Páv korunkatý

(lat. Pavo cristatus, angl. Indian peafowl nebo blue peafowl)

Popis

V Indii a na Srí Lance má původně domovinu páv korunkatý (Pavo cristatus), který je dnes rozšířen na mnoha dalších místech po celém světě, kde vytvořil i ferální (zdivočelé) populace. Na Srí Lance se vyskytuje v sušších nížinách s opadavými lesy a v zemědělské krajině. Je to poměrně velký pták, který dosahuje váhy 4 až 6 kg. Délka těla samce od zobáku po ocas je mezi 100 a 115 cm, u jedince s plně vzrostlými okrasnými pery je celková délka až 225 cm.

Zbarvení páva je velmi pestré, není způsobeno pigmenty uloženými v perech, ale jejich mikrostrukturou, která vytváří výsledný optický jev. Nezaměnitelný je „ocas“ samce, který je ve skutečnosti tvořený prodlouženými ocasními krycími pery tvořícími tzv. „vlečku“. Ta se skládá z přibližně 200 per. Samotná ocasní pera, kterých je jen okolo 20, jsou až pod ní a jsou nenápadná. Korunku na hlavě mají obě pohlaví, samec má navíc na nohách ostruhy. Samička je menšího vzrůstu s nenápadným zbarvením v různých odstínech hnědé a s bílým spodkem těla. Mladý samec má zbarvení velmi podobné samici, okrasný „ocas“ totiž začíná růst až po druhém roce života a plně vyvinutý je až u zvířat starších 4 let. Peří je pravidelně obměňováno pelicháním.

Přes den si páv hledá potravu hlavně na zemi, zatímco přes noc hřaduje společně s ostatními na vysokých stromech nebo skalách, kde je chráněn před predátory. Za soumraku se páv hlasitě ozývá svým charakteristickým voláním. Dospělý jedinec se stává potravou větších predátorů, jako jsou levharti, tygři (v Indii), orli, výři a domácí psi. Mláďata jsou ohrožena větším množstvím potenciálních predátorů. V případě nebezpečí páv volí raději útěk po zemi a ukrytí ve vegetaci než únik letem. V přírodě se páv může dožít až 15 let, zatímco v zajetí až 23 let.

Sociální uspořádání

Pávi žijí jako další druhy hrabavých ptáků v menších hejnech, která jim poskytují alespoň malou ochranu proti predátorům. Ta se skládají z jednoho samce – kohouta a tří až pěti samiček – slepic. Po době rozmnožování samec skupinu většinou opouští, a tak je hejno tvořeno jen samicemi a mláďaty.

Potrava

Pávi jsou všežraví a nepohrdnou ničím, co najdou na zemi. Potravu si hledají v malých skupinách. Živí se různými semeny, plody, hmyzem, malými plazy a dokonce i drobnými savci. V blízkosti lidského osídlení využívají jako potravu pěstované rostliny a také zemědělské plodiny, jako je obilí, podzemnice, rajčata, banány atd. Požírají také různé odpadky a lidské výkaly. Nejčastěji je zahlédneme ráno při hledání potravy, během dne se skrývají před horkem a popelí se v prachu. K večeru se vydávají pít k napajedlům.

Komunikace

Pávi se ozývají charakteristickým hlasitým voláním, od kterého je odvozeno i jejich latinské rodové pojmenování Pavo. Toto volání je používáno jako varovný signál při vylekání pávů a také při blížícím se nebezpečí (v Indii třeba tygrem). Dále vydávají zhruba sedm typů volání. Nejhlučnější jsou v době rozmnožování.

Rozmnožování

Pávi jsou polygamním ptačím druhem (jeden samec má více samic), jejich období rozmnožování probíhá na Srí Lance od ledna do března. Tok pávů probíhá na volném prostranství, kde se sejde několik samců, každý z nich si zabere malé teritorium a snaží se svým chováním upoutat zájem samiček. Různě se naparuje, natřásá, vydává zvuky a hlavně předvádí krásu svých barevných per. Samice chodí okolo a většinou o dění nejeví příliš velký zájem.

Po spáření samice snese do mělkého vystlaného hnízda 4 až 8 vajec, která zahřívá 28 dní. Mláďata jsou hned po vylíhnutí schopná následovat matku a hledat si sama potravu. Někdy v případě nebezpečí matka odnáší svá mláďata zachycená na jejím hřbetě do bezpečí na vysokou větev. Mladá zvířata dospívají ve dvou až třech letech. V zajetí se pávi velmi dobře množí.

Paví ocas

Už od 19. století se snaží vědci zodpovědět otázku, jak vzniknul a k čemu je dobrý, sice krásný, ale dost nepraktický paví „ocas“. Charles Darwin jeho existenci vysvětloval sexuální selekcí – samice preferují samce s pěkným a velkým „ocasem“, a tak se geny pro tento znak udržují v populaci, i když jsou pro život jedince nevýhodné, protože za ocas ho snadno chytne predátor, je těžký a špatně se s ním létá.

Ve 20. století Amotz Zahavi vypracoval tzv. teorii handicapu. Samci s velkým a drahým (náročným na vytvoření a udržení) ocasem jsou znevýhodněni v boji o přežití. Tím, že se dožili rozmnožování i s handicapem, signalizují kvalitu svých genů, dobrou kondici a schopnost přežít. Současné studie prokázaly, že samci s vyšším počtem „oček“, větším a symetričtějším ocasem jsou u samiček úspěšnější. Dlouhý ocas je indikátorem dobré tělesné kondice, zdraví a životaschopnosti jedince.

Zajímavosti

Pávi jsou od roku 1963 národními ptáky Indie. Jsou často zobrazováni na logách firem, např. SriLankan Airlines.
Pávi jsou po celém světě chováni jako okrasní ptáci. V zajetí byly vyšlechtěny i různé barevné mutace pávů, např. bílá (není to albín), a mezidruhoví kříženci s dalšími druhy pávů, např. s pávem zeleným (Pavo muticus).
V některých oblastech se pávi loví pro tzv. „paví olej“, který se používá v lidovém léčitelství. Barevné peří je součástí mnoha rituálů a s nimi spojených ozdobných předmětů.
Indové věří, že křik páva přivolává déšť. Páv má významné postavení v místní kultuře, lidových tradicích, výtvarném umění, architektuře, poezii a mytologii. Jeho pojmenování v sanskrtu mayura znamená „zabiják hadů“ a říká se, že odhání hady. V eposu Rámájana se bůh Indra skryl pod křídlem páva a později ptáka obdařil tisíci očima a nebojácností před hady.
Mnoho božstev hinduismu je spjato s pávem: Krišna je zobrazován s čelenkou s pavími pery, páv je také zobrazován jako oř boha války jménem Kartikeya (Skanda nebo také Murugan). V buddhismu je páv symbolem moudrosti.
Pávi korunkatí patří mezi málo ohrožené druhy, jejich populace se odhadují na 100 000 jedinců, navíc jsou chráněni v mnoha oblastech Indie. Jejich počty ohrožuje nelegální lov pro maso a okrasné peří, které se smí v Indii sbírat, jen pokud ptáku samovolně vypadne při výměně peří. Dokonce byly vyvinuty metody, kterými se rozpozná, zda bylo peří vytrženo nebo vypadlo z kůže samovolně. V některých oblastech jsou pávi považováni za škůdce zemědělských plodin, ačkoli se živí velkým množstvím škodlivého hmyzu. Problémy také vznikají ve městech, kde způsobují škody v parcích, zahradách a na lidském majetku.
Podle některých teorií se dostali pávi korunkatí do Evropy s Alexandrem Velikým, podle jiných se dostali do Athén v roce 450 př. n. l., ale možná to bylo i dříve.

Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.