Berlín - Berlínská zeď

Berlínská zeď rozdělovala město na dva geopolitické bloky. Nejprve tomu tak bylo pouze ideologicky, od 13. srpna 1961, kdy byla Berlínská zeď postavena, i fyzicky. Zeď rozdělovala Berlín, Německo i celou Evropu. Po druhé světové válce byl Berlín rozdělen celkem na čtyři okupační zóny: britskou, francouzskou, americkou a sovětskou. Ihned po válce mezi mocnostmi panovaly napjaté vztahy, zejména mezi sovětským sektorem a zbylými sousedy. Roku 1948 Sověti zahájili tzv. Berlínskou blokádu, kdy prakticky na jeden rok uzavřeli všechny pozemní přístupové cesty do západních zón. Odříznuté západní sektory tak musely být zásobovány ze vzduchu piloty, kteří jim shazovali potraviny, léky, palivo i stavební materiál. Následujícího roku 1949 vznikla na území západních zón Německá spolková republika (SRN), sovětský sektor vyhlásil Německou demokratickou republiku (NDR). Mezi lety 1949–1961 uprchly do západního Německa více než 3 miliony východních Němců. Naprostá většina utíkala právě přes Berlín, kde hranice protínala střed města a nebyla tak dobře kontrolovatelná. Berlínská zeď vznikla jako „ochranná hráz proti fašismu“, a to prakticky přes noc za účasti 40 000 východoněmeckých vojáků, policie a pohraniční stráže. Původní zeď z ostnatého drátu nahradil o tři dny později železobeton, který téměř na třicet let nelogicky rozdělil náměstí, řeky, domy i celé rodiny. Hranice byla tvořena dvěma pásy cca 3,6 m vysokých betonových panelů, každých pár set metrů stála strážní věž, kterou hlídala stráž se psy. Celkem 155 km dlouhá zeď představovala nepropustnou hranici, jejíž překročení se trestalo smrtí. Hranice se opět otevřely 9. listopadu 1989 a symbol studené války byl rozebrán za pomoci západních i východních Berlíňanů.