poledne polský rozhlas. Dříve šlo o výstražný signál. V polovině je melodie přerušená, což odkazuje na událost z válek s Tatary, kdy strážného při troubení údajně zasáhl do krku tatarský šíp. Trumpetista postupně troubí hejnal na všechny světové strany.

Vstup do kostela je placený a turisté musí využít postranní vchod, protože ten hlavní je vyhrazen pro věřící. Hlavním tahákem je 13 metrů vysoký pětidílný pozdně gotický oltář, jehož autorem byl norimberský mistr sochař Veit Stoss (polsky zvaný Wit Stwosz). Každý den (kromě nedělí a svátků) se v 11:50 oltář otvírá a odhaluje vnitřní panely.

Ulice Floriańska – je hlavní tepnou Starého města a v letních měsících je svědkem hemžení davů lidí. Spojuje Rynek Główny s Floriańskou bránou.

Floriánská brána (Brama Floriańska) – je jedinou bránou kdysi 3 km dlouhých městských hradeb, která nebyla v 19. století zbourána. Pochází ze 14. století. Celé hradby dříve mívaly 47 věží.

Barbakan – velmi zajímavý obranný prvek, který doplňoval středověké opevnění. Stavba s tlustými zdmi, střílnami a věžičkami vznikla v roce 1498 jako doplněk Floriańské brány, se kterou ji tehdy spojovala krytá chodba.

Muzeum Czartoryskich – výborná krakovská galerie, jejíž základ položila polská šlechtička Izabela Czartoryska. Hlavním magnetem pro milovníky umění je Leonardův obraz Dáma s hranostajem a Rembrandtova Krajina s milosrdným Samaritánem. Uvidíte tu také umění starověkého Řecka, Říma a Egypta nebo předměty ukořistěné Turkům při bitvě o Vídeň v roce 1683.

Collegium Maius – gotická budova krakovské univerzity, která je dnes univerzitním muzeem. Prohlídky interiéru jsou možné pouze s průvodcem. Nejcennějším exponátem je globus s nejstarším vyobrazením amerického kontinentu (cca 1520) na světě. Pokud nepůjdete dovnitř, podívejte se aspoň na nádvoří s arkádami a mramorovou kašnou.

Dominikánský kostel (kościół Dominikanów) – monumentální gotická cihlová stavba, která je díky svým rozměrům viditelná ze všech vyhlídkových bodů. Byla postavena po zničení předchozího kostela Tatary v roce 1241 a byla bohužel citelně poničena při velkém požáru v roce 1850. Ke kostelu přiléhá dominikánský klášter se zachovalou křížovou chodbou.

Františkánský kostel (kościół Franciszkanów) – podobně jako dominikáni si i jejich odvěcí rivalové františkáni, kteří přišli do Krakova ve 13. století z Prahy, postavili velký kostel. Stojí přímo naproti konkurenčnímu dominikánskému a také k němu přiléhá klášter s původní křížovou chodbou. V interiéru kostela jsou nejzajímavější secesní barevná okna a fresky Stanislawa Wyspiańského.

Právě ve františkánském kostele byl v roce 1385 pokřtěn pohanský vládce Litvy vévoda Jogaila, který si poté vzal polskou princeznu Jadwigu a nastoupil na trůn jako Vladislav Jagellonský.

Kazimierz

Leží na jih od hradu Wawel, už mimo Staré město, ale v pěším dosahu od něj. Dříve šlo o samostatné město s vlastní správou, které založil v roce 1335 král Kazimír, po němž se také jmenuje. Přestože je známé především jako centrum židovské komunity v Krakově, žili tu i katolíci, především v západní části Kazimierze. Dnes je složení obyvatelstva po řádění nacistů už úplně jiné, ale katolické a židovské části lze rozlišit podle architektury.

Izákova synagoga – pochází ze 17. století, v roce 1989 byla navrácena židovské komunitě a začala sloužit jako muzeum. Kromě interiéru se tu můžete podívat na dva němé filmy: jeden o životě v židovské čtvrti natočený štábem BBC v roce 1936, druhý z roku 1941 o násilném vystěhování Židů z ghetta.

Stará synagoga – si zaslouží svůj název, protože je nejstarší dochovanou synagogou v Polsku. V 16. století byla po velkém požáru přestavěna do dnešní renesanční podoby. Po důkladné destrukci Němců za druhé světové války prošla rekonstrukcí a dnes slouží jako muzeum židovské kultury. Uprostřed synagogy stojí pěkná kovaná bíma, tj. vyvýšená plošina na čtení Tóry.

Szeroka - protáhlá ulice (spíše náměstí), která byla dlouho hlavním centrem židovského města.

Plac Nowy – náměstí, na němž stojí kruhové kryté tržiště fungující dost podobně jako v dobách, kdy tu žili Židé. Tehdy byla na tržišti i jatka pro rituální „košer“ zabíjení zvířat.

Nový hřbitov (Nowy Cmentarz) – je obrovský hřbitov s 9 000 židovskými náhrobky. Teprve z rozměrů areálu a množství hrobů si uděláte představu o velkém rozsahu bývalé komunity. Navíc je hřbitov velmi klidný, zastíněný stromy a zarostlý rostlinami, takže rozhodně stojí za procházku.

Podgórze

Dnes nepříliš zajímavé předměstí na jih od Kazimierze je známé především jako místo nově vytvořeného židovského ghetta, do nějž byli Židé přestěhováni v roce 1941. Žili tu odděleni plotem na neuvěřitelně stísněném prostoru. Ghetto bylo nakonec zlikvidováno v březnu 1943, jeho obyvatelé byli deportováni do koncentračních táborů a většina z nich byla zavražděna. Příběh je obecně známý díky knize Thomase Keneallyho Schindlerův seznam a stejnojmennému filmu Stevena Spielberga.

Zatímco Schindlerova továrna Emalia, ve které se točil i Spielbergův film, se dodnes zachovala, z nedalekého koncentračního tábora Plaszow prakticky nic nezbylo. Turisté mohou z centra Krakova podniknout výlet místních agentur „po stopách Schindlerova seznamu“, protože se film z důvodu vyšší autenticity z větší části skutečně točil v Krakově. Stačí se domluvit s řidičem některého vozítka třeba na náměstí Rynek Główny nebo Szeroka v Kazimierzi.

Zwierzyniec

Zwierzyniec je předměstí na západ od centra, do něhož se vyplatí dojet především kvůli Kościuszkově mohyle. K ní se dostanete autobusem číslo 100 z náměstí Plac Matejki u Barbakanu.

Kościuszkova mohyla (Kopiec Kościuszki) – je 100 metrů vysoký kužel uměle navršený z hlíny a zarostlý travou. Poláci ho vztyčili ve 20. letech 19. století krátce po smrti Tadeusze Kościuszka, veterána americké války za nezávislost a především legendárního bojovníka za polskou nezávislost na třech okupačních mocnostech v roce 1794. Z vrcholu mohyly je krásný výhled na Staré město, stadion Cracovia, paneláková předměstí i plochy zeleně.

Tradice vršení mohyl významným osobnostem je v Krakově prastará a po vybudování památníku Kościuszkovi se této cti mezi válkami dostalo i maršálu Piłsudskému (dále na západ ve Wolském lese). Dalším na řadě by mohl být papež Jan Pavel II…