(lat. Papio ursinus, angl. chacma baboon nebo Cape baboon)
Popis
Paviány najdeme v jižní Africe v široké škále biotopů od lesů, savan, stepí a polopouští až po travnaté svahy vysokých pohoří. Preferují oblasti s dostatkem vody. Potřebují totiž pít každý den nebo dva. Když je vody nedostatek, olizují si kapky rosy z kožichu.
Patří mezi nejtěžší opice světa, samci dosahují váhy od 21 do 45 kg a délky těla od 50 do 115 cm. Ocas bývá ze čtvrtiny držen vzpřímeně a je dlouhý 45 až 84 cm. Paviáni jsou výrazně pohlavně dvojtvární. Samci jsou větší, robustněji stavění s velkými špičáky, které mohou dosáhnout délky až 4 cm. Navíc mají v oblasti hlavy a krku dlouhou srst, která je při naježení ještě opticky zvětší. Samice jsou výrazně menšího vzrůstu. Tělo mají pokryté srstí šedohnědé barvy. Lysá kůže v obličeji, na uších a sedacích partiích je tmavé barvy. Mláďata jsou bělavá.
Paviáni jsou chytří, učenliví a přizpůsobiví. V divočině se dožívají okolo 25 let, v zajetí až 40 let. Mláďata, staré, nemocné a oslabené kusy se stávají kořistí levhartů, lvů, hyen, krokodýlů, krajt a velkých dravých ptáků.
Tlupa
Běžná tlupa má 20 až 180 členů a vládne v ní pevná hierarchie. Nejvýše postavený je dominantní samec, pak následují podřízení samci, kteří tlupu brání a v případě potřeby nahradí vedoucího samce. Dále jsou samice s mláďaty, nejnižší postavení mají odrostlá mláďata. Samice v říji mají výsadní postavení a doprovázejí dospělé samce.
Přesuny celé skupiny jsou vysoce organizované. Přes den se jedinci zdržují na zemi a navečer (po 16. hodině), vyhledávají úkryt v korunách stromů nebo na strmých skalních útesech, kde jsou v bezpečí před predátory.
Potrava
Paviáni jsou všežravci, kteří neodmítnou žádnou potravou. Žerou plody, listy, pupeny, traviny, lusky, kořínky, hlízy, cibulky, oddenky, květy, semena, hmyz, vejce, menší obratlovce a v blízkosti oceánu i mořské bezobratlé. Nepohrdnou ani zbytkem mršiny, větší kořist však sami loví vzácně. Patří také mezi významné rozšiřovače semen rostlin.
Skupina vyráží za potravou společně vedená dominantním samcem, který skupinu hlídá. Pokud je skupina napadena, samci jsou velmi agresivní a neváhají se postavit i levhartovi. Jejich velké špičáky mohou způsobit smrtelná zranění.
Místní farmáři paviány považují za škůdce. V blízkosti lidských sídel paviáni využívají jako potravu také odpadky. Některé tlupy si natolik navyknou žít v blízkosti lidí, že ztratí plachost a stávají se hrozbou. V honbě za potravou převrhávají popelnice, poškozují a vloupávají se do aut či domů, kde způsobují další škody. Skupiny bývají agresivní a troufnou si krást potravu i přímo lidem.
Rozmnožování
Samicím v říji se probarvuje do červena a výrazně zvětšuje anogenitální oblast, což přitahuje pozornost samců. Mimo toto období je barva i velikost normální. V paviáních tlupách má každý samec možnost se pářit. Vzniká zde proto značná rivalita. Při bojích dochází ke spolupráci mezi samci proti jiným. V rozhodování samic hraje roli mnoho faktorů, jako je postavení samce ve skupině, tělesná stavba, úplatky v podobě masité potravy nebo pomoc s péčí o mláďata.
Během říje se samice páří s několika samci. Díky tomu samci neví, čí mládě je, a tak klesá riziko, že ho zabijí. Mládě je po narození zcela závislé na matce, odstaveno je po roce. Dospívající samci sami odchází a hledají si novou skupinu, dospívající samice v rodné tlupě zůstávají. Pokud v tlupě dojde k výměně dominantního samce, nově příchozí samec zabije většinu mláďat, aby se mohl se samicemi spářit co nejdříve.
Komunikace
Paviáni mají velmi složitou a na projevy bohatou komunikaci. Primárně jsou to zrakově se orientující zvířata. Upřený pohled doprovázený ukazováním špičáků, popřípadě i štěkavým křikem je výhružka proti predátorovi nebo sokovi. Dále pak využívají různých póz, nahrbování, krčení rameny a zívání.
K upevňování vztahů ve skupině slouží vzájemné čištění srsti. Dalšími přátelskými gesty je předávání mláďat a dotýkaní se nosy. Ke komunikaci používají až 30 různých zvuků (křik, vřískání, mlaskání atd.) Především v období říje se ještě využívá předávání informací prostřednictvím čichu.
Zajímavosti
Anglický název „baboon“ je zřejmě odvozen od jména egyptského boha Babiho, který byl představován paviánem.
Samci někdy používají mláďata jako „štít“ pro bezpečné přiblížení k dalšímu samci. Vezmou mládě a drží ho proti druhému jedinci, přítomnost mláděte většinou zklidní situaci.
Vzhledem k blízké genetické příbuznosti k lidem bývají paviáni často používáni k vědeckým experimentům v oblasti fyziologie, výzkumu krve, kardiovaskulárního systému, neurologie a endokrinologie i jako modely lidských nemocí (epilepsie, vysoký krevní tlak a alkoholismus).
Paviáni patří mezi málo dotčené druhy, přesto je v některých oblastech ohrožuje ztráta vhodného přirozeného prostředí vlivem lidské činnosti.
Pokud matka zemře, může mládě adoptovat jiný člen tlupy a postarat se o něj. Tento jev je vysvětlován buď tím, že si jedinec zlepší svůj budoucí reprodukční úspěch nacvičením péče o mládě, anebo příbuzenským výběrem, kdy si jedinec zvýší svůj reprodukční úspěch zajištěním přežití příbuzného jedince (blízce příbuzní sdílí s každým jedincem část jeho genů, takže se nepřímo šíří i jeho geny).
Bylo pozorováno i uzavírání pevných „přátelství“ mezi samci a samicemi. Přesný důvod tohoto jevu ještě nebyl přesně odhalen. Přátelství mezi sebou spíše uzavřou samec se samicí, kteří se spolu pářili, takže je možné, že jde jen o zvýšení šance na přežití mláděte. Tím, že se samice páří vždy s více samci, má vyšší šanci, že alespoň jeden z nich s ní uzavře „přátelství“ a pomůže jí s péčí o mládě. V dynamice vztahů v tlupě hraje roli i hierarchické postavení jednotlivých samic, kdy výše postavená samice zabraňuje níže postaveným samicím v uzavírání přátelství s některými samci.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.