(lat. Macaca sinica, angl. toque macaque)
Popis
Makakové jsou hned po člověku nejrozšířenějším rodem primáta na světě. Vyskytují se od Japonska po Afghánistán i severní Afriku.
Makak bandar je jedním z nejmenších druhů tohoto rodu a je endemitem ostrova Srí Lanka. Patří mezi středně velké opice, tělo s hlavou měří 35–62 cm a ocas je dlouhý 40–60 cm, v poměru k tělu patří ocas k jedněm z nejdelších. Samci jsou větší než samice, mohou vážit až 8,5 kg, zatímco samice váží okolo 4,5 kg. Tělo makaka je pokryto červenohnědou srstí, jejíž barva a hustota se liší podle prostředí, ve kterém žije, spodek těla je světlý.
Na hlavě má charakteristický chomáč delších chlupů, podle kterého dostal makak svoje jméno, podobá se totiž určitému druhu klobouku. Kůže na obličeji makaka je bez srsti, u samců narůžovělá a rezavá u samic. Velké uši, rty a oční víčka jsou tmavě pigmentované. Samci se dají odlišit podle delších špičáků.
Makak bandar se vyskytuje v různých biotopech, nejčastěji vyhledává křoviny, galeriové a poloopadavé lesy podél vodních toků. Najdeme ho od nížin do nadmořské výšky okolo 2 000 m n. m. Je aktivní během dne a je doma jak na stromech, tak na zemi. Při hledání potravy se snaží vyhýbat otevřeným prostorám, kde by mu mohlo hrozit nebezpečí od různých predátorů. V případě nebezpečí se skrývá v husté vegetaci. V noci spí vysoko na stromech na tenkých větvích daleko od kmenu. Hlavními predátory jsou levharti, kočka rybářská, krokodýl bažinný, krajta tygrovitá a zmije řetízková. Makak se dožívá v zajetí až 30 let, zatímco v přírodě to může být i méně než 5 let.
Tlupa
Makakové žijí ve velkých rodinných skupinkách o 20–25 jedincích, které se skládají ze zvířat různého stáří a pohlaví. Tlupa je vedena a chráněna dominantním samcem a mezi jejími členy panuje přísná hierarchie. Níže postavení jedinci jsou vyháněni od potravy a mláďata výše postavených samic mají automaticky od narození lepší pozici ve společenství. Vztahy mezi jedinci se utužují vzájemnou péči o srst a dalšími sociálními kontakty.
Potrava
Makakové jsou všežravci, živí se vším možným, co najdou – ovocem, semeny, ořechy, listy, hlízami, houbami, bezobratlými, ale i ptačími vejci, drobnými plazy a dokonce i malými savci. Potravu hledají jak na stromech, tak na zemi. Makakové mají lícní torby, do kterých si během sběru rukama ukládají nalezenou potravu, aby ji později v klidu sežrali.
Během období sucha získaná voda z potravy makakům nestačí, a tak podnikají každodenní cesty k napajedlům. Patří mezi velmi zdatné vykradače batohů a lupiče hospodářských plodin, jako je rýže, kakao nebo kokosové ořechy. V blízkosti měst se také přiživují na skládkách odpadu.
Rozmnožování
Období rozmnožování makaků nastává koncem léta a na podzim. Samice v této době přicházejí jednou za měsíc do říje. Ta se navenek projevuje zduřením a zčervenáním kůže na zadku a specifickým pachem. Během říje se samice paří s několika samci (promiskuitní systém), takže lze jen těžko určit otce mláděte (geneticky). Páření sice probíhá někde stranou od zbytku tlupy, ale v blízkosti páru se potulují mladší samci, kteří čekají na svoji příležitost k páření.
Březost makaků trvá 5–6 měsíců a rodí se většinou jedno mládě, které má první dva měsíce černě zbarvenou srst. Je plně odkázané na péči a ochranu svojí matky a první týdny života tráví pevně přichycené na jejím kožichu. Starší mláďata si mezi sebou hrají a učí se od dospělých zvířat. Ve dvou letech je mladý makak už nezávislý na matce, samci dospívají v sedmi letech a opouští tlupu. Samice dospívají v pěti letech života a zůstávají ve skupině, kde se narodily.
Komunikace
Ke komunikaci mezi jedinci a skupinami využívají makakové především zvukové signály. Používají zhruba 30 různých zvuků s rozdílnými významy (varovné signály, svolávání skupiny, výzva ke hře). Makakové používají také mnoho výrazů tváře k vyjádření svého rozpoložení. Vyhrnování rtů a odhalování zubů v sevřených čelistech znamená, že mají strach. Zírání s otevřenou tlamou a skrytými zuby naopak vyjadřuje hrozbu dalšímu jedinci.
Smysly
Makakové se jako další druhy denních opic orientují především zrakem. Mají barevné vidění, které využívají hlavně k hledání potravy. Velmi dobře vyvinuté mají stereoskopické vidění (vnímání prostoru a hloubky).
Zajímavosti
- Tlupy těchto makaků jsou běžně k vidění na většině území ostrova Srí Lanka v mnoha národních parcích a rezervacích. Často se zdržují ve starých chrámech, a proto se jim říká „chrámové opice“.
- Makakové se živí hlavně ovocem a tak přispívají k rozšiřování semen po okolí. Odhaduje se, že tlupa makaků na svém území sežere 1 % veškerého ovoce, které během roku dozraje.
- Skupiny makaků můžeme často vidět společně s tlupami hulmana posvátného a hulmana rudolícího, hlavně během hledání potravy. Tyto druhy si potravně nekonkurují, makakové se živí ovocem a oba druhy hulmanů listy.
- I přesto, že je makak bandar zařazen mezi ohrožené živočichy, není na Srí Lance jako jediný z endemitů chráněn zákonem. Přitom za posledních 40 let poklesly jeho počty o 50 %!
- Hlavní nebezpečí pro populace makaků na Srí Lance představuje ztráta přirozeného prostředí (kácení pralesů, těžba dřeva). V některých oblastech jsou loveni a chováni jako domácí mazlíčci. Jsou to však také škůdci a přenašeči nemocí, a tak je místní obyvatelé střílí, chytají do ok a tráví. Čím dál více jsou také armádou používáni jako živé cíle.
- Jsou rozlišovány 3 poddruhy makaka bandara, každý z nich žije v odlišném typu biotopu (vlhkém, suchém a horském).
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.