Nosorožec tuponosý / bílý / širokohubý

(lat. Ceratotherium simum, angl. white rhinoceros, white rhino nebo square-lipped rhinoceros)

Popis

Nosorožci tuponosí jsou největšími žijícími nosorožci. Najdeme je na rozlehlých travnatých pláních afrických savan. Jsou to mohutná zvířata s masivní hlavou, dospělí samci měří v kohoutku 170 až 186 cm, délka těla dosahuje 3,7 až 4 m a ocas měří 70 cm. Jejich váha se pohybuje od 2 000 do 2 300 kg. Opravdu velcí samci mohou dosáhnout dokonce 3 600 kg. Samice jsou o něco menšího vzrůstu.

Obě pohlaví mají na hlavě dva rohy, které jsou vytvořeny z keratinu (z toho jsou např. i chlupy a nehty). Nosorožčí roh je v podstatě složen z tisíců jednotlivých chlupů podobných vláken. I když je velmi pevný, může se zlomit nebo naštípnout, po uříznutí opět doroste. Kromě místa, kde vyrůstá z kůže, v sobě nemá roh nervy ani cévy, takže když mu ho např. při převozu uříznou, zvíře to nebolí. Větší z rohů dosahuje až 60 cm, výjimečně dokonce až 160 cm. Nosorožci používají své rohy k obraně, zastrašování, lámání větví a značkování území.

Kůže nosorožců je silná a téměř holá, kromě srsti na uších a ocase. V jejích záhybech se často drží paraziti, jako jsou klíšťata a roztoči, které jim vyzobávají klubáci a volavky. Tento vztah byl často považován za mutualismus (výhoda pro oba organismy), později se ukázalo, že i klubáci mohou být parazity a živit se krví nosorožců např. z otevřených ran. Zbarvení kůže se pohybuje od žlutohnědé až po břidlicově šedou barvu. Široká plochá tlama je velmi dobře přizpůsobena ke spásání trávy.

Během horka přes den nosorožci odpočívají, spí a válí se v bahně nebo prachu. To jim pomáhá ochladit se a zároveň se chránit proti parazitům. Nosorožci jsou velmi rychlí, dokážou běžet rychlostí až 50 km/h a překvapivě hbitě měnit směr. Dožívají se 40 až 50 let. Dospělí nosorožci nemají v přírodě přirozeného predátora a i mláďata jsou lovena velmi zřídka, protože je matka urputně brání.

Poddruhy

U nosorožce tuponosého se rozlišují dva poddruhy:

Nosorožec tuponosý jižní se vyskytuje na území pěti států jižní a východní Afriky (JAR, Namibie, Zimbabwe, Keni a Ugandy). Na počátku 20. století se druh ocitl na pokraji vyhubení, ale díky zákazu lovu se dnes jeho počty pohybují okolo 16 800 divoce žijících nosorožců. V JAR jich najdeme okolo 12 900 kusů.

Nosorožec tuponosý severní je v současnosti považován ve volné přírodě za vyhubený druh. Původně se vyskytoval na území Ugandy, Čadu, Súdánu, Středoafrické republiky a Demokratické republiky Kongo. V roce 2005 zbývali v přírodě poslední čtyři jedinci a od roku 2008 je druh v přírodě považován za vyhubený. Dnes žijí už jen dvě poslední samice Najin a Fatu (obě pochází ze Zoo Dvůr Králové) v keňské rezervaci Ol Pejeta. Ty ale nejsou schopné přirozeně mládě odnosit. Poslední samec Sudán uhynul v roce 2018 na stáří. Jedinou a poslední šancí na záchranu severního poddruhu je použití postupů asistované reprodukce – vytvoření životaschopných embryí a jejich přenos do samic jižního poddruhu. V roce 2024 byla tato metoda poprvé pokusně použita u samic jižního poddruhu, kdy došlo k úspěšnému uchycení embrya, bohužel samice uhynula během záplav na bakteriální infekci. Vytvořená embrya severního poddruhu zatím čekají uložena v tekutém dusíku na vybrání vhodné náhradní matky.

Sociální uspořádání

Nosorožci tuponosí jsou nejvíce společenským druhem nosorožce. Mohou tvořit menší skupinky do 14 jedinců, které jsou tvořeny převážně jen samicemi. Dospělí samci jsou samotářští a žijí odděleně od skupin.

Dominantní samci si značí na přesně určených místech svoje teritorium hromadami trusu a močí. Kromě toho se tělem otírají o stromyzanechávají škrábance od rohu na kůře stromů a keřů. Podřízení samci si území neznačkují. Teritoria samic se z velké míry překrývají a samice si je nebrání.

Potrava

Nosorožci tuponosí patří mezi býložravce a jsou specialisté na spásání trávy. Pokud jsou v blízkosti vody, pijí dvakrát denně, ale pokud voda není dostupná, vydrží bez ní čtyři až pět dní. Pasou se nejčastěji ráno a večer, kdy není horko.

Rozmnožování

Během námluv samec pronásleduje vyhlédnutou samici, která samce odhání až do doby, kdy je vhodná doba k páření. Samec zůstává se samicí 5 až 20 dní a pak se jejich cesty rozcházejí. Březost trvá u nosorožců 16 měsíců, samice rodí jedno mládě, které váží 40 až 65 kg. Do dvou měsíců se mládě živí pouze mlékem, potom už začíná požírat i trávu. S matkou zůstává dva až tři roky, většinou dokud se nenarodí samici další mládě. V případě ohrožení ho matka urputně brání. Samice dospívají v 6 až 7 letech a samci až v 10 až 12 letech.

Komunikace a smysly

Zrakovou komunikaci využívají nosorožci hlavně na krátké vzdálenosti, protože špatně vidí (jsou krátkozrací). Zahrnuje hlavně různé postojeřeč těla, kterými vyjadřují svoji náladu. Vztyčené uši znamenají zvědavost, uši přitisknuté k hlavě rozzlobení. Ocas zvednutý nahoru má několik možných významů, buď zvědavost, varovný signál nebo sexuální zájem o opačné pohlaví. Samci se agresivně předvádí v přítomnosti soka nebo při předstíraném útoku.

Nosorožci se převážně orientují pomocí velmi dobře vyvinutého sluchu a čichu. Pomocí pachu si značkují teritoria, rozstřikují moč na okolní keře a stromy. Z takovéto značky dokáže jiný jedinec vyčíst mnoho informací, např. pohlaví, věk, zdravotní stav atd. Predátory nebo jiné nebezpečí často zachytí pomocí čichu, proti větru se lze k nosorožcům přiblížit na krátkou vzdálenost. Jakmile ale zavětří, jeho chování může být nevypočitatelné. Uši nosorožce se mohou otáčet okolo celé hlavy a efektivně tak zachytávat všechny zvuky.

Nosorožci vydávají mnoho zvuků. Dlouhé frknutí vyjadřuje strach, zvuk podobný kýchnutí oznamuje ostatním nebezpečí. O své přítomnosti informují další nosorožce také škrábáním a rytím do kmenů stromů.

Zajímavosti

  • Na počátku 20. století se druh ocitl na pokraji vyhubení kvůli nekontrolovanému lovu během koloniální éry. I v současnosti představuje největší nebezpečí nelegální lov pro rohy nosorožce. Kromě toho je problém i ztráta přirozeného prostředí, znečištění a jejich pomalá reprodukce.
  • Odbytištěm nosorožčích rohů je Asie, kde se používají v tradiční čínské medicíně. Roh údajně dokáže člověka probrat z kómatu, léčí horečku a má příznivý vliv na mužskou potenci. Podle lékařských testů ale žádný účinek nemá. Cena rohu na asijském černém trhu se pohybuje v desítkách tisíc dolarů za kilogram, průměrný roh váží okolo 4 kg.
  • Pytláci drží bohužel krok i s technikou a využívají fotografie nosorožců s GPS lokalizací vkládané turisty on-line na sociální sítě. V roce 2017 se "pytláci" vloupali do francouzské zoo v Thoiry nedaleko Paříže, kde zabili nosorožčího samce a uřízli mu roh.
  • Na rozdíl od jiných druhů nosorožců je tento málo agresivní. Zvířata se shlukují ve stádech, takže jsou pro lovce snadnější kořistí.
  • Zoo Dvůr Králové je jediným místem na světě, kde se je podařilo přirozeně rozmnožit.
  • Dalším africkým druhem nosorožce je nosorožec dvourohý/černý (Diceros bicornis). Pojmenování nosorožců bílý a černý je zavádějící, nerozlišují se podle barvy kůže. Slovo white v pojmenování nosorožce bílého je špatným překladem holandského slova wijd, odkazujícího na jeho hranatý horní ret, na rozdíl od zahnutého rtu nosorožce dvourohého/černého.
  • Velcí spásači trav jako jsou nosorožci, hrají důležitou roli v ekosystému savan.

Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.